Mr. Lobo

Achjo. Skutečně mají všichni američtí teenageři takové citové problémy, které si musí řešit s rodiči zrovna ve filmech? Kdyby se třeba realizovali sami. Nemůžu za to, nepřekousnu to a ty žvásty v poslední třetině mi zkazily téměř dokonalý film.

Musel jsem se na Trans podívat podruhé hned za dva dny. V příběhu je hned od prvního setkání jasné, že Elisabeth už Simona někdy viděla. To bylo to nejsnáze čitelné. Hůře (napoprvé) byly náznaky o skutečných povahách všech postav. Na podruhé už šlo vysledovat, co mají v úmyslu nebo v povaze (Simonova agresivita). Co mi přijde fascinující je nejen přechod mezi jednotlivými postavami, kdy se stále střídá náš fokus a nedokáže nám na první dobrou a hlavně na dlouhou dobu určit, která postava je hlavní (nejvíc to zmate úvodní Simonův komentář), ale mnohem víc je neustálá (skutečně v druhé polovině se to děje snad co deset minut) proměna zaběhnutých schémat o kladném a záporném elementu v příběhu. Najednou tam není nikdo, s kým byste mohli soucítit nebo s kým sledovat události, protože tři hlavní postavy se nám ukazují ze všech stran. Boyleův rukopis je zde krásně čitelný; stejně jako Coeni i on si libuje v "kufru peněz", zde skrytém za Goyovým obrazem, ale i kamera, střih, způsoby vyprávění. A ty interiéry jsou famózní.

Je úžasné, kolik toho o něm řekli, i když o něm nic vlastně neví.

Hlavní problém mám u Tuska s tím, že vůbec nechápu pohnutky (estetické, etické, symbolické), ze kterých tenhle film vznikl. Co do žánru, mohla by to být komedie, kdyby humor fungoval komicky, kdyby to měl být horor, měl by si budovat atmosféru (ideálně se vztahem k hrůze, mrazení, strachu), ovšem všechny hororové prvky působily směšně, ne komicky, ale směšně. Navíc tam, kde by se mohla tato atmosféra budovat, byly záběry smotnovány ze všech stran, jak kdyby to byl studentský film a děcka se na náhodné scéně učily lepit záběry k sobě. Asi jediný důvod, který mě napadl, byl, že Smith chtěl ukázat a dokázat, že má v Hollywoodu takové postavení, že už může natočit úplně cokoliv. To že je tam Johny Depp s umělým nosem a tlustý H. J. Osment, nepovažuji za kvality.

Hodnocena první série.

Jediný problém, který mám s Vyvoleným (ač to není problém, který by měl snižovat hodnocení), je Bruce Willis. Hraje dobře, ba skvěle, jen jsem jej prostě nemohl překousnout v roli Mr. Nobody. Kdyby hlavní roli svěřili nějakému méně známému až neznámému herci, jistě by ta postava byla uvěřitelnější.

Lynch-Big Lebowski-současný Mallick-Polanski. Nádherně vybrané to nejlepší z mistrů; hned jak se po pár minutách rozehráli Can, bylo mi jasné, že se mi to bude velice líbit. Z Lynche máme všechny tajemné ženské postavy (přehršel jmen mi chvílemi připadal jako ve Všech prezidentových mužích), od Coenů hlavního hrdinu, z Mallicka záběry a voiceover a z Polanského tu neustálou nejistotu, jestli to celé není jen halucinace, paranoia, trip. Které postavy vlastně jsou naživu a které ne, kde jsme se až příliš sjeli spolu s Docem. Konec mohl být klidně takový, že zatímco sedí Doc v závěru v autě před domem, mohla se objevit ruka s pistolí a popravit ho. A stejně by mi to dávalo smysl. Už se těším napodruhé. A chtělo by to plátno.

Bohužel ze všech takto dlouhohrajících amerických seriálů, se cca po třetí sérii stanou Přátelé. Briti na to přišli dávno a tak jejich seriály mají jen pár sérií, aby se nezačly opakovat a nespadaly do schématu, kdy se zápletky a prakticky i dialogy opakují ve všech stejně. Nápad u BBT je ze začátku rozhodně zábavný, načrtává dobré a zajímavé postavy, se kterými divák chce strávit delší čas a první tři série byly fajn. Toť vše. Když jsem už sledoval ty další, byl to skutečně promarněný čas, jak jsem si celou dobu říkal.

Trumbo je skvělá postava. Je chytrá, ironická a téměř nepředvídatelná a film stojí a padá s ní. Kdykoliv je na scéně je na co se dívat a první polovina filmu je takto silná právě díky ní. Ovšem: v druhé polovině - když už je divák dost nabažen dobré filmařiny, je třeba opět přistoupit na starou známou hollywoodskou řeč, protkat to scénami s rodinou a sentimententem s hudbou z Armageddonu, aby to bylo každému jasné: je to přece film o Hollywoodu, je třeba tam dát hollywoodské klišé. Nebo až příliš přeceňuji tvůrce? (Podle mne ano.) Vždy když taková scéna začala, skřipali mi zuby a snímek klesal a klesal do propasti, kterou si sám hloubil. Ani jedna z těchto scén nebyla pro děj podstatná, byly tam navíc, první polovina k nim vůbec netíhla a jedinou vazbu měly k sobě navzájem a to velmi lehkou (Aristotelský celek, ze kterého nelze nic odebrat a nelze k němu nic přidat film tedy jistě netvoří). Po pár dnech mi nezůstává v paměti ta první polovina, kdy se děj rozjížděl (tematicky je to pro mě taky nezajímavé, ale řekl jsem si budiž) a představovali se zajímavé postavy (karikující skutečné osoby), ale jen nějaký matmý obraz Daltona Trumba a pak ta kupa klišé, kterou do druhé poloviny někdo naházel vidlemi. Je to škoda. Třeba se jednou najde někdo odvážný, kdo to sestříhá na rozumnou úroveň.

Kdyby tam všichni chodili normální chůzí a neploužili se jak polomrtví, bylo by to jistě alespoň o půl hodiny kratší. A možná pak i snesitelnější.