fredisek

A mně se to líbilo víc než Once! Proč? Protože mě vytáčí "přirozenost" Irglové a miluju, jak se Keira Knightley usmívá. V době, kdy se hudební průmysl snaží vecpat lidem aspoň trochu placené hudby, se natočí film, který větev pod kupováním cédéček podřezává absolutně. Nebo možná otevírá nové cesty k tomu, jak si hudbu pořídit a přitom mít i dobrý pocit, že jste podpořili přímo umělce. Adam Levine sice hraje hůř než Madonna, ale jako zástupce toho světa kapel pod velkými nahrávacími společnostmi se sem hodí báječně. Ironie a škodolibost tvůrců vůči hudebnímu průmyslu se tady znásobuje s angažováním umělců, jako je Levine nebo Cee Lo Green. Český název Love Song tak spíš odkazuje na to, že nás čeká zpívánková romance (promiňte, ale vlastně ani nečeká), zatímco originální Begin Again zdůrazňuje, že i placená hudba může dosáhnout nějakého restartu, který nezabije ani umělce ani posluchače. O tom totiž hlavně Begin Again je, o hudbě víc než o lidech.

Ida je úžasná a u toho taky končí. Těch úžasných záběrů je tam až moc (skoro všechny jsou umisťované na zlatý řez, což časem ale začne vytáčet), dialogy až moc dávají smysl a finále až moc nechává spadnutou čelist (možná víc ateistickým Čechům než katolickým Polákům). Ida se ničí sama svou perfektností. Do detailu dotažený snímek jak příběhově, tak výtvarně, ale strohý. Emoce tu zajišťuje postava Wandy, která je ve výsledku mnohem zajímavější a přitažlivější než Ida. Nevadí tu póza, s jakou film předstupuje před diváky, vadí tu jeho odcizenost.

Ještě že policie vyšetřuje většinu případů v noci, jinak by byl svět k uzoufání nudný. Deliver Us from Evil je standardní horor, který by působil jako splácanina první kategorie, pokud by nebyl "založen na skutečných událostech". Tenhle fakt ho posouvá jinam, je jedno, jestli chceme věřit, že se tenhle příběh stal, nebo ne. Mrazení v zádech z toho, že lidé posedlí ďáblem by mohli existovat, je výraznější. O to tu jde. Ne o příběh, ten je naprosto klasický, film sám o sobě nepřináší nic nového. Jde tu o pocit, jaký člověk ze snímku má, a taky o znejistění, které zajišťuje ta nevinná věta "založeno na skutečných událostech". Očekával bych víc psychologických momentů, víc scén, kdy posedlí mluví jinými jazyky, kdy se dloubou v mysli hlavních postav. Deliver Us from Evil je možná moc krvavý na to, že řeší posedlost ďáblem. Standard, u kterého mě nemrzelo, že jsem do kina šel.

Kunderovsky-fatálně-epický. Občas se v obchoďáku cítím úplně stejně jako postavy v The Mist. Zklamaly mě málo rozehrané charaktery postav, ta samozvaná spasitelka mohla být výraznější, chtělo by to více detailů na obličeje. Finále je ale skvělé, něco takového bych nečekal. Nečetl jsem knižní předlohu, takže tentokrát nemůžu nadávat na to, že jsem viděl další film ze série "Děláme z Kinga pohádku na dobrou noc".

Ve chvíli, kdy slečna hrdinka říká (rajcovnímu) budoucímu farářovi v ložnici jeptišky, která málem zabila její mámu, že "teď ne", dojde vám, že tu něco smrdí, zatuchlejc než sestra Uršula, která dvacet let hnila v rybníčku u školy. Naprosto dokonalý případ špatného hororu. (A) - monstrum se objevilo naférovku už asi v páté minutě. (B) - když chcete někam míchat křesťanskou mystiku, měli byste o ní něco vědět, že odkráglujete pár postav stejným způsobem, jako skončili jejich svatí jmenovci, z vás scenáristu hororů neudělá. (C) - useknutá hlava tu vypadá jak z televizního filmu z produkce československý televize z osmdesátek. Postavy nemají moc motivace, je to jenom banda náhodných floutků, kteří se tak nějak připletli do cesty (kolikrát se vám podaří potkat vysvalenýho studenta semináře u kopírky?). La Monja je smutným krokem vedle v hororovém žánru, který jinak Španělům docela jde. Je překvapující, že v zemi, která zažila inkvizici, vznikne scénář, co snad napsal někdo na církevním internátu o přestávce mezi sváčou a večeří....

