husokachna

Chtít dostat něco, co už neexistuje a existovat nemůže. To je asi největší problém nejnovějšího Indiana Jonese, který jinak není vůbec špatný film. Marně se pořád snažím pojmenovat to něco, co tam chybí, to kouzlo celku, které se dotýkalo i trochu problematického Království křišťálové lebky. Mangold jako by se bál zpomalit, aby nebylo poznat, že magie je pryč, nebo že už Harrison prostě nemá mojo a pro hlášky už mu nezbývá dech. A přitom v mnoha okamžicích je Nástroj osudu dobrý film. Úvodní naháněčka ve vlaku je víc než OK, akce odsýpá a CGI je hnusný jenom někdy (Indy na vlaku - to musel být snad záměr) a ponor k vraku (Banderas potěšil) aspoň pro mě měl tou svou "podvodní patinou" největší kouzlo a dotýkal se pocitu nádherného neznáma, který jsem zažíval, když jsem koukal na první Jonese nebo hrál "Indyho" adventury. Indiana Jones už prostě do tohohle století nepatří a pro fanoušky ho prostě nejde točit jako moderní blockbuster. Snad možná, kdyby tvůrci zešíleli, a toho co bylo v poslední půlhodině nám dali mnohem víc, možná bych se dokázal vrátit do dětství. Ale takhle jsem se chvilku rozpačitě, chvilku s úsměvem, celkově však docela důstojně rozloučil se svým hrdinou, i když mi Mangold zejména v uspěchaném a emociálně nezvládnutém závěru házel trochu klacky pod nohy. Velký nekudos (terminus technicus) postavě Heleny, kterou nám Disney zase potřeboval natlačit silnou a emancipovanou ženskou hrdinku, s čímž nemám vůbec problém, ale musela by být trochu sympatická a nebo mít dostatek prostoru, abych ji mohl pochopit a oblíbit si. Takto je to jenom nesympatická sobecká kráva, která je sexuálně žádostivá, tudíž si mám asi myslet, že sebevědomá, a která bez nějakého zjevného důvodu a motivace v jednu chvíli přepne a začne se starat. I ten kluk je jen stínem Shortyho a největším protivníkem Indiana Jonese je pak dokonalá "původní trilogie". Dám asi těsný čtyři biče pověšený na hřebík a jdu si v hlavě promítnout upravenou verzi Nástroje osudu, která by byla boží.

Když jsem zjistil, že se děj odehrává v Bangladéši, zaplesal jsem radostí, že budu moct v recenzi použít jméno Dežo Bangladežo. Akorát mě za boha ne a ne napadnout, jak ho do textu nenásilně zakomponovat. Nicméně...velmi příjemné překvapení, které mírně nadhodnocuji, vzhledem k tomu, že to na csfd dostává docela bídu a vzhledem k tomu, jak jsou všichni poslední dobou posraní z Johna Wicka. Tohle je úplně stejně hloupý, jako John Wick, hlavní postavu to taky posouvá nesmyslně nedějem, aby mohla zase a znovu efektivně likvidovat nepřátele. A oba představitelé hlavního hrdiny jsou v podstatě neherci. Ale na rozdíl od Johna "týden jsem nesral a vepsalo se mi to do tváře" Wicka, Tylerovi docela věřím jeho urputnost a jeho trauma se mě dotýká trochu víc. A tak mě Vyproštění vtáhlo a docela drželo pod krkem až do finále. Je škoda, že nářezová a nekompromisní akce (honička v autech super a kamera ještě víc super) se v závěru překlopí v akci víceméně tradiční a finále je tak horší předchozího dění. Spokojenost mi ale vydržela do konce a už se těším, jak si zítra pustím druhý díl. Dávám čtyři ucházející Deže Bangladeže ;-).

