Stíba

Střet dvou naprosto odlišných světů a všech hodnot, které přinášejí. Od hlavní dvojice skvěle zahrané a vizuálně poutavé retro, které u mě s denním odstupem krásně dozrává. Plusem mu budiž i na dnešek pěkný sen jehož byl základem :-).

Skvostný vizuál společně s chytrou a zároveň vtipně elegantní výpravou v režii Milana Kopeckého, daly vzniknout jedinečnému majsterštyku, který po dekádách né že neztrácí nic ze svého lesku, ale září ještě více.

Vizuálně silný kafe, který ve svý době muselo mít silnou odezvu. Mimo vyobrazení scény homosexuálů je to ale spíše podprůměrná krimínálka kde mi i Al Pacino přišel nějak nesvůj. Ještě mi tam tak chybělo vidět ho v latexovém obleku.

Rozumím připomínkám k proměně osobnosti kapitána Wieslera, ale jako nejlepší oponentura mě k tomu napadá slavný to Churchillův citát: "Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.". Od začátku je totiž kapitán Wiesler vykreslen jako velmi inteligentí osobnost, která je sice věrná straně a věří jejím principům, ale zároveň je to i svébytná osobnost bez stádového chování, držící se především svého vlastního rozumu a intuice. To je vidět i na konfrontaci s podplukovníkem Grubitzem, který jak sám zmiňuje byl na škole vždy tím méně chytrým, ale větší bezpáteřnost mu vždy dovolila stoupat po stranickém žebříku rychleji, a jehož odlišné způsoby jsou několikrát i dobře vidět (scéna a nsáledný rozhovor s ministrem v divadle). Není tak pro mě nepochopitelné, že po té co trávíte svůj každý den sledováním lidí z jejichž životů postupem času začnete chápat nesmyslnost režimu a spousty principů, které zastupujete, najednou vás to zlomí. A o tom si myslím, že tady u kapitána Wieslera jde. ... Co se týče filmu jako celku tak nemám prakticky výhrad. Je to čistá filmařina, která prvoplánově nešokuje ale postupně se zahryzává pod kůži propracovaným dějem a vyobrazením režimu a samotné Stasi. Netlačí na pilu ale nechává diváka poznávat příběh, otevírá mu oči a hodnocení nechává na něm. Každá postava dává do skládačky důležitý fragment a má svoji důležitou roli, nic zde není zbytečné. Němci zkrátka zvládli tuhle reflexi vlastní historie skvěle a bez patosu a vytvořili jeden z nejlepších filmů popisujících fungování tajných složek v zemích bývalého socialistického bloku.

Není to film pro každého. Svým zpracováním i celkovou konstrukcí jde proti standardům a je docela těžké si na něj udělat nějaký jasně ucelený dojem. Sám úplně nevím jak se k němu postavit ale je každopádně dobře, že takovéhle filmy vznikají a otevírají dveře nejrůznějším diskuzím.

Je to dobré, ale přece jenom tomu chybí větší vroucnost a taková ta vnitřní síla. Zkrácení o půl hodiny, upuštění od některých vedlejších témat a větší věnování se hlavní linii filmu bych pak asi také ocenil více.

Díky tomu, že mám velkou část rodiny na Slovensku, měl jsem monat poznat i život mého praděda a prababičky na samotě v kopcích v lese. Náročný zemědělský život kde nic nedostanete zadarmo ale zároveň i určitá harmonie s přírodou ale také skromnost, pokora a velké srdce. Každý příběh je ale jiný, každý má svá specifika a úskalí. Radek Holub ztvárnil roli mladého, pravotiého, poctivého ale výbušného samotáře na výbornou a strohé čisté zpracování dává filmu velkou autentičnost. Kachyňa tohle umí.

Tak dlouho jsem měl tenhle film na disku připravený ke shlídnutí a tolikrát jsem ho už skoro pustil a nakonec tak neučinil, až přišel včerejší večer a náhlé rozhodnutí s rychlým tlačítkem play. A takřka od první vteřiny vše perfektně sedlo a původní obavy z některých věcí se ukázaly být planými. Emilia byla skvělá a její spojení s Daenerys Targaryen téměř okamžitě zmizelo, Sam Clafin je sympaťák a britská šlechtická elegance, která se line celým příběhem, tu fungovala skvěle a v mých očích krásně tlumila tu neoddiskutovatelnou idyličnost, která mi tu vůbec nevadila. Byť je to z jedné strany tak trochu příběh o popelce a z druhé se spoustou klišé, vše je naservírováno tak, že filmu nemůžu nic zazlívat a moc jsem si ho užil až do úplného finále.

Přímočařejší a osobitější pohled do každodenního života (amerických) jednotek při bojích na Blízké východě budete těžko hledat. Hodnocení jednotek samotných je pak už věc druhá...

Něco do sebe to má ale občas to chtělo místo střihu některé věci protáhnout a dohrát do konce, protože to hodně tříštilo už tak trochu nevýraznou atmosféru. Radcliffe to (nejen) u mě bude mít s vymaněním se z role Henryho Propera těžké a tahle role mu k tomu po pravdě určitě nepomohla (byť se mu asi dá těžko něco vytknout).