Skvělé drama, která říká, že je šumák, kde zrovna jste, ale spojuje vás jedno...BEZMOC. Ať už jste hispánská chůva, Američan, který chtěl zažít dobrodružství, hluchoněmá Japonka, která zoufale chce muže, nebo kluk, kterýmu do ruky nepatří sirky natož puška. Příběh sice negraduje do nějakého rozuzlení, ale to je jedno, jelikož to točil Inárritu se svým smyslem pro detail, který ačkoli je mnohdy až moc krutý (v případě zachraňování Cate Blanchett jsem musel některé pasáže přetáčet), vytváří skvělou souhru motivů. Co má společného holka z Tokia s mexickou chůvou? Asi nic...kdyby ten svět nebyl tak propojený...nejen tím, že od každého dalšího na planetě nás dělí šest lidí, ale také pocity, tady konkrétně jediným...bezmocí. Biutiful je propracovanější, určitě, ale Babel je taky skvost, na Amores Perros stále sbírám odvahu.

Chytejte vraha dvacet minut, sedm hodin čtyřicet minut předtím kecejte. Očekávání to nesplnilo. Kdyby do toho nemotali mysteriózní prvky, ani bych nedoufal v nějaké vysvětlování ve finále. Tady jsem se dočkal finále á la cobra jedenáct a amerického pofňukání ve špitále. Příběh otevře spousta kapitol ze života vraha i obětí, ale jen málo jich uzavře. Určité pasáže neskutečně nudí a jakkoli jsou dialogy skvěle napsané, zkrátka je jich moc ve srovnání se samotným odhalováním zločinu.

Film neadaptoval knihu, ale adaptoval příběh. Ten sám o sobě dokonalý není, skvělý je styl, jakým García Márquez psal. Film je nudně neodvážný, zpracovává příběh, ale ne symboly, narážky, jednotlivé motivy. I Márquezův sarkasmus se tu vytrácí, natož pak jeho dramatičnost. Taková kniha, jako je Láska za časů cholery, by si zasloužila pořádné velkolepé zpracování. Víc západů slunce nad karibským pobřežím, víc krve, víc sexu, víc tmy v kontrastu s výraznými barvami. Předloha nabízí vodítek spoustu. Obsazení herců mě dost překvapilo, Juvenal Urbino tu vypadá jako sňatkový podvodník na jihoamerický způsob, proč?! Vždyť je to jeden z nejváženějších občanů. Proč mi přišlo, že většina herců neuměla hrát a proč mi přišlo, že maskér svojí práci pekelně odflákl? Motivace postav navíc ve filmu působí jako rozmary. Někde bylo potřeba na emocích ubrat, jinde zase přidat (a to o dost). Jedna z nejhorších adaptací, kterou jsem kdy viděl.

Film předně vyčůraně těží z toho, že palestinsko-izraelský konflikt je drama samo o sobě. Ocenit se rozhodně dá hra, jakou tvůrci filmu s diváky vedou. Terorista se tu stává hrdinou a kdyby to snad bylo málo, ještě si zlomí srdce. Izraelci tu jsou vykresleni v jednoznačně záporné roli. Nutno říct, že se Palestinci dokázali chytnout úlohy utlačovaných a Omar je vlastně velice vkusným PR jejich nezávislosti. Filmová propaganda, která ovšem (také díky milostné linii) nepůsobí primárně jako volání po vyhlášení nezávislé Palestiny. Chtělo by se mi říct, že je to citlivá propaganda. To možná Omara definuje nejlépe. Izraelci a jejich příznivci budou lézt po stropě, zbytek se do tohohle konfliktu zamotá ještě víc, než už to stihl během televizních zpráv.

Těch pět hvězd je v první řadě za fakt, že se v televizi KONEČNĚ objevil český sitcom, který není paskvilem, čecháčkovskou ubohostí, nemíří na franty od piva a maminy od plotny a přitom je perfektně český. Hlavní postavy se vecpaly do všech českých stereotypů, karikovaly je a nebyly korektní. Čtvrtá hvězda dokázala, že nepotřebujete newyorský byt, abyste vytvořili pořádný sitcom. Hádám, že po tomhle lidi polezou do Dejvickýho divadla i potrubím (ačkoli už teď to ani dveřma prakticky nejde). Skvěle odvedená práce na sitcomu, u něhož doufám v další sérii.