Lischai

Jako kluk jsem viděl vtip od Renčína, kde se filmový režisér na place válečného filmu naklání k asistentce a ptá: "Maruško, skočte se zeptat poradců, jak dlouho asi tak mohla německá tanková divize odolávat soustředěnému útoku dvou partyzánů." Tady je to stejné. Parta veselých Irů, co nikdy nebyla v ostrém střetu, brání strategicky nevýhodnou pozici na rovině proti lépe vyzbrojené přesile 1:20 vedené elitními žoldáky z Cizinecké legie -- jsem v půlce filmu a už legionáři dostali od Irčanů potřetí naklepáno.

První třetina je falešnější než tříkoruna. Sledujeme všemi milovaného génia, který se nic nemusí učit, všechno mu jde, každého utře a celý svět mu leží u nohou. Do toho kýče na úrovni teenage muzikálu o glee clubu (kapela ztratí muzikanta, a v tom jako na zavolanou přichází on, a u dodávky vystřihne super číslo). Hrozný. Hro-zný. V půlce, když se začne hrát AIDS a homosexualita, už to začíná nějak fungovat i jako film, ne jako vylhaná agitka, a na konci musím přiznat, že to i přes všechno moje mračení ty emoce nějak vydojilo. Jako audiovizuální podívaná je to rozhodně super - muzika boží a casting fajn, Malek si to dává na pána - ale pořád mám nějak pachuť z toho začátku.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Polar je netflixový John Wick, ale bez lidského hrdiny, pochopitelných záporáků, zajímavého světa a cool stylizace. Na začátku je to taková otravně pubertální komiksová blbina a doufal jsem, že se to časem zlepší, ale nezlepší. Jako jednorázový výplach asi v pohodě, ale víc nečekejte.

Původní reportážní cyklus byl super, ale tohle není víc, než záběry z různých prací poslepované vstávající a kouřící Sašou Uhlovou ve spodním prádle. Nikdo nejde mluvit s řediteli těch podniků, nikdo nezkoumá proč a jak lidi do těch situací spadnou, a - to hlavně - vlastně nevidíte ani žádnou konkrétní sitauci z té práce. Já nevím, ale když už má Saša tu kameru v brýlích, chtěl bych vidět, jak jde říct šéfovi směny, že má podle zákona X paragraf Y právo na pauzu a občerstvení, a co teda bude. Chtěl bych vidět, jak ten šéf zareaguje, co se bude dít, jestli Sašu jen seřve, nebo vyhodí, nebo jí třeba tu pauzu dopřeje a omluví se, že je takový debil... ale nevidím nic, jen záběry na třídící linku, kde lidi posunují zboží tam a zpátky.

Za mě dobrý. Hejtu v komentářích "jsou to kurvy a můžou si za to samy, dávám dvě hvězdičky" nerozumím: o tom přece ten dokument je, že si to celé dělají samy a dobrovolně, protože jim to připadne jako super nápad. Za mě to bylo solidní. Člověk vidí zázemí mladých pornohereček, pozná jak funguje ten celý on-boarding, jak to mají holky v hlavě srovnané. Klidně bych snesl víc názorů od jiných lidí z branže. Jak se na to dívají ti kameramani, technici... Někde je to naznačené, jemňučce, když se maskérka podivně tváří u líčení holky před natáčením, nebo když je nějaký nasvalený pornoherec vlastně vtipný a shazuje to, aby herečce natáčení ulehčil. A toho bych chtěl vidět víc - porozumět světu porna obecně, ne jen těm holkám.

Není to vůbec špatné... ale ani nijak výjimečné. Na začátku si mě film získal expozicí a těšil jsem se, že to bude story chytrého kluka u pěchoty, který nikdy nechtěl do války -- ale týpek se velice rychle zajede a je z toho další generický válečný film. Jestli už jste viděli všechny filmy o Američanech v poušti, tak tenhle biják je solidní další zářez, ale svět se vám neotřese.

Kauzu samotnou asi budete z doslechu znát, ale je super, že vás dokument trochu zavede do zákulisí přípravy toho projektu a člověk vidí, jak ten clusterfuck postupně vznikal.

Nevím, co to mělo být. Místo je to legrace, místy krimi, místy slasher, místy filozofická meditace o metafyzice všehomíra. Nevím nic, ale Elijah Wood je extrémně vtipný.

Trochu old-school špionážní thriller ve znamení dialogů: "X věděl, že Y je u Izraelců, proč by lhal? Protože Z věděl, že Y ví něco, co X potřebuje, takže ho chtěl zmáčkmout. A jak nejlíp? Izraelcema!" A vy si říkáte jasně, jasně, ok, nejsem si jistej, kdo je X, Y a Z, ale hlavní hrdina to říká přesvědčivě, takže věřím. Ale celé se to nějak vleče, nevím, radši dejte znovu Argo.

Výborný koncept, některé kolorované záběry jsou tak nějak přízračně živé, až z toho mrazí, ale jako celek to pro mě zabila režie. Celou dobu slyšíme vyprávění pamětníků v jedné lince, v jedné intonaci. Je to nekončící proud slov a historek bez možnosti prožít nějaké emoce. "A napřed jsme byli v táboře a tam jsme stříleli a jeden voják neměl spodky a k jídlu byl džem a chleba a pak se šlo frontu kde se spalo v zákopech a byla tam voda a taky prostitutky a bylo to hrozné, ale někdy ne, a pak byl útok a všude to vybuchovalo a pak, a potom, a navíc, a pak najednou řekli, že je konec a byl konec." Možná mám vysokou laťku, nedávno jsem dokoukal netflixí dokument Vietnam War, u kterého jsem střídavě žasnul a brečel, ale tohle bylo tak nějak ploché jak emočně, tak informačně.