boshke

Nabarvené ptáče může být pro spoustu lidí nudné, dlouhé nebo (zbytečně) brutální, ale každopádně, ať už ho vnímáme pozitivně nebo negativně, to je výjimečný film nejen v českém měřítku, a jsem rád, že jsem ho viděl. Otázkou, asi jako u mnohých, zůstává, chtěl-li bych ho vidět ještě jednou... 80%

Jelikož jsem na tento skvost narazil v hospodě již minimálně podruhé, neodpustím si tu trochu zbytečného dštění síry, ač vím, že kritizovat produkci tuzemských televizí je jako nosit dříví do lesa... V principu je smysl pořadu samozřejmě správný a bohulibý, ale provedení je, jako obvykle, pod hranicí tragičnosti, kdy lacině ždímeme emoce a k tomu nás má Terezka zřejmě ještě dojímat... 0%

Sice se tu hodně (a) složitě mluví, takže jestli nejste v právnické / lobbystické angličtině zběhlejší než já, tak budete muset též hodně monologů / dialogů přijmout prostě jako "Dala jim nějaký úkol, snad se v příštích záběrech ukáže, co to znamenalo", ale i přes tento relativní handicap je to zajímavé a svěží okénko do fungování (nejen) americké politiky... 80%

Nevím, proč to bylo potřeba takhle zaříznout? Proč to nenechat plynout dál komediálním stylem a na konci jim třeba klidně nechat v tom ten rypák vymáchat, abychom měli morální vyznění díla, ale nějakým alespoň trochu normálním způsobem? Zcela se ztotožňuji s hirnlegem a Mr. Apachem. Od sklepa to jde do prdele. Ať si porota v Cannes říká, co chce... 60%

Dost... ééé... o ničem? Z posledních (dvou) filmů už mám z Quentina pocit, že se akorát opájí sám sebou a že se de facto už ani nemusí moc snažit... resp. se ani moc snažit nechce...? Díky svému "kultovnímu" statusu mu hvězdy do filmu naskáčou samy, studia se poperou, které mu dá více peněz, a i kdyby to byly tři hodiny o hovně, tak se jeho fanoušci budou předhánět v chvalozpěvech na brilantní dialogy, soundtrack či práci s kamerou... Jak už jistě tušíte, "devátý film kultovního režiséra" z mého pohledu v tomto trendu pokračuje. A to nejsem a priori proti němu, má ode mne dvakrát 5 a čtyřikrát 4*... Pokud bych se narodil někdy kolem roku 1950 a žil v L.A., neměl bych asi problém s tím, že se ve téměř tříhodinovém filmu (dohromady) nic neděje a že je to jen řetězec miliónu a jednoho odkazu na šedesátá léta, přičemž nikdo nemá šanci je (všechny) pochopit, protože by to byly odkazy na mé mládí / mou pubertu. Ale takhle? Půlka filmu se odehrává ve dvou dnech, ve kterých se (skoro) vůbec nic nestane, a Margot Robbie má ve filmu asi dvě minuty času. Pacinova role zcela zbytečná. O Mansonovi to ve finále skoro není. Ocenil bych snad jen Cliffův trip (ač poněkud nevyužitý) a závěrečnou reklamu na cigarety... 50%

Hrozné, příšerné, otřesné. Naprosto nechápu, čím si taková kreatura zasloužila vlastní film. Už ani nevím, o čem to bylo. Počkat, vím... O hovně... 0%

Opravdu nečekaně dobré. Deset let staré jedničce jsem dal tehdá pouhých 40%, pár dnů zpátky v rámci opáčka průměrných 70%, ale je vidět, že Zombieland je výjimka potvrzující pravidlo, že dvojka nemůže být lepší než jednička. Oni také hlavní protagonisté měli v roce 2009 lepší části svých kariér ještě před sebou, takže jednička byla taková nízkorozpočtová jednohubka... Člověk má vždycky respekt z množení postav v dalších dílech, ale zde jsou skvělé vedlejší postavy jako Madison, Flagstaff, Berkeley či Albuquerque scénářem naštěstí dávkovány smysluplně a ranami osudu přiváděny a opět odváděny ze scény v rozumné stopáži, takže se nepřejí a je stále jasné, že tu jde o hlavní trio Tallahassee + Columbus + Wichita (sorry, Little Rock). Standardní schéma z jedničky okořeněno kategorizací zombíků, odkazy v Bílém domě či "nám normálním" jistě milou podpásovkou vůči fair trade udržitelným vegansko éterickým pozérům (velké ha ha)... 100%

Včera opáčko před dvojkou. Rozhodně lepší dojem než v roce 2010 (40%), ale pořád si z toho nějak na zadek nesednu a když to uvidím zase až za deset let, tak se vůbec nic nestane... ač je to poměrně svěží, originální a celkem i vtipné... 70%

Kdyby to vědělo, co to chce být, tak by to nemuselo být špatné. Když to totiž začne, ne nepovedenou, akční honičkou, kde si Willové nafackovávají motorkama, očekává divák oddychový, přepálený akčňák. Takže pak ho poněkud vykolejí Will, jak míří na Willa, slzí, tvář zkřivenou bolestí a deklamuje, jak on je on, jak ho nechce zabít, a druhý Will odpovídá, že on není on a tak dále. Pak si dáme zase akci a pak zase slzíme. Na závěr si ještě trochu zafilozofujeme a zamoralizujeme a máme oponu. Oponu, která nepadá ani za akčňákem, ani za dramatem nastolujícím otázky, ale opona za kočkopsem, kde se buď střílí nebo brečí... 50%

Nu... Je to takové... dieantwoorďácké... Člověk moc neví, co si o tom má myslet. Nemůže se tomu však upřít jistá komičnost. Hlavně když Ninja dělá mrtvého a Yo-Landi je z toho zoufalá a mlátí ho za to... 70%