Ippolito

Opravdu nechápu, co je na tom tak skvělé. Psychické potíže samy o sobě zrovna moc vtipné nejsou a způsob zpracování tématu mi vtipný taky nepřišel, takže proč ta vysoká hodnocení? Nechápu, nestíhám... Byla bych vděčná, kdyby mi někdo, komu se film opravdu líbil a zdál vtipný, popsal jednu jedinou scénu, která ho rozesmála, protože já jí tam vážně nenašla.

Naprosto geniální. Ne všichni ale mají tak zvrácený smysl pro humor jako Cohen, režisér, já a ostatní diváci, kteří dali téhle ujetnosti pohybující se na hraně dobrého vkusu pět hvězdiček.

S Burtonem to jde čím dál víc z kopce...

S dovolením bych se podepsala pod komentář serc.

Film byl rozhodně dobře natočený, děj záživný, jen mi trošku unikl celkový smysl toho všeho. Zaplíst se s drogama a mafiánama není žádná prdel, to je jasný jako facka. A závěrečná katarze a z ní plynoucí myšlenka, že "nejdůležitější hodnotou v životě je zodpovědný postoj" zrovna objevná taky nebyla.

Takový oddychový postteenagerovský snímek podle západního vzoru, který je postavený hlavně na ději a výrazných hlavních postavách. Kdyby se jednalo o západní snímek, určitě bych ho zařadila mezi průměr (3*), který neurazí, ani neohromí, podobných filmů už tu byla natočeno fůra. Ale tady jsem byla naprosto unešená JAPONSKOU rockerkou Nanou, jejím zpěvem a ústřední písničkou (http://www.youtube.com/watch?v=bu5Ro2WitL4&feature=related).

Nejdřív se film tvářil, že bude o konfliktu mladé (protikapitalistické) a staré (undergroundové) generace, a nakonec se z něj vyklubala komediální fraška, jejíž hlavním tématem byly skořápky. Neříkám, že jsem se nebavila, ale záměr pana Hřebejka mi trochu unikl. O čem to teda jako mělo být? Možná to ani sám pan režisér nevěděl, anebo si to po nadějném začátku rozmyslel a film strhl úplně jinam (aby se zavděčil masovému divákovi, který se potřebuje za každou cenu pobavit?). Upřímně musím říct, že je to velká škoda, protože konflikty otce, undergroundového "veterána" s bohatou protirežimní minulostí, který teď už pokojně sedí v Mekáči a popíjí svou cocacolu, a syna protestujícího proti konzumní amerikanofilní společnostim slibovaly mnohem víc. A jedna absurdita na závěr - že by současný nonkomformní mladík nepoznal Plastiky? A řekl o nich, že je to sračka? Tady pan Hřebejk současnou mládež poněkud podcenil.

Nemám ráda fotbal, ale tohle byla jedna velká báseň - ta hudba, ty obrazy - prostě nádhera!

A z filmu vyplývá mimo jiné i ponaučení, že nejzlejší a nejzákeřnější jsou vždycky "tlustý velryby"...

Hodně povedená "detektivka", která vlastně ani není detektivkou, spíš zajímavou psychologickou sondou a menším "thrillerkem". Stellan Skarsgård je v hlavní roli báječný - přesvědčivý tak, jako by ani nehrál. Hlavně kvůli němu mi jde proti srsti Nolanova verze s Al Pacinem v hlavní roli, ale do budoucna ji plánuju pro srovnání zhlédnout.