Vzhledem k tomu, že trailery slibovaly Waititi Thor reloaded, vůbec jsem se do D&D nehnal. A o to příjemnější překvapení to pak bylo. Všechno tam tak nějak lehce nadprůměrně šlape, humoru je akorát a není tak na sílu, jak se z ukázek zdálo, Grant se moc nepitvoří, chemie docela funguje a dungeono-dragonování (terminus technicus) je taky moc hezký, až jsem dostal chuť na nějaký výživný RPGéčko. Scénář zaskřípe jen málokdy a na to, že je to docela dlouhý to uteče jedna báseň. Mrzí mě, že hlavní záporačka nedostala větší prostor protože je super a sexy. Užil jsem si to moc a už se těším, až si to dám někdy znovu. Parádní film na sobotní deštivý odpoledne. Čtyři vyžraný draky.

Napotřetí už trochu vyvětralý a bez bublinek, pořád ale parádní hra s žánrem, která sice není ničím převratná a objevná, ale moc se takových filmů nedělá, tak díky za to. Čtyři bongotermosky za snahu.

Příjemnej naivní destilát devadesátých let s parádním obsazením a nádhernou Amy. Low cinema pro čistý potěšení. Čtyři odpovědní koule.

Nakonec to jediné, co můžu Třinácti životům vytknout je jeho největší deviza. A tou je civilnost, odtažitost, možná dokumentárnost. Nevěřím, že to řeknu, ale trochu té hollywoodské kolaloky by mi možná pomohlo těch 13 Thajců lépe strávit. A tak dám čtyři a půl ketaminové injekce s tím, že mi někteří asi budou v průběhu čtení tohoto komentáře sprostě nadávat a právem, protože je to precizní, neskutečně dobře natočenej a kulervoucí film. Jo a ústřední trojice - ve všech filmech by měli hrát, úplně ve všech a to říkám jako člověk, kterej neviděl všechny filmy.... a nejvíc Colin, kterej je tak neskutečně boží, že by mu měli dát deset oscarů letos klidně.

Trocha toho rockandrollu na plátně. V mnoha ohledech úžasné a opojné, i díky hudbě The Doors, jako životopisný film možná trochu roztříštěné. Ale dobře se na to dívá, Val Kilmer je bůh a zbytek mu to moc nekazí. Koncertní scény jsou neskutečné, zvlášť koncert v Miami už je čirý peklo, který Stone na plátno přenesl dokonale. Velice silný čtyři zapálený ohně.

Pořád čekám, až mě Guillermo znovu dostane do kolen, jako kdysi u Faunova labyrintu. A budu čekat dál, i když Pinocchio se mi líbil a to přesto, že jeho příběh jsem nikdy neměl rád (což teď říkám docela často :-)). Nemůžu moc srovnávat, protože jsem snad žádnýho Pinocchia neviděl do konce, ale po dějové stránce za mě nevybočující standard, nevím, jak moc jsou vztahy syna a otce a téma ztráty zakomponovány v originálním příběhu a kolik je invence této verze, ale je to něco, co v mých očích pozvedává del Torova Pinocchia z průměru. Zpracování je samozřejmě krásné, i když od Guillerma bych čekal trochu víc, ale základ v podobě očí na křídlech je splněn a to je dobře. Jsem rád, že jsem viděl zrovna tuhle verzi Pinocchia, užil jsem si ji a pokud máte tuhle pohádku rádi, asi neuděláte chybu. Na druhou stranu, kdybych to nikdy neviděl, můj život zůstane stejný. A s tímto filozofickým úkrokem dám Pinocchiovi čtyři menší suky a končím.

Životopisný filmy nemám rád! Sportovní filmy nemám rád! Český filmy...mám rád tak, jak si zaslouží. A přesto, když jsem sedl k Zátopkovi, že jen chvilku kouknu, jak se jim to povedlo, zůstal jsem sedět až do konce. Výborný řemeslo a v mnoha ohledech dobrej film, kterej se tak úplně nerozhodl, o čem chce vlastně vyprávět