dan4815

Bojte se, další ("A")android, který nefunguje správně... jedná se již o několikátý moderní film z posledních let, který skvěle navnadil, ale výsledkem bylo solidní klišé a naprosto odlišné v kvalitativní úrovni mezi začátkem a koncem. Přitom, úvod není vůbec špatný. Hned v prvních scénách jsme seznámeni s naší malou aktérkou. Zemřou jí rodiče, a ona je tak poslána na dlouhodobou převýchovu k tetě. Problémem je, že teta sice nemá k dětem odpor jako alergik k burákovému máslu, ale nijak všímavější také není. Její nová role náhradní matky je svým způsobem zajímavou rovinou. Ta je docela solidně rozvíjena. Aby nová matka měla více času na svou práci, seznámí nevlastní dceru s novým projektem. S robotickou slečnou. Postava otravného korporátního čuráka žijící v tabulkách s snech o penězích byla to první, co mi ve filmu úplně nesedlo. Je to takové stereotypní vyobrazení dnešní toxické firemní kultury, ale to je už přehnané. Síla v depresivnosti dnešních korporátů je v byrokracii, nemožnosti něco ovlivnit a neustálému poukazování, že ostatní jsou jen hovna. Vedoucí se obvykle chovají jinak, sofistikovaněji. Vadilo mi to, v takovém filmu bych nečekal komediální a stereotypní vyobrazení, ale spíše bych uvítal reálně psanou postavu. Určitě by to umocnilo ten naléhavý pocit, že se M3gan musí začít prodávat i přes všechna negativa, která se postupně projevují. Jako za silnou scénu považuji "demo" ukázku toho, co je M3gan zač, že umí utěšit malou holčičku. Film sice tak úplně nerozvíjí myšlenky - náhrada rodičovství/přátelství umělou inteligencí; co by se dělo, kdyby se umělá inteligence sama začala vyrábět nebo kdyby byla v převažující skupině jiných robotů; a tak dále. Je to škoda, film mohl jít hlouběji. Mám pocit, že M3gan je spíše o akci/vtipu/pomstě. Rozhodně se nejedná o žádný sofistikovaný počin. Vše se děje docela přímočaře. Nicméně, pořád si myslím, že první část filmu obstojně buduje atmosféru. To, co se začne dít později, očekával snad každý. Škoda, že to není filosofický film, jak jsem se již dříve zmínil. Zajímalo by mě, proč by se měl robot řídit Asimovovy zákony robotiky. Četl jsem pár postů, které se o tomto rozepisují a nechápou to. Jednou pro vždy by nějaký film mohl poukázat na to, že je blbost od umělé inteligence čekat, že se bude řídit lidskými pravidly. Opravdu si dnes stále někdo myslí, že jestli bude existovat myslící bytost s virtuální myslí, že se bude řídit nějakým omezením? M3gan ten přerod moc dobře neukazuje. Z počátku je to hodný, ale vůbec né naivní robot. Je to osvěžující pohled na věc, neboť v jiných uměleckých dílech by bylo počáteční chování AI na úrovni malého dítěte. Na druhou stranu, není tu příliš mnoho prostoru pro změny v chování. M3gan je zvláštní od první chvíle. Přirovnal bych to k Osvícení, kde Jack Nicholson vypadal jako blázen už od samotného začátku. Řeknu to tak... pokud čekáte Ex Machina v podobě robotické holčičky, tak tak hlubokou a na emoce a myšlenky bohatou podívanou to nemá. Pokud si chcete odpočinout a sledovat co se stane, když se zblázní drahá hračka, pak to není špatné. Nemohu se však ubránit pocitu, že film měl mnohem větší potenciál. Jsem docela naštvaný, že se scénáristé nevydali cestou výše zmiňované konverzačky v odlehlém sídle IT génia.

