Ippolito

Kde jsou ty časy, kdy byly ve Švankmajerových filmech vidět vlasce, šňůrky a jiné ovládací aparáty! Ze začátku na mě bylo té "digitalizace" a počítačové techniky až moc, ale v průběhu filmu jsem si na to zvykla a nakonec to bylo docela i fajn. Co se obsahové a myšlenkové stránky týče, tady Švankmajer trefil přímo do černého - psychoanalýza jako myšlenkový rámec celého příběhu byla určitě dobrou volbou, navíc když nechyběla nadsázka a humor (ostatně jako vždy u Š.). Celková pointa byla sice dost průhledná, ale to mi rozhodně nezkazilo celkový dojem z filmu.

Iñárritu už třikrát dokázal, že umí skvěle skloubit několik lidských osudů v jeden příběh a na něm demonstrovat současné společenské problémy i problémy jednotlivců. Největší chyba Biutifulu tkví dle mého názoru právě v tom, že se narozdíl od předchozích děl zaměřuje jen na jeden osud. Jak napsal Tetsuo, snímek by mohl mít klidně 60 minut nebo tři hodiny a výsledek by byl úplně stejný, jen v druhém případě by byl divák o něco víc znuděn. Kdyby ale Iñárritu nechtěl za každou cenu inovovat a pokračoval ve svých vyjetých šlépějích, tzn. vytvořil snímek - skládanku alespoň ze tří životních příběhů (a že by se tu přímo nabízelo rozvinutí osudu černošské dívky nebo asijských homosexuálů), možná by vznikl film o něco působivější, záživnější a dynamičtější. Ne že bych nebyla pro rozvolněné, pomalu plynoucí, rozjímavé snímky, ale k Iñárritovi se mi to zkrátka nehodí.

Nejzajímavější na filmu byla zajisté tématika - láska jehovistky k nejehovistovi. A už samotné téma vyhání hodnocení k nebeským výšinám. Dalo se z toho ale vyždímat víc, mnohem víc.

Dle mého názoru absolutně průměrný film o nevěře. Nic víc. Jen Miki Manojlović, který je stále i po těch letech neuvěřitelně sexy.

Mně se to líbilo. Není to sice žádný "hochkunst", ale Landova hudba byla jako vždycky skvělá, příběh to mělo, nějaké to poselství by se tam taky našlo a typický Landův humor - ač často balancující na hranici trapnosti - celkem pobavil.

Vzhledem k tématu jsem očekávala obvyklou prostoduchou splácaninu, ale byla jsem příjemně překvapena. Nejen, že byl film zábavný a prost jakýchkoli trapných sekvencí, které se ve filmech s podobnou tématikou často vyskytují (např. absolutně nereálné trapné dialogy, které se tváří jako že vtipné; monologicky pronášená životní moudra, taktéž navýsost trapná; snaha pobavit za každou cenu apod.), ale dokonce měl i hloubku. Tleskám! Až doteď jsem nevěřila, že v českých luzích a hájích může vzniknout komediální film o ženách, při kterém by náročnější divák alespoň při jedné ze scén nemusel zakroutit hlavou a říct si, že "tohle bylo teda celkem laciný".

Konec byl teda trochu na hranici kýče, ale jinak hodnotím film velice kladně. Především po formální stránce se jednalo o něco v balkánské kinematografii dosud nevídaného.

Celý film všechno příšerně zjednodušuje - bosenskou otázku, otázku rozličných kultur i otázku náboženskou. Všechno jen tak trochu naťukává, ale nejde do hloubky. Pro průměrné zápaďácké publikum jako stvořené - stačí pár hlav s čepičkami, nepřiměřeně dlouhé vousy a černé burky, do toho padne pár negativně označkovaných slov jako "terorismus" a "Alláh", a diváci si udělají krásně černobílý obrázek. Na jedné straně emancipace, svoboda a otevřenost myšlení (což je demonstrováno nejčastěji diskotékovým prostředím, cigaretou a alkoholem a možná že i krátým střihem účesu hlavní hrdinky), na straně druhé tmářství, fanatismus a útlak. Jednou z nejpřiblblějších scén ve filmu pro mě byla ta, ve které si muslimská žena řádně dozahalí tvář a šlápne na plyn, aby na úzké cestě v zatáčce předjela pomalý náklaďák - to mělo jako znamenat co? Skutečný výraz fanatismu? A takových momentů tam bylo víc, pro mě tedy jednoznačné zklamání...

Anděl Exit se drží své knižní předlohy jako hovno košile a dle mého názoru to není vůbec na škodu. Kdo četl knihu, pochopitelně najde řadu menších či větších drobností, které mu nebudou sedět, protože si je představoval zkrátka jinak. A kdo knihu nečetl, možná shledá příběh roztříštěným, nedotaženým či zmateným (a někdo možná i blbým) - ale taková je i sama kniha. Problémy, které jsem měla s knihou, se přenesly i do filmu... takže shrnuto podtrženo: Filmové zpracování se mi líbilo, sice mě ničím nepřekvapilo, ale ani neurazilo. Spolu s filmem tedy hodnotím i knihu, obé je u mě za 4*.

Na můj vkus byl začátek příliš rozvleklý, a konec naopak zbytečně useklý. Ten konec bych zkousla, film díky němu působil pěkně afektovaně, což vhledem k tématu určitě nebylo na škodu. Ale tak rozvleklý začátek? Epizoda o lásce protestanta a katoličky - jako stokrát ohraný příběh z Verony. Možná měla i jiný důvod než vecpat do každého filmu za každou cenu alespoň jednu mileneckou dvojici (jako by to bez ní nešlo!), ale příběh demonstranta a jeho dívky? Zbytečné... díky tomu mladému floutkovi jsem si, kdykoliv se objevil na scéně, říkala, že už to ale opravdu vypnu... černobílá snaha o jeho psychologizaci - byl to zlobivý kluk, pěkně vzpurný, který se ale pod vidinou svatby se svou milou změní, ale jeho přátelé, stále stejní buřiči, jeho změnu nechtějí akceptovat. A on je pořád dokolečka tahá za rukáv a říká: "Kluci, je to tu nebezpečný, mizíme." Ale abych jen nekritizovala... líbila se mi snaha o dokumentární charakter, scény z vojenské základny, či co to bylo, které se střídaly se scénami z "bojiště", to bylo povedené, ale nikoli nějak extra originální. Abych to uzavřela, vyjmenuju několik filmů, kteří se zabývají podobným tématem (krvavé boje mezi obyvateli jedné země), ale jsou o dost lepší: Poslední skotský král, Hotel Rwanda, Warriors, Savior, Vítejte v Sarajevu, Hezké vesnice hezky hoří, Vražedná pole...