Lischai

Doufal jsem v nějakou hlubokou sondu do vztahu, ale Blue Valentine jen ukazuje dvě polohy Ryana Goslinga. Jednu, která je přirozeně sympatická, vtipná, milá a pracuje -- a druhou, která nosí špinavé triko, kouří, pije a žije ve špíně. To, že s první je život fajn a s druhou ne, není moc překvapivé sdělení filmu.

Skvělý námět, ale celé je to takové... papírové. Všude samé rozjásané barvičky a veselí lidičkové, co chodí městem, aniž by reflektovali, že dost možná zuří třetí světová válka. Herecké obsazené dost různorodé: líbí se mi Skeet Ulrich a jeho mimózní "nevím, co se tady děje, nic po mě nechtějte, pohled" a nelíbí se mi Ashley Scott coby perfektně nalíčená blondýna, která zmateně pobíhá kolem. Hodnocení píšu po čtyřech dílech, více tomu nedám.

Možná byla chyba čekat na konci nějakou pointu.

Patřím k těm umírněnějším fanouškům Once upon a time. Výprava je skvělá, každý záběr promyšlený a plný detailů. Když se řekne vizuální nářez, představím si tohle a ne Avatara. Na druhou stranu mi film skutečně přišel docela rozvleklý. "Frčelo" jenom Noodlesovo dětství, jinak to bylo takové melancholické bloudění životem a dekádami. A zřejmě největším zklamáním byl závěr příběhu. Na scénáři dělalo pět týpků dvanáct let a stejně museli pointu vysvětlit dialogem. Huh.

Proč na konci každého filmu není monolog hlavního hrdiny, který divákovi vysvětlí sdělení filmu? Ušetřilo by to tolik přemýšlení. Ach, smutné ach.

Snažil jsem se užívat si každý okamžik tohoto filmu, jako každý správný pokojný bojovník, ale kýče a rádoby-spirituality s nadpřirozeným opravářem srdcí Nickem Noltem je tu prostě příliš.

Tohle je jeden z těch "má to podivně nízké hodnocení ale je to fakt dobré" filmů. Pokud máte pochybnosti, pocity během filmu jsou: Hezky napsané dialogy a exponovaný svět s nemocí - scéna u které nedýcháte - scéna u které nedýcháte - scéna u které nedýcháte - dojemná scéna - konec.

Už dlouho jsem žádnému filmovému hrdinovi nefandil jako tomuhle frajerovi.

Je těžké pobrat všechna ta fakta o tom, co znamená, když mluvíte s tím a tím chlapíkem, když vás ten a ten chlapík podpoří nebo ten a ten chlapík napíše, že vás tamten nepodpořil nebo tamten s vámi mluvil. Jakmile se z toho zmatku vymotáte (zhruba 10minut před koncem filmu), je to skvělé.

Sci-fi a sit-com tady k sobě mají tak blízko, že není úplně zřejmé, co to vlastně mělo původně být.