Jak jsem se Inda vždy zastával, a to i u jeho partičce klepajících jehovistů na dveře, tak tady už to nejde. Bude asi zdrcený, jsem asi jediný, kdo ho celou dobu hodnotil tak nějak lépe, a najednou uvidí mé dvě hvězdy. První polovina filmu je relativně dobrá. Vrah se snaží najít cestu ze stadionu, ale pere se v něm několik emocí. Nakonec to vzdá... na nějakou dobu. A tady nastupuje druhá polovina, která byla plná nelogičností a hloupých rozhodnutí. První část filmu buduje atmosféru, byť to chvílemi skřípe, ale druhá polovina zničila téměř vše. Jak kdyby na scénu přišel jiný scénárista a režisér. To se Shyamalanovi nepodobá, sorry. Líbí se mi děsivost několika scén, ale to se vytřískalo již v traileru. Policie obklopující stadion, černá obsluha, která ho seznámila se situací, přitom měl řezníka metr od sebe. Ale to bylo vše, atmosféra zde byla, ale nebylo tady žádné WOW. Po filmu jsem neměl nad čím přemýšlet. Jeho Šestý smysl, méně oblíbené Znamení nebo Vesnictví? Vždyť u všeho divák ještě dlouho poté přemýšlel, co by dělal on. Zdali by poznal, že žije v iluzi, zdali by zvládl mimozemskou invazi, zdali by zvládl smrt své ženy nebo by poznal, že již nežije. Jeho filmy měly nějaký přesah, ale hlavně dokázaly "šokovat" rozuzlením. Ale tady se nic neděje. To už i u sekty v chatě si divák pokládal otázky - je to skutečné, nebo jsou ti lidé jenom fanatici? Ale v Pasti si nemáte co říct. O čem chcete přemýšlet? Proč to dělá? Vysvětlení je nulové. Jak to dělal? Téměř nic nevíme. Jak hledal oběti? Nula. Žádné zamotávání příběhu, aby divák pochyboval, prostě nic. Jen se dokáže ze všeho dostat. Ten konec byl extrémně trapný. Je mi to líto, ale první polovina filmu bohužel nedokáže spasit druhou posranou část, která se zvrtla do Netflix Zetkové produkce. Musím ale uznat, že kamera, prostředí i nápad je super, jen to nedopadlo v jiných věcech dobře.

Vstupenka do klišé. Když dáte dohromady zestárlý honorovaný "ansámbl", připojíte k tomu omladinu, natočíte to v Austrálii s tím, že je to Bali, je jasné, co z toho vznikne. V hudebním světě bych tomu řekl "oplodňovák". V tom filmovém je to "slzotvor". Jedno musím uznat, že mám zvláštní klid z filmů tohoto typu. Dosti mi to připomíná dětství na konci devadesátých let a na počátku let nultých. Přijel jsem z chaty po delší době, začal jsem si hrát s Legem a v televizi dávali přesládlou přihlouplou komedii. Vstupenka do ráje nabízí velmi podobný pocit. K pocitu lehkosti bytí a až dětské uvolněnosti se ale nic dalšího neváže. Vždyť je to tak hloupý film plný klišé. Humor je spíše laskavý, není to něco, z čeho bych se dusil smíchy. Konflikty jsou až směšné. Z hlediska 21. století bych takový film už nečekal, přece jenom je divák zvyklý na obtížnější filmy. Dnes jsou romantické filmy spíše o ztrátě, než o znovunalézání. Paradise ani pořádně nevystaví minulost obou stařešinů. Nevíme proč se vytratila láska z jejich vztahu. Víme jen, proč se tam zase objevila. Sic můžu domýšlet, ale nechci. Stejně tak hloupé sabotování dceřiny svatby? Kdo z vás to někdy dělal takovým způsobem? Chápu, má to být komedie, ale zase tak mravy a logikou rozvolněná být nemusí. Upřímně, nevím jak to hodnotit. Film mě nesral, ale ani jsem se nebavil. Původně jsem si ho pustil k inicializaci spánku. Nestalo se, bohužel jsem potřeboval znát konec, abych se na to nemusel dívat zcela od začátku. A co hůř, to by byla žena už doma, a chtěla by to také vidět. Na druhou stranu, opravdu se nejedná o žádné mistrovské dílo. Jako komedie obstojí jen v té klidné rovině. Film vás nemá jak vystresovat, naopak vás na chvíli pošle zpátky na konec devadesátých let, kdy se takto bezstarostné filmy točily. Znovu bych na to nekouknul. Upřímně, nemyslím si, že film má nějaký přesah.

