Nautila

Film splácaný do počtu alá "potřebujem nějakou pastu spojující Thora s budoucími Avengers". Vizuálně skvělé, některé obrazy jsou jak vystřižené z retro propagandistických plakátů s pořádnou atmosférou, ale příběh je tak neuvěřitelně blbý a klišovitý, že to šíleně bolí i v tomhle jednoduchém superhrdinském vesmíru. O dialozích, které postavy pronášejí evidetně jen pro to, že zní cool, ale vrámci děje vůbec nedávají smysl, nemluvě. Šablonovitost mi u komiksáků obvykle nevadí, ale z tohohle na mě zkrátka příliš sálá ta vyplňující úpornost bez jakéhokoliv nadšení.

Stoprocentní koncentrát veškerých patetismů a sentimentalit, co kdy byly na filmovém plátně používány. Ještě teď mě v nočních můrách pronásleduje šílený blankyt očí poloviny účinkujících. Zvláště toho mladého nesympatického vesnického kydače hnoje. (Hiddlestone, Thewlisi a Cumberbatchu, měli jste zdrhnout, dokud byl čas!) Ale přesto se nechce mi věřit, že to myslel Spielberg vážně, že on se schovává támhle za sedadlem a dusí se smíchy nad tím, jak převezl dojatě plačící babičky s boubelatýma vnučkama, žeano?

Jen a pouze za Darth Maula.

Kvalitou a stylem o pár levelů lepší Choking Hazard se silikony, s námětem vystřiženým z nočního klubu Od soumraku do úsvitu. Ale v rámci žánru pořád tak nějak málo vtipné nebo kruté (navzdory kulečníkovým koulím), nedotáhnuté. Původně koukáno jen kvůli Robertu Englundovi, jehož postava ale nemá možnost se moc rozmáchnout, takže jsme zase na suchu.

Šumacheré, ty patlale! Já mám kýče docela ráda, ale ty jsi i na mě moc. Je to pocit, jako když sníte příliš mnoho sladkých bonbonů - cpete se a cpete, až z toho máte na jazyku povlak a už necítíte žádnou chuť. Utáhněte Schumacherovi trochu vodítko, dejte mu jen omezený počet bonbonů a on z toho vydá skvělej film jako Volný pád. Pusťte ho ze řetězu, on sežere hromadu bonbonů, a protože už z toho necítí jazyk, bude se cpát ještě víc, aby se ujistil, že ten jazyk ještě má. (Ach, to jsem vymyslela pěknou analogii.)

Pokládám se za docela velkého fanouška sci-fi seriálů, takže kult BSG jsem musela zkusit. I přestože tenhle Lostovský natahovací psychosystém nesnáším. A měla jsem pravdu, tohle není pro mě. Přetrpěla jsem to přes film a dvě řady, abych nemohla být obviněna z nedostatečné objektivity, a stále čekám, že se něco začne dít. Že mě některá z postav alespoň trochu zaujme. Že se tam rozvine více ta mytologie a údajné poselství. Že se tam konečně objeví to SCI-FI! Ne, a ne a ne. Osmdesát procent času si tam nudné a nesympatické postavy řeší své bolístky a co kdo ke komu cítí, deset procent jsou sentimentální dlouhé záběry a snad v těch posledních deseti je nakapáno trochu té vědeckofantastiky. Nepotřebuji mít ve sci-fi tisíce bizarních alienů, výbuchy, červí díry a já nevím co ještě. Psychologie postav je dobrá věc, ale také nepotřebuji, aby mi jí neustále někdo mával před očima a mlátil mě s ní do hlavy. Cítím z toho jen neuvěřitelný chlad, balast a vatu. A křeč. Ohromnou křeč a ta je ze všeho nejhorší. Je to pravda, žánr umírá, BSG je toho důkazem, jestliže je tahle citová vyděračská fraška za sci-fi vydávána. (Mimochodem, námětově podobná povídka o mezigeneračním cestování na lodi, hledající nový ráj, jen asi desetkrát zajímavější - Pokolení, které dosáhlo cíle od Simaka).

I přes relativně zajímavý základ motivu a obsazení je The Prophecy podprůměr. Nebýt Walkena jako Gabriela a Mortensena jako samotného Lucifera (mimochodem, oba mají pár skvělých hlášek), tak není na co koukat. Tupé fádní dialogy, samotný příběh a jeho podání hloupé a naivní. Jestli vás ale tohle téma zaujalo, doporučuji komiksovou sérii Lucifer od Mikea Careyho s velmi podobným námětem.

Bohužel hodně špatný dokument, žádné velké nebo nějak objevnější informace nepřinášející. Komentátor snad celých padesát minut opakuje to samé, akorát v jiném slovosledu a člověk se nedozví o nic víc, než mu řekli v dějinách v prváku (vážně!)

Monolog Leeho k divákům o jeho rolích a různých perličkách z natáčení. Lee je sice skvělý herec, ovšem vypravování mu moc nejde. Dokument je těžkopádný, Lee vypráví příliš zdlouhavě a nezajímavě o naprostých zbytečnostech, kromě příběhu jeho babičky se divák vlastně nedozví nic. No dobrá, dozvíme se, že má kopii prstenu Lugosiho, že se setkal s dcerou Rasputina, jak se správně drží zbraň, co že to má s kolenem, co pro něj znamená herectví, že Lee je čínské jméno, ...ale všechno je to takové...k ničemu...a o ničem. Nic, co by jste se nemohli dočíst jinde, rychleji a zajímavěji (příkladem: proč je potřeba říkat, že Transilvánie existuje?! WTF? Snad nepředpokládají, že se na tenhle typ dokumentu zrovna o tomto herci budou dívat amíci, baštící brambůrky a nevědící nic o zeměpise). Samozřejmě, dokument má podle názvu být o jeho rolích, ale i tak by šlo jít víc do hloubky. Jestli máte rádi Leeho, vypráví lépe snad v jakémkoliv interview z nějakého festivalu, či v našem pořadu Na polvárně. Tady ne. Ale abych tomu pořád jen nekřivdila, skalní fanoušci přecijen ocení jakoukoliv malou historku, ať je podaná sebehůr. Včetně mě.

Vezměte prvního Tetsua, vypreparujte z něj živelnost, animálnost, surreálno, hudbu, japonce, japonštinu, špinavost, dejte tam špetku klasického jednoduchého příběhu a obruste to do srozumitelné formy pro průměrné. Tak a je to tady. Není to přímo špatné, ale není to Tetsuo.