Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (524)

plakát

Jsme mladí. Jsme silní. (2014) 

Jsme mladí, jsme silní...a máme h***o co na práci, a tak budeme nenávidět z nudy. Skvělý film se skvělým finále. Dlažebky totiž na chodnících nezůstávají navždycky, je potřeba s tím počítat.

plakát

Výchozí bod (2014) 

Existuje Bůh? A jestli jo, proč pro to nemáme důkaz? I Origins staví na neskutečně okoukaném klišé. Navíc nepřináší nic nového a rozseknutí děje na dva de facto samostatné příběhy ani nedává smysl. Proč musíme takovou dobu sledovat příběh Ian + Sofi, když právě tahle část by mohla být jenom odrazovým můstkem pro mnohem zajímavější (ale zase mnohem nudněji natočenou) druhou část? Ve výsledku tak děj působí rozvlekle a bezmála dvě hodiny se zdají jako tři, minimálně. Příběh se plácá v neskutečném množství motivů, které nejsou potřeba ani nejsou zajímavé. Je super, že vypěstujete na červovi buňku citlivou na světlo, ale pokud to dáte do jednoho filmu s love story a road movie, tak je z toho jenom rozblemcané intelektuální nic, které absentuje i zajímavé dialogy a jasně vyhraněné charaktery postav.

plakát

Co jsme komu udělali? (2014) 

Rasisti nejsou jenom bílý a to je ten největší přínos téhle komedie. Klasické schéma francouzské komedie, kde se hlavní postavy xkrát pohádají a skončí ve vězení, tu funguje báječně. Příběh ničím nepřekvapí, závěr se utopí v cukru. Nejdůležitější je satira politické korektnosti a toho, že nikdo není černý, nebo bílý.........(top...united colours of benetton...co je to za famílii, to jsou komunisti?! - podívejte se, uvidíte)

plakát

Svatební cesta (2014) 

Zruinování svatby a líbánek jako toho vysněného vypinterestovaného cíle života si dal Honeymoon víc než skvěle. I přes nádhernou artovou fazónu a Harryho Treadawaye mu ale něco chybí. Fakt, že se z hororu překlene do sci-fi, je možná překvapivý, ale působí zmatek. Jako drsná studie vztahu těsně po svatbě je geniální, jako horor i jako sci-fi fádní.

plakát

Chata v horách (2012) 

Pět hvězd a nebo odpad. Nic jiného nejde. Kompromisy se nedělají. Parodie hororu, která naprosto vážně zpracovává všechny žánrové motivy. Až děsivě fungující podívaná, kde najdete všechno, co od hororu chcete. Na jednom místě, ve skromných devadesáti minutách, neskutečně krvavých, kramářská píseň v popkulturní produkci.

plakát

Něco se musí zlomit (2014) 

Společně ukrást pití, běhat po městě a lízt po střechách...Něco se musí zlomit je strašně obyčejná romance, kterou ale prožívají ne zrovna obyčejní lidé. A to je na tom to geniální. Sebastian/Ellie chce vést život jako normální holky, zamilovat se, mít vztah a péct poránu croissanty, jenže je pořád kluk...Nakonec si ale uvědomí, že lámat něco přes koleno nemá smysl a že se můžete dívat dopředu, jakkoli cítíte, že vám někdo zlomil srdce. Výstižnější název ten film snad ani mít nemohl. Navíc otevírá oči, je to klišé, ale Něco se musí zlomit to dokázal. Dává možnost na chvíli se vcítit do nelehké role transčlověka a to hlavně díky všednosti příběhu, jaký postavy prožívají.

plakát

Agresivní virus (2014) (seriál) 