Noooo? Ta se ale potatila. Jsem rád, že tato genetická informace nezůstala v žaludku nebo kondomu, ale je z toho mladá nadějná režisérka a scénáristka, která jde v šlépějích svého otce. Odteď se budu bát chodit do lesa sbírat houby. Stejně jsem nikdy nevěřil mykologům. Kdo ví, co v těch lesích dělají, určitě vzývají Hřiba satana, aby lidstvo zamořili plísní nohou. Upřímně, film jsem si užil více, než otcovu nudu na chatě (Někdo klepe na dveře). Sice jsem oba filmy hodnotil stejně, ale musím na rovinu říci, že tématikou i krajinou mě zaujala více pozorovatelna zvířátek. Vtipné je, že se to krásně doplňuje s českým názvem - "Někdo klepe na dveře". Tady starousedlíci ze sousedství klepou na sklo, a obyvatelé vytríny se mezitím hádají, zdali je to něčí manžel nebo KFC kurýr. Také musím uznat, že oproti otci a jeho posledním filmům se snažila o nějakou gradaci v příběhu. Na druhou stranu, i přes to všechno je to jen další film, který by si zasloužil ještě o kus lepší příběh a hlavního herce. Dakotu mám rád, ale z čistě nechutných důvodů. Jako hlavní postavu bych ji v tomto příběhu nechtěl vidět. Postava je to odtažitá, a to zejména v první polovině filmu. Bohužel, je to rušivý element; divák se není schopen vcítit a ani si postavu oblíbit. Jestli by si jí bubák vytáhl z keře a snědl, bylo by mi to úplně jedno. Příběh začne na tradičním klišé - kdy se člověk ztratí na hrozivém místě bez možnosti návratu. Zbytek je ale více překvapivý. Ze začátku jsem byl mírně rozhozen. Po nevýrazném úvodu je hlavní postava vržena napospas lesním voyerům. Vzápětí se ocitá v chatě, kterou jsem z traileru považoval za vrchol. Bál jsem se, aby se děj měl kam dál posouvat. Věřte mi, že se za tímto místem skrývá mnohem více, než se může na první pohled jevit. Proto vy, což jste tento film neviděli, nemějte obavy. Co filmu snižuje hodnocení jsou drobné nevyřešené problémy. Kde se brala elektřina? Jak se živili? Opravdu stačil sběr nebo malý lov? Příběh mohl tuto rovinu více rozvinout. Ta tísnivost situace, kdy nemají co jíst, nemají pomalu co pít a jsou v úplné prdeli, by byla určitě skvělá podívaná. Přitom stačilo chodit pro vodu do dalekého potoka, který by byl na hranici, odkud se nedá již včas vrátit. Režisérka mohla divákovi nabídnout jednotlivé malé překážky, které by vzbudily bezútěšný pocit. Na to, jak se táhl konec filmu, je to postupné vystavění příběhu místy slabé. Dalším nedostatkem je ukázání monster. Jsem zastáncem toho, že je potřeba v divákovi budovat strach skrze jeho vlastní mysl. Stačí naznačovat, ale také věřím v to, že když značnou část filmu je divák napínán, měl by vidět i důvod toho strachu. Ishana zvolila velikou expozici CGI podivností. Ti všude pobíhají, nahánějí ostatní... přitom tohle setkání mohlo být decentnější. Konec je pro mě překvapivý. Sice je to takové... no, ale divák dostátá nějaké rozuzlení. Musím ale konstatovat, že se zde vyskytl efekt Lostů. Bylo položeno plno otázek a základů pro další příběh, ale odpovědí divák dostal o dost méně. A je opět vtipné... co je asi pod tím poklopem? Jaký tam byl život? Jak to dokázal vybudovat?

