Monoxid

Asi mám nový oblíbený seriál. Charlie Cox je neskutečně sympatický hrdina... A záporáci pro něj nejsou jen boxovací pytel, nýbrž rovnocenní protihráči. Líbí se mi, že mnohdy dostali stejný prostor jako protagonista. Zápletka je dokonale ne-černobílá. Takový adrenalin během přepínání na další díl už jsem dlouho nepocítila. Přiznám se, že jsem posledních několik 'blockbusterů' od Marvela úplně vynechala a nic mě netáhne se na ně podívat. O to víc jsem byla překvapená, jak mě Daredevil pohltil, a jak moc se nemůžu dočkat další série. Nastupuje věk seriálů; doba, kdy namísto devadesátiminutových jednorázovek dáme přednost vyprávěcímu stylu knihy, kdy větší kvantita neznamená ztrátu kvality, ba mnohdy naopak. Ale nechci nic zakřiknout. Kolikrát se už stalo, že po dvou dokonalých sériích letěla kvalita příběhu dolů ze srázu... Budu se modlit za vydařené pokračování ; )

Při každém opakovaném shlédnutí s přibývajícími roky dostává toto mistrovské dílo nový rozměr.

Nah. Nehraju počítačové hry, a to z principu. S vědomím, že bych se na něčem takovém mohla příliš snadno stát závislou, je jen tak z povzdálí pozoruji, protože náš svět neodlučitelně pronikají. Film je samozřejmě fanservis pro věrné hráče, my nezaujatí budeme spíš koukat s respektem a fascinací něčím, co nemáme šanci do hloubky pochopit. Měla jsem během sledování nespočetně otázek, u závěrečných titulků mi ale zbyla jen jediná: Kdy bude pokračování?

Přes očividnou práci, kterou do toho někdo vložil, si připadám, že jsem pouze ztratila sedm minut svého života. Naprosto žádná pointa. Žádná logika. Žádné emocionální zčeření. A nejspíš mě to ani teď nepřestane otravovat v návrzích videí na youtube.

Krása. Některé filmy ve mně vzbuzují naději v budoucí generace. To jsem asi trochu přeskočila. Chci říct, pokud budou vznikat animované filmy pro děti s myšlenkovým přesahem na takovéto úrovni, věřím, že to pomůže směrovat malé diváky více k motivovaným, cílevědomým idealistům a méně k vyhořelým multimediálním konzumantům. Tak by to aspoň působilo na mě, kdybych byla trošku mladší a snáze ovlivnitelná filmy. Bylo tu vše, co mé desetileté já od perfektního filmu čekalo, a pár věcí navíc, které nečekalo. A kdybych nebyla až do titulků na 100% unešená do San Fransokia, po po-titulkové scéně klikám na 5* jak splašená.

Nejsem unešená. Shazujte to na mou cynickou mysl, ale tento film pro mě neměl žádné kouzlo. Když mi už názvem filmu a první scénou řeknou, jak se tato hra bude hrát, mám pak vypnout mozek, předstírat, že jsem náznak nepochytila a nechat se „okouzlit“? Pardon, neumím vypnout mozek. Navíc, jak je to přísloví... Ono to asi není úplně to přísloví. Prostě, celý tento film je obrovské pozlacené okudrlinkované sousoší, při pohledu na něž se vám zatají dech, ale pouze do té doby, než zjistíte, že zezadu jsou to jen ohoblovaná prkna. A kdo už pár takových barokních oltářů v životě viděl, dopadne jako já při pohledu na tento film. Jako naprostý suchar, který si musí dávat každých deset minut pauzu na záchod, kafíčko a článek na internetu, protože magie se prostě nekoná. A nakonec tu mají v rukávu schované „překvapení století“ pro případ, že by někdo nebyl dostatečně zaměstnán magií nebo snahou přijít na logická vysvětlení jednotlivých triků. Jelikož k tomuto „rozuzlení“ v průběhu filmu nic nevedlo, měl by i ten největší vrtal být zaskočen. Bohužel to překvapení není dostatečně překvapivé, aby odvedlo pozornost od všech naprosto nevysvětlených, byť zásadních součástek soustrojí filmu, bez jejichž promazání to jaksi skřípe. Haha, magie, řeknete, nebo možná pár otázek pro správné načnutí druhého dílu. Ne. Tohle není pro mě. Buďte, prosím fér. Buď magie skrznaskrz, nebo děj, který sám do sebe logicky zapadá a nemá slepé uličky. Ale netočte mi film, který bude tvrdit, že je dokonalý a že já jsem si jednu otázku nedokázala odpovědět proto, že jsem zaslepena svým enormním egem. Vaše „neprůhlednost“ by, milí tvůrci, nemohla být průhlednější.

Per-fekt-ní! Nedokážu najít patřičná slova. Nejlepších 108 minut roku 2016! Několik hodin po shlédnutí jsem vždy, když na film zabloudily moje myšlenky, musela v duchu vykříknout: taková romantika! Deadpool mi dal vše, co jsem od něj očekávala. V jiných případech by to mohlo být nežádoucí. Tady to bylo tak správně. Kdyby byl Deadpool o kus lepší, obávám se, že by mi explodovala hlava nadšením. Ano, byly tam vtipy staré jak Metuzalém. Ano, většinu jsme viděli v trailerech. Ale co to vypovídá o filmu? Je tak dobrý, že se na něj milerádi podíváte opakovaně, a to ještě než jdete do kina. Ano, každý si může najít svých deset důvodů, proč nenávidí Deadpoola. Já ho miluju. Mimochodem musím na tomto místě smeknout pomyslný klobouk směrem k Ryanovi Reynoldsovi, jehož jsem až do této doby nemohla vystát. Vždycky mě iritovala ta jeho malá očička, ten jeho divný obličej se štěněčími výrazy... Prostě v každém z filmů, kde jsem ho doposud viděla, působil nepatřičně a toužila jsem mu dát pěstí. Jakoby mé podvědomí už dávno vědělo, že se narodil pro to, být Deadpool.

Inu, akčňák fajn. I když zápletka je průhledná jak Harperův barák, je to svižné, rozmanité a pro mě osobně je to taková lehká pocta těm antiutopiím, kde se jedinec probudí, a už nechce být jedinec a objevuje taky lidskost. Důvod, proč mi to ponořování do děje neodsejpalo, je prkenný vztah dvojice, která má být jako super-zamilovaná, a přitom kromě občasného přiskakování na pomoc vidíme schopnost vyjadřovat vzájemné emoce na levelu pokročilého autismu.

Otázka není, zda dát či nedat plné hodnocení. Otázka zní, jak moc nad hranicí škály budou asi další dva díly?! TFA si vysloužila solidních pět hvězd za to, že nic neudělala špatně. Možná se všichni tvůrci až trochu moc báli, aby si nějak neznepřátelili generace fandů, a je cítit, že se někde drželi zpátky, ale podívejme se na ostatní 'první díly' a uvědomme si, že jejich pravá genialita a velkolepost vždy vyplyne až v kontextu následujících dvou pokračování. Uvítala bych taky Director's cut bez nálepky PG13, ale to bych možná s těmi nadějemi přeháněla. Stoprocentně musím vše při nejbližší příležitosti vidět znova!

To je jedna z těch pohádek, o kterých by moje maminka řekla: Ta byla tak trapná, až jsem se občas zasmála.