Mr. Lobo

Bohužel ze všech takto dlouhohrajících amerických seriálů, se cca po třetí sérii stanou Přátelé. Briti na to přišli dávno a tak jejich seriály mají jen pár sérií, aby se nezačly opakovat a nespadaly do schématu, kdy se zápletky a prakticky i dialogy opakují ve všech stejně. Nápad u BBT je ze začátku rozhodně zábavný, načrtává dobré a zajímavé postavy, se kterými divák chce strávit delší čas a první tři série byly fajn. Toť vše. Když jsem už sledoval ty další, byl to skutečně promarněný čas, jak jsem si celou dobu říkal.

Trumbo je skvělá postava. Je chytrá, ironická a téměř nepředvídatelná a film stojí a padá s ní. Kdykoliv je na scéně je na co se dívat a první polovina filmu je takto silná právě díky ní. Ovšem: v druhé polovině - když už je divák dost nabažen dobré filmařiny, je třeba opět přistoupit na starou známou hollywoodskou řeč, protkat to scénami s rodinou a sentimententem s hudbou z Armageddonu, aby to bylo každému jasné: je to přece film o Hollywoodu, je třeba tam dát hollywoodské klišé. Nebo až příliš přeceňuji tvůrce? (Podle mne ano.) Vždy když taková scéna začala, skřipali mi zuby a snímek klesal a klesal do propasti, kterou si sám hloubil. Ani jedna z těchto scén nebyla pro děj podstatná, byly tam navíc, první polovina k nim vůbec netíhla a jedinou vazbu měly k sobě navzájem a to velmi lehkou (Aristotelský celek, ze kterého nelze nic odebrat a nelze k němu nic přidat film tedy jistě netvoří). Po pár dnech mi nezůstává v paměti ta první polovina, kdy se děj rozjížděl (tematicky je to pro mě taky nezajímavé, ale řekl jsem si budiž) a představovali se zajímavé postavy (karikující skutečné osoby), ale jen nějaký matmý obraz Daltona Trumba a pak ta kupa klišé, kterou do druhé poloviny někdo naházel vidlemi. Je to škoda. Třeba se jednou najde někdo odvážný, kdo to sestříhá na rozumnou úroveň.

Kdyby tam všichni chodili normální chůzí a neploužili se jak polomrtví, bylo by to jistě alespoň o půl hodiny kratší. A možná pak i snesitelnější.

Ach, ty jeden ujetej magore...

Po letech jsem si to pustil znovu. Možná jsem to neměl dělat a žít se vzpomínkou, že to za něco stálo.

Je to žánrový film, navíc v té nejvíc konzervativní a nejlépe přístupné podobě. Je dobře, že se takové filmy točí - fungují jako dokumenty, jen ne únavnou a faktografickou formou, ale doplněné příběhem, napětím a citlivostí na vhodných místech, stejně jako tíhnou ke zdlouhavosti. Mnohem víc vypráví film o manželovi známé disidentky a o tom, jak se o její věhlas zasloužil. A s tímto jsem se na film i díval. O Aun Schan Su Ťij jsem věděl jen něco málo (zmínka v Dillizově komiksu Barma a pak různá slovníková hesla) a tak jsem doufal jen v prohloubení a doplnění znalostí, tedy žádný hluboký umělecký zážitek. Mimochodem jsou tam zmíněna jména snad těch nejslavnější humanistů/disidentů 20. století (existovalo předtím disidentství?) - Desmond Tutu, Gándhí, Václav Havel, Martin Luther King a Nelson Mandela.

Taková Americká Velká nádhera. Jen bezútěšnější.

Když už nic, je tam rozhodně nejlepší interpretace Abrahamova příběhu. Kierkegaard i Derrida se můžou jít vycpat!

Až potkám Svěráka, dám mu facku.

- You are much scarier in the real life, then you're in your movies. - Thank you.