Tento dokumentární film trpí na jeden zásadní nedostatek, a to na to, že neexistuje nosná linka. Zcela náhodné vyobrazení střípků prezidentova života nedokáží usadit diváka, kterému by se na CT rozsvítil mozek zvědavostí. Je to možná dáno tím, že Havel, ač chcete nebo ne, byl zajímavý člověk, a i po prezidentování byl aktivním členem společnosti. Nechce se mi věřit, že jeho poslední roky byly jen o natáčení filmu, o návštěvě Formana a o dvou vyšetření. Nerad vám to říkám, ale to nejzajímavější ukázali samotní autoři na FB stránce filmu. Václav by si zasloužil mnohem komplexnější nahlédnutí do jeho života. Těch 85 minut by bylo asi málo, s využitím většího množství originálních videozáznamů, ale Jančárek to nedokázal využít. Jedna věc se musí uznat, dokument během hodiny a půl ukáže zjevné Václavovo chřadnutí. Z prvotní brilantní mluvy plné myšlenek se divák dostává do nepříjemné tiché a unavené existence Václava Havla. Na sklonku jeho života převládla plachost, byť v lepších chvílích měl stále chuť být s lidmi. Jen to už nedokázal tak využít. Dokument mohl být lepší, tento počin je průměrem, kde jsou světlejší momenty, ale ve výsledku nepřináší ucelený pohled na jeho poslední roky.

Myslel jsem si, že to slovo již nepoužiji... ale nešlo to jinak. JE TO CRINGE! Je mi proti srsti hodnotit seriál po pár dílech, ale zde udělám výjimku. Reality? To asi nejspíše značí to, že herci mají jen základní scénář (pak nechápu tu plejádu rádoby scénáristů) jako v Záhadě Blair Witch. Podstatný rozdíl je, že v hororu z minulého tisíciletí herci strachy málem vystupují z role, protože opravdu zabloudili, a kameramani je straší. Výsledkem je opravdová emoce strachu. Toto panoptikum amatérských upocených čel je směšné. Další zvláštností je věk scénáristek. Předpokládám, že tento počin měl oslovit mladé publikum. Za prvé, kdo dnes z mladých lidí kouká na televizní kanály? Za druhé, minimálně jedna scénáristka má přes třicet let. Z toho možná pochází cringe z debat mezi mládežníky. Nemůžu se ubránit pocitu, že autoři textů žijí ve své jeskyni a mezi lid moc nechodí, nebo se obklopují zvláštními lidmi. Seriál nemá co nabídnout. Jeho jedinou výhodou je, že mi krátil čas na hotelu. V opilosti a v zeleném stavu se neúchvatné dílo jeví i docela zábavně. Nejlepší je panákovat pokaždé, když ucítíte v debatě slova napsaná třicátníkem. Ó bože, vítej velká kocovino a vypumpovaný žaludku.

