Mr. Lobo

Jen kost hozená fanouškům, kteří s čekáním na další sérii zřejmě začali být příliš neodbytní.

Takový český pokus o am. nezávislý film, hlavně ten Jarmuschovský, který místy dobře baví. Místy - širšími, které jsou mnohem častěji na očích - už ne.

Už po několikáté se prokázalo, že čím menší je očekávání, tím lepší je výsledný dojem. Čekal jsem, že to bude jednoklišé za druhým, ale není tomu tak, a ty, které tam jsou (asi tak dvě, tři, které mě troškuznechutily), je třeba odpouštět, protože víte, na co se díváte a víte, že se to bez těchto záběrů neobejde. Několikrát mě zamrzelo, že si film víc nepohrává s výrazovou stránkou, zvlášť by v některých sekvencích slušely lepší střihy a třeba půlené záběry, než překrývačky a prolínačky. Ale může být. Vyprávění je slušné, má tempo, které se dá očekávat, nezabředává do slepých uliček a vše dělá podle schématu, o kterém ví, že bude účinné. Stejně ale nejvíc pozornosti na sebe strhne Sherlock a po něm Mark Strong, kterého jsem viděl vlastně poprvé a naprosto vyhrával, chvíli mi připomínal DeNira, který za svých nejlepších dob dokázal strhnout celou scénu na sebe.

Nemám rád angažované filmy a gypsi-movies mi strašně zprotivil Kusturica, takže mé očekávání (když jsem film pustil a zjistil, o čem to pravděpodobně bude), bylo rozdrceno zhrozením. Ale - jak to tak občas při těch vzácných a výjimečných chvílích bývá - stal se pravý opak a já byl čím dál nadšenější. Chudoba a problémy sociálně slabých vrstev v Maďarsku, jasně. "Hodná" cikánská rodina, jako opak běžného předsudku, jasně. Mohlo by to být o čemkoliv, to je jedno. Co mě ovšem dostalo, když jsem nad tím filmem po skončení uvažoval, byl způsob jakým je natočen a je to myslím ten způsob, který se nyní tolik diskutuje jako inovativní a revoluční u Saulova syna, tedy kamera stále fixovaná na postavu, držící se jí a vyprávějící o její intimní blízkosti. U Saulova syna se to má týkat jednoho člověka, tady je to rozděleno mezi tři postavy rodiny. Intimní blízkost, přímý dotek s realitou, tři postavy a jeden den. Pro mě něco naprosto úžasného.

Nejsem hold ten správný divák. Kdyby mi bylo patnáct, viděl jsem doteď prd, nic nečet a ke všemu miloval Star Wars, asi se z toho zblázním a hraje mi to každý den. Ovšem...opak je pravdou.

Vyložené "prosrání dobré šance". Téma zpracované mnohokrát lépe, bez zbytečného táta-story (které např. zkazilo Spielbergovu Válku světů, které kazí každý film, ve kterém se objeví, snad kromě Zlodějů kol), o časových posunech nejlépe opět doporučit Věčnou válku (https://www.goodreads.com/book/show/15769208-v-n-v-lka?rating=2). Vizuálně se také čeká podmanivost, ale přesto se mi v mysli udrželi jen dva (tři) momenty: 1. návštěva obou planet, velmi nehostinné světy, 2. knihovna. Ze sci-fi filmů poslední doby - Marťan je podobný, jen si podle mě nesnaží na nic hrát a rovnou se nám představuje s tím "já jsem blockbuster, žerte popcorn!", Moon je komorní, vesmír tam hraje jen roli prostředí, klidně by se mohlo odehrávat kdekoliv jinde; Sunshine - nepřekona(tel)ný, ať už vizuálně, kompozičně (hudba, kamera, herci, pointa, vyprávění), na celém principu rozrušování klišé. Ale odkazy na starší filmy - hlavně na Odysseu - potěšily.

Sugestivně natočené. Co se ze začátkujeví jako idyla se mění pomalu v noční můru, ovšem k té ještě krok chybí. Věřím, že kniha se jistě dostala do trhlin, na jejichž prozkoumání ve filmu nezbylo místo.

Ze začátku to vypadalo jako pěkná kombinace Vrtěti psem (jak zabránit masám, aby se dozvěděly o pravém stavu věcí) a Hráčem (jak to chodí za stříbrným plátnem), ale nakonec se to sesulo v romantickou oddechovku o ošklivce Betty (ač teda Julii brýle hodně slušely), která nijak nevyčnívá - ani nahoru, ani dolů.

Některé případy jsou sice zajímavé, ale všechny postavy jsou - jedna vedle druhé - na vyliskání.

Wes Andeson tenhle film musí milovat.