fredisek

Bojte se pojišťováků...a konců skvělých sérií. Finále absolutně zlikvidovalo sarkastický nádech Farga. Čekal bych pořádné rozuzlení, případně aspoň nějakou ironickou pecku na závěr. Fargo je skvělé, ale ke konci jako by se snažilo vyrovnat fakt, že tu je kopa mrtvol a žádná lítost. Za finále bych strhl i víc hvězd, ale devět dílů a skoro celý desátý jsou opravdu na plný počet...

Podařilo se nám změnit Frankensteina, Draculu i Doriana Graye v brak a ruku na srdce, kdo četl všechny tři knihy a kdo je zná jenom z filmů a televize? Penny Dreadful brakovitost hrdě přiznává a postavy konečně rozvíjí. Mina Harker tu vezme jiný konec než v knize, Dorian Gray se vyvíjí také jinak. Vanessa Ives jako nová postava je geniálním charakterem, který lacině znějící schéma party lidí, co jdou proti nadpřirozeným silám, báječně doplňuje. Posedlost ďáblem, upíři, američtí pistolníci, spiritistické seance, tuberkulózní děvky. Penny Dreadful pracuje s klišé a tvoří z nich skvělý příběh, kde všechno do sebe zapadá a nikdo neumírá zbytečně. Skvělý horor, který si zaslouží být seriálem. Osm hodin intenzivního hororu jsem zhlédl za pár dní. Kdyby to byl film, skoro jistě by se stalo, že bychom odcházeli z kina zklamaní dalším gulášem z provařených motivů. Těch osm hodin ale dává prostor postavám, aby se ukázaly v pravém světle (nebo temnotě). Sice mě vytáčely Dorianovy vlasy, ale to čert vem. Jediné, co může zamrzet, je plánovaná druhá série. Nemyslím si, že ze seriálu tohohle ražení by měl vzniknout kult s x sériemi. Příběh pracuje výhradně s archetypy a klišé...ty se vyčerpají rychle. Očekávám přidání vlkodlaků, ale bude to stačit? Nestane se z geniální série rozplizlá gotická povídačka, kde mrtví upíři začnou nudit a Eva Green už bude natočená nahá ze všech úhlů? DRUHÁ SÉRIE: Příběh se rozvlekl, Miss Poole byla až moc průhledná, úroveň podle očekávání klesla. Oznámení třetí série dokazuje, že se tvůrci rozhodli z dobrého seriálu udělat dojnou krávu, ale budou se muset snažit mnohem víc, aby zaujali. Využití trans postavy v druhé sérii působilo jako z nouze ctnost a rozhodně to nestačilo. Druhá série navíc nechala dost nevyřešených otázek a finále nic nerozuzlilo. Bojím se, že se padáme na úroveň Stmívání.

Někdy u té bitky na fotbale (nebo ksakru co za sport to bylo) jsem usnul. Silver Linings Playbook chce vyklouznout z řady romantických komedií skrze nesympatické postavy, se kterými bychom se měli ztotožnit (no ne, kdo není cholerik, ať hodí kamenem...vážně). Jenže působí strašně uměle. nakonec má člověk pocit, že Lawrence toho Oscara dostala leda tak za věk (ve dvaadvacíti ne každý zvládne roli sarkastické vdovy), a že Cooper je docela roztomilý méďa. Těšil jsem se na netradiční romantickou komedii...co jsem dostal? Motivy sportovního nadšení (ne, prostě ne, svého cvokaře neobejmete, když ho potkáte před stadionem...pokud tedy nejste Američan vytvořený nějakým scenáristkou, který chtěl v neroztomilém příběhu hledat trochu vřelosti), které nenávidím, stejně jako jakýkoli kolektivní sport sám o sobě. No a ve chvíli, kdy se film začal přelévat do Smím prosit s Richardem Gerem, došlo mi, že tenhle snímek měli točit Evropané. Nechci si tu hrát se stereotypy, ale trochu odstupu, drsnosti, sarkasmu, kterému se dá věřit, by neškodilo a přineslo to by to paradoxně větší emotivnost. Mohla z toho být sladkobolná komedie, takhle je z toho karamel, co má ale ke konci divnou pachuť obyčejnosti (a navíc se neskutečně táhne).

Zprvu jsme se zamotávali do složitých příběhů, teď se zamotáváme do Sherlockova osobního života, asi aby se cumberbitchies nažraly a producenti taky. Když se příběh o psu baskervillském prolnul do současnosti skrze motiv genové modifikace, nedalo se to než ocenit. Když už se ale řeší vedlejší postavy jako Mary, nebo se tu až moc často objevují paláce mysli a Moly rozdává až moc facek, začíná seriál nudit. Měl zůstat u pár perfektních dílů, nepřimíchávat zbytečně moc postav a hlavně emocí. Sherlock se nám tu mění z chladnokrevného detektiva v roztomilého podivína a scenáristé se snaží být čím dál tím vtipnější. Sherlock je v současnosti o ždímání Cumberbatchova espritu, nikoli o natáčení detektivního seriálu.

Úroveň klesá hned od úvodních titulků. Nuda, která se stala kultem. Proč? Protože Charlie vypadá jako každý druhý pantáta z Horní Dolní, jenže má víc ženských a je o něco zábavnější? Tím to bude. Pak se nelze divit, že tu lidi nosí bílé ponožky, co čouhají z bot, a zbožňují Two and a Half Men, kde vidí, že ačkoli nosí strašné košile a mokasíny, tak by mohli mít každou epizodu svého života jinou ženskou. Je zajímavé, jak se americký sitcom dokázal trefit do české povahy. Někdo by to měl sociologicky rozpitvat. Proč se Češi baví u seriálu, kde je hlavní postavou absolutní vidlák...

Dobrá protiváha optimistickému Kroku za krokem. Nekorektní a stupidní...možná taky realističtější. Když rodinný sitcom, tak ať je aspoň neroztomilý. Prosím! Díky!

U rodinných seriálů trpím. U Step by Step o něco míň, než u těch ostatních. Pseudopříběhy, které vedou vždycky jen k jednomu poučení...rodina má držet pohromadě a její členové se mají mít rádi. Nějak mě tahle optimistická tematika netáhne, stejně jako život na předměstí.

Až má člověk pocit, že The New Normal míří primárně na heterosexuální publikum. A to dost špatně. Dává mu totiž to, co chce a čemu rozumí nejlíp...dává mu stereotypy. Sitcomy sice na stereotypech staví, ale tenhle až moc otravně. Chvílemi je to sice zábava, ale nakonec člověk zjistí, že mnohem vtipnější je pravičácká nana, než ústřední postavy. Stereotypní gayové, co si myslí, že pořídit si dítě je de facto to samé jako koupit si kašmírový svetr. Drahé, ale člověk s tím bude vypadat dobře. Ocenit se dá, že seriál nesklouzává k agitce, ale je až moc rodinný a až moc idealizovaný a překvapivě až moc korektní. Začíná poměrně brzo unavovat, jelikož postavy vyčerpávají svoje potenciály prakticky hned po začátku. Příběh se vyvíjí přes pitomosti typu hraná dětská svatba, ale opravdovou zábavu nenabízí. Ono ostatně který sitcom s takhle primární rodinnou tematikou ano? Možná že zajímavější by byl seriál, který by ukazoval výchovu dítěte dvěma gayi (i když si dokážu představit, že by to byla voda na mlejn konzervám a spolkům katolických matek, kdyby se postavám něco nedařilo). The New Normal je normální, protože považuje normálnost za nejvyšší metu. Neurazí, ale ani nenadchne.

Kundera...ale jenom finále. Bohužel začátek vypadá odfláknutě a až moc obyčejně. Konec je doják, ale příběh sám o sobě působí povědomě a hlavně očekavatelně a to člověk ani nemusí tamní kultuře a problémům moc rozumět. Arabové nemají rádi gaye, Izraelci nemají rádi Palestince, láska je ale slepá. Alata je tak dalším palestinským/izraelským filmem na vývoz do Evropy, kde si vlastně ani moc neumíme představit, že by někdo zabíjel gaye jenom proto, že gayi jsou. Možná by bylo dobré si to uvědomit, ale Alata nestačí ani jako osvěta, je až moc standardní (i když je standardní, aby někdo vraždil gaye a nebo nesnášel někoho jen kvůli národnosti/náboženství? Bohužel asi ano). Film se navíc drží na povrchu a nejde do duší, srdcí, hlav svých hrdinů, jen kolem nich krouží...to mi nikdy nestačilo. Snímek k tomu všemu kopíruje archetypy...Palestinec otloukánek, Izraelec bonviván, bratr-hajzlík-skoroterorista, kápo od tajné policie. Chtělo by to, aby konečně někdo přišel s filmem, který by zaběhlé archetypy bořil (nebo z toho jednou budeme mít blízkovýchodní commedia dell'arte a to nechceš) a aby tvůrci přestali těžit z toho, že izraelsko-palestinský konflikt je drama samo o sobě.

Řvěte a někdo vás uslyší...no, nebo taky ne. Největší problém The Normal Heart netkví v omletém námětu, nebo v tom, že Ruffalo jako gay nevypadá ani náhodou, ale v tom, že se tu až moc řve, asi tolik jako na jevišti...což u filmu nemůže fungovat a to se ví roky a každý druhý film podle divadelní hry stejně huláká jak na lesy. Škoda.