"Na tomto filmu je nejhorší Parkinsonova choroba hlavního kameramana." V rámci nočního lelkování na hotelu, kde jsem být nechtěl, ale práce je holt neúprosná mrcha, jsem se koukl na televizi. Reklamy samozřejmě zabíjejí atmosféru, proto dodávám, že je nutné film viděti v jednom kuse. I samotný film jsem neviděl mnoho let. Byl jsem zase napjatý? Už né tolik. První věty jsem psal proto, abych mohl přijít se srovnáním. Jako dítětina jsem hltal vše, co prošlo rukama J.J. Abramse. Na Monstrum jsem se těšil. V Česku se film prezentoval pod tímto názvem, což pro nás fanoušky Lostů evokovalo, že se ve filmu objeví černý kouř z ostrova. Samozřejmě skutečnost byla jiná. Nicméně, to nic nemění na tom, že film je to vskutku dobrý. Úvodní střípky dvou čerstvě zamilovaných lidí, kterým to spolu sluší, a dvou odlišných lidí v pokročilém stádiu monogamie, skvěle kontrastuje. Následuje párty, která pomáhá divákům se zorientovat mezi postavami a jejich sociálními vazbami. Samotná atmosféra oslavy je neuvěřitelná, až se mi nechce věřit, že se natáčela bez hudby. Poměrně rychle se oslava zvrtává v boj o život. Po prvotním náznaku něčeho strašlivého se lidé nedobrovolně rozhodnou k útěku. Počin neměl kdo ví jaký rozpočet, ale lidé od filmu velmi šikovně využili drobností, které vytvářejí celkovou ponurou atmosféru. Chaos, hodně lidí utíkající všemi směry, mnoho křiku a jemného dávkování "vše se posralo". Divák se setkává s různými metodami získání informací (v některých filmech je to dosti jednostranné - jen ze spisů, jen z televize nebo rádia, nebo jen od člověka; u Monstra se mi líbí, že se divák dozvídá nové informace různými cestami). Na počátku se postavy na střeše přesvědčí na vlastní oči, co se v jejich okolí děje. Po explozi se rychle ženou pryč. Vůbec nechápou, co se děje. Divák je napjat, a sotva si chce vydechnout, přiletí hlava Sochy svobody. Dalším zdrojem informací je televize. Poté vojáci. Scény, kdy se vojáci snaží zabít monstrum, jsou děsivé. Je to možná klišé, ale asi vždy, když ve filmu vidím, kdy dobro (vojsko) se snaží uchránit lidstvo před záhubou před zlem (monstrem), ale nedaří se to, a postupně upadá civilizace do existenciálních sraček, jsem z toho v mírném napětí. Ač se vojáci snaží co to jde, je jasné, že minimálně přicházejí o NYC. Co se týče monstra, tak mě moc nezaujalo. Nebudu lhát, takovou Godzillu moc nemusím. Velikost takových příšer mi přijde nereálně veliká. Mnohem děsivější jsou malé děťátka, která naše přátele dost vystrašila. I o to více by film naháněl hrůzu, kdyby se už od samotného začátku bojovalo proti malým nevyzpytatelným a ohyzdným nekamarádům. Pojďme si ale i říci o negativech filmu. V první řadě, zamilovanou dvojici z nahrávek jsem si oblíbil, ale moc jsme z nich neměli. Další postavy nebyly téměř vůbec vyobrazeny. Emoce postav jsou zvláštní, a chvílemi dosti pomatené. Přijde mi, že každé jejich rozhodnutí se plést vojákům pod nohy, je nijak nevyvede z míry. Postavy neprožívají žádná dilemata. Prostě nic extra, sledujeme hlavně cestu do jednoho mrakodrapu. Z dnešního pohledu bych snížil hodnocení, ale asi nostalgie i samotný námět a chvílemi vtahující atmosféra mi to nedovolí. Ve zkratce, jestliže jste film neviděli a chcete cítit nějaký progres (od pohodového začátku řešící vztahy do kolabující lidstvo), pak je to super husokůžní jednohubka. Styl natáčení mi úplně nesedí, přijde mi, že to narušuje detaily scény. Španělský REC dokázal z takového formátu vytřískat mnohem více. A to přinejmenším proto, že se divák nemusel snažit rozklíčovat scénu. Klidné záběry jsou prostě lepší a zároveň mohou působit imerzivně. Jsem za tento film rád, je zde několik ikonických scén (most, zjištění nákazy jedné z osob, dopadající hlava Sochy svobody), film vás nenechá vytáhnout mobil z kapsy a zároveň si užijete lehkou dávku hrůzy. I po tolika letech film nezestárl, ale pravdou je, že mnoho z vás film viděli, a druhé zkouknutí už mnoho nového nenabídne. Takové REC si jednou za čar rád dám, byť jsem to viděl mnohokrát. Čím to je? Oproti Monstru REC nabízí mnohem uvěřitelnější chování postav, mnohem děsivější pocit z neznáma a také má plynulejší rozjezd. Monstrum velmi rychle ukáže své karty, a pak se snaží divákovi připomenout, že by měl být stále překvapen.

Myslím si, že oproti apokalyptickým hlasatelům jsou potulní jehovisté klepající na dveře ještě zlatí. Ten s tím složitým indickým příjmením byl asi skupinkou studovatelů svatého fantasy písma obtěžován, až prozřel a napsal scénář popisující svá muka. Mám rád Shyamalana (doufám, že jsem to dobře zkopíroval), ale vrcholem poslední let byl film "The Visit", který předčil i některé staré klasiky. I přes to všechno mu dávám vždy šanci a asi toho nikdy nebudu litovat. S každým dalším filmem si ale uvědomuji, že tento scénárista a režisér nedokáže přijít s něčím, co diváka úplně odrovná. Pro mě je mistrem soft psychologického hororu, který si umí pohrát se strachy každého diváka. Řemeslně žádný film nepokazí, a jeho "filmopis" poznám i bez titulků. Nicméně, konverzační film v jedné chatě může fungovat, ale jen za předpokladu, že divák nahlédne i za zdi. Režisér se snažil za pomoci televizních zpráv o nějaké propojení s okolním světem, ale bylo to opravdu nedostatečné. Už samotný příchod partičky husitů s řemdihy mohl být propracovanější. Úvod, kdy se jemný mlátička ptá malé dívenky na různé podivné otázky (až jsem si myslel, že sleduji spíše pedo předehru), může podněcovat k některým otázkám, ba dokonce k nějakému napětí. Nevím proč, ale když se po nějaké chvíli objeví na lesní cestě zbývající lidé, atmosféra upadá. Měl jsem pocit, že sleduji Zombieland. To, co se pak děje v chatě, je chvílemi příliš brutální. V takovém "Old" je také brutalita, ale lépe zapadá do příběhu. Myslím si, že scénárista mohl lépe pracovat s postavami. V úvodní třetině se děj velmi rychle sune kupředu, ale poté se začíná vše opakovat. Film tak ztrácí na atmosféře, neboť divák tuší, co bude následovat. A dopadlo to přesně tak, jak jsem si velikou část filmu myslel. Problémem je, že konverzačka potřebuje silné postavy, silné zázemí a hlavně, silné téma. Téma zániku země mohlo být zajímavé, ale ten strach z této možnosti se nepodařilo přenést na filmové "plátno". Také rozpor, jestli jezdci mají pravdu nebo ne, mohl být více zřetelný. Ani na vteřinu jsem nezaváhal, že nezvaní hosté mají pravdu. Přitom síla filmu by byla v hledání pravdy samotným divákem. Asi jako něco "Prokletý ostrov", kde do poslední chvíle se sledovatel snaží všímat každého detailu a napasovat si jej na svou teorii o tom, co se ve filmu děje. Škoda; film se tak jeví zcela bez prostoru pro spekulace. Z toho vyplývá, že nejzajímavější částí je začátek. Co se týče hereckého ansámblu, tak si myslím, že to všichni zahráli lépe či hůře, ale zahráli tak, že se na to dalo koukat. Bautista byl neskutečně uhrančivý - na jednu stranu zdvořilý, na stranu druhou, strach z něj šel. Nicméně, jiného herce bych si na jeho místě dokázal představit, protože jeho vzezření vyhazovače s pohledem malého mourovatého koťátka dost kontrastovalo s celkovým posláním celé party. Rupert Grint za mě představuje nevýraznou roli, ale zase nedostal mnoho prostoru se ukázat.

