Nautila

Nikdy jsem jako dítě neměla ráda Disneyho. Všechny ty písničky, šťastná zvířátka, co pomáhají hlavním hrdinům, dobré konce a bůhvíco ještě. Andersenovu původní pohádku mám moc ráda, zvlášť proto, že končí tragicky, tady mi však tohle Disney vzal. Se šťastným koncem je najednou z malé mořské víly tuctová pohádečka, jeden bonbón z pytlíku plného naprosto stejných slaďoučkých bonbónů. Animovaný to je hezky, o tom žádná, ale už je to rozpliz jako milion dalších. Je mi líto, tohle mi pod kůži nikdy nevleze.

Tohle jsem měla v dětství moc ráda, podle mého nejhezčí zpracování tohohle příběhu. Nádherné kostými a vzhled 'víláků' a víl i celého mořského a podmořského prostředí. Magické. Atmosférické. Jako jedno z mála zpracování a i celkově pohádek se nebojí ukázat tragický konec a krutost osudu víly. Celé je to trpké a krásné, jedna mála z českých pohádkových věcí, která mi utkvěla v paměti a co se mi líbí dodnes.

Rozumím tomu, co chtěli tvůrci tímhle dokázat a zkusit, rozumím tomu, co to mělo být, bohužel absolutně to pro mě nevyšlo. Ze všech těch barviček cukrkandlu, lesku a třpitu bolí zuby. Všechny, ale absolutně všechny postavy jsou střasně nesympatické, v čele obézní tatínek s protivným synáčkem a opicí. Zelené plátno je na tom strašlivě znát a nevědět, že to měli v rukách Wachowští, myslím si, že jde o nějaký televizní experiment. A koukat na to jsem musela natřikrát.

Chci taky nafukovací raketu.

Jsem bohužel z generace, kterou toto postihlo. Sakra, proč jsem sbírala ty megadrahé kartičky a proč jsem každou sobotu vstávala v šest hodin ráno, když to bylo kompletně o ničem? Nyní opravdu netuším, jak mě to tehdy mohlo bavit, ale bavilo. Na druhou stranu myslím, že to bylo mnohokrát lepší, než ActionMan, Robocop, nebo co to tehdy ještě dávali. A zase to byl kult, který na dlouho poslal do pekel celý žánr anime. Tedy tady u nás v Evropě, kde jsme to předtím neznali a jediným zástupcem pro anime se tedy stal bohužel právě Pokémon. Mamka věděla, proč nám tu Novu zakazovala....ale tomuhle se člověk neubránil.... jedna hvězdička je za Rakeťáky.

Poprvé to šlo, místy mě to bavilo, i když viditelně jsem se nesmála. Díky bohu, že je to Egypt, být to stejný děj v jiném prostředí, nedokoukala bych to. Hlavní představitelé mi byli vždy nesympatičtí, Fraser mi zkrátka pořád připomíná nějakého milého neotesaného mladíka, co někde na vidlákově přehazuje seno. No, napotřetí je to však už jen nuda, nuda, nuda...

Oproti původnímu seriálu několikrát lepší, i když tady už chybí ta lehkost a vtip, kterým seriál jen srší. Avšak nevadí to, tady je místo toho skvělý nápad, v druhé půli jsem byla velice překvapena, protože takový dobrý nápad se ani v dnešních sci-fi neobjevil (i když je to rozvinutější námět z jednoho dílu seriálu). První polovina je trochu zdlouhavá, hlavně kvůli pomalým záběrům na loď a vesmír, což má způsobit radost hlavně skalním fanouškům seriálu. Triky jsou velmi obstojné a neruší a ani nepůsobí směšně v dnešní době našich 3D megalomanských kousků. Dokonce jsem se místy doslova kochala přelety přes obrovského V'Gera v modravé záři. Monumentální. Vlastně, celkově bych jen vytkla několik hrozných účesů a kostýmů, měli nechat ty ze seriálu. Jinak jsem nadšena, povedlo se.

Průměrná romantická komedie těch let, jediné, čím se odlišuje od ostatních, je vcelku dobrý nápad se zvukem hlasu. 92 minut vypnutí mozku a za hodinu kompletní zapomenutí. Normálka.

Velmi zajímavý a pěkný obraz. Veršování v kulisách 20.století může vypadat jako dobrá idea, bohužel ve výsledku to tak dobře nedopadá. Celý film je velmi zmatený, působí jako střepy poskládané bez logiky k sobě. Herci jsou sice sympatičtí a dobře hrající, přesto jsem měla v postavách zmatek. Na konci jsem se už i nudila a snímek mě po celou dobu nechával chladnou a nezaujatou, přestože po plátně pobíhali ti nejlepší britští herci.

Byla jsem tehdy sice jen malej špunt, přesto si pamatuji, že tohle byl jeden z mála opravdu zajímavých pořadů a i dnes strčí do kapsy hromadu nových televizních soutěží.