Seriál, kde balkánskej Žid loví v ulicích New Yorku upíra, co je vlastně nácek, kde do toho všem hlavním postavám umře aspoň jeden příbuznej, kde mají všichni zlí tendenci se napravit, kde křehké argentinské imigrantky zabíjí upíry, kde jsou hackerky aspoň trochu lesby, kde je v hlavním týmu dobrejch jedno astmatický dítě s inhalátorem...Chcete víc? Promiňte, nejde to. Del Toro s upírskou dravostí vysál všechna hororová klišé a stvořil z nich grandiózní podívanou plnou krve, rozmašírovaných hlav, zombieků a vybuchujících benzínek. Upírům dal novou podobu, ale zachoval mýty. Co oceňuji nejvíc, je fakt, že přeměněné upíry žene v hledání večeře láska. Jdou po svých blízkých. Drsně sarkastické převrácení lásky až za hrob. Mám strach, že druhá série bude téma jenom zbytečně dojit (časem už začínají nudit i ty věčně usekané hlavy). Tenhle seriál podobně jako další věci, ve kterých měl del Toro prsty, ukáže zrůdu až moc brzo a vyžívá se v explicitních ukázkách hnusu. U dvouhodinového filmu, proč ne (ačkoli třeba v Don't Be Afraid of the Dark se ukázáním nestvůr dosáhlo pouze grotesky, ne hororu), ale u seriálu, který jen ve své první sérii nabídne 13 třičtvrtěhodinových epizod, je ten problém, že časem vás prostě nepřekvapí, že černookému zombiekovi s bradou od krve leze z pusy půldruhého metru dlouhý had, co by se rád najedl...Nicméně netrpělivě čekám na další sérii, del Toro má schopnost vás u obrazovky udržet, i když ksakru nechcete.

plakát

Královna ticha (2014) 

Skvělé. Od námětu po zpracování. Za mě nejlepší dokument, který jsem kdy viděl.

plakát

Stále spolu (2014) 

Jsem tolerantní, ale....Pokud chcete hodnotit Stále spolu, musíte oddělit zpracování a příběh protagonistů. Mohl bych tu nadávat na to, jak je otec rodiny neskutečný despota, který ze svých dětí udělal stádo (jejich způsob komunikace mě až děsil) a z manželky puťku, která se neozve, když jí nařídí, aby zalezla do auta. Ale nehodnotím způsob života rodiny z filmu (ono by to asi šlo i dost těžko...snad jen: Stále spolu dokazuje, že crocsy jsou opravdové zlo). Stále spolu rodinu nehodnotí, nicméně režisérka její členy mohla více konfrontovat s tou naší konzumní ekl společností. Proč ve filmu chybí rozhovor s učitelkou, s někým ze sociálky apod.? Je sice víceméně jasné co bychom se dozvěděli, ale i tak bych očekával, že se dostane prostoru té zlé spotřebitelské společnosti...když už provozuje kina, bude snímek distribuovat a nakonec mu zařídí nějaký vysílací čas v televizi. Naštěstí film ani nepůsobí jako obhajoba přírodních lidí. Jeho přínosem je, že mě na chvíli vytrhl z mého městského světa, kde se mnohdy za největší úlitbu matce přírodě považuje návštěva veganské restaurace. Teď vím, že existují takhle moc přírodní lidé a stejně tak vím, že absolutně nechci být jedním z nich.

plakát

Pride (2014) 

Tenhle film měl vzniknout ještě v době, kdy by ho Thatcher mohla vidět. Silný příběh, který se z komedie překlene v drama, a to epické finále mě málem dojalo k slzám. Pride skvěle ukazuje zdánlivě ztracený boj s lidskou omezeností a předsudky a dokazuje, že tenhle souboj lze vyhrát...ku prospěchu všech stran. Pro fanoušky queer filmů bude určitě zajímavé spojení klasického tématu přiznání si jiné orientace a už otevřeného gay života, kde se neřeší, jestli to o vás náhodou mamka nezjistila. I přes to, že většina filmů si vybírá buď jednu nebo druhou tematickou linku, tady jsou v různých postavách spojené a přitom příběh Pride není vůbec přeplácaný. Pět hvězd...a chtěl bych to vidět jako divadelní hru (no a nebo, když jsou tam gayové, jako muzikál, žeano).