Diddly Squat mě naučil milovat venkov, a kolikrát mám pocit, jak kdybych se vracel na mé rodné místo. Třetí série emotivního farmaření je už o poznání unavenější, leč pořád zajímavá. První dvě série jsou vyvážené - tu něco emotivního, tady něco vzdělávacího, trochu té drbárny. Jde vidět, jak Britská byrokracie Clarksona vysává. Někteří si myslí, že je to jeho věkem; určitě je to kombinace. Pro mě, který věděl jen to, že na polích jezdí traktory, že kombajn mě může rozsekat, když budu lelkovat s jointem mezi klasy, a že řepka není jen ten čutálista, je tato série velmi přínosná. Oceňuji, že Clarkson do toho dává hodně, a ač jsem mu to na začátku nevěřil, opravdu mu záleží na zemědělčení. Možná to nečekal ani on. Tak trochu si myslím, že je to jen otázkou času, kdy tam začne žít - už jen to, že si koupil prasata, se kterými je starost po celý rok (byť mu s tím určitě někdo pomáhá), je menším náznakem. Nebudu ale lhát, ačkoliv jsem se mnohokrát zasmál, ze všech sérií je třetí tou nejslabší. Jak tu někdo poznamenal, Jeremy už to nedělá pro zábavu, utopil v tom mnoho peněz.

Tento počin nepovažuji za něco, co patří do "rodiny" Temného případu. Temný je, ale případ je to tak trapný a plný klišé, že si nezaslouží divákův čas. Pizzolatto si chtěl s diváky hrát za pomocí důmyslného a nejednoznačného děje. López sází vše na hloupé žánrové klišé, neb ji nic nenapadlo. Teď mě neberte za misogyna, ale trochu jsem vycítil ženskost. Namísto hry s diváky jsem cítil nejistotu, vnímal jsem snahu se "bezpečně" zavděčit něčím, co je osvědčené a také bylo budování světa rozvleklé a často zbytečné. Tato série kriminálních případů se vyznačuje tím, že se jedná o řemeslně a také atmosférou o dobrý počin, který bych zařadil do prvního desetiletí nového tisíciletí (až si to bude číst někdo v roce 3024, tak myslel jsem druhé tisíciletí... ale to se nejspíše budete dívat na kriminálku Alfa Centauri, kde dealeři budou prodávat hvězdný prach a nějaký stupidní příběh z Aljašky nebude nikoho zajímat). Po celé tři série jde cítit rukopis PANA scénáristy. A každá série je jiná a vždy zajímavá. První sérii si již nepamatuji moc dobře. Druhá se točí okolo mafie, intrik a rozhodovacích okamžiků plné paranoie. Třetí série se zpátky vrací k jedné vraždě a opět sleduje ústřední dvojici. Také třetí příběh považuji za nejvíce emotivní, a spojení vyšetřování a emotivního příběhu postav je vyvážené a poměrně dobré. Co nám nabízí čtvrté vražedné řádění? Ano, je to doslova mordovačka. Chvílemi se celý příběh ztrácel pod tíhou nesmyslných rozhodnutí tupých postav. Někdy nám scénáristka předkládali naprosto zbytečné scénky, které nikterak nezlepšili pocit ze seriálu - prostě se ten svět budoval už od začátku špatně. Se žádnou postavou jsem absolutně nesoucítil. Většina z nich byli frustráti, divnolidi s nelogickými reakcemi. Ale to ezo považuji za úplné zničení ducha True Detective. To si už Issa šňupla nadrcené jazyky s popelem z mrtvých veverek a byla někde v říši podivna. Kdyby to byl samostatný seriál, tak bych to tak nehanil. Jednoduše to zapadá do dnešního sračkoidního mainstreamu. Kamera byla skvělá, herci už mnohem horší, ale ten příběh nebyl vůbec kvalitní. Od Temného případu očekávám rozvážnost, vnímám každou konverzaci, hltám každý vtip a vytvářím si teorie. Noční krajina bohužel nic z toho nenabízí v takové kvalitě nebo množství, aby stálo za to se na tuto sérii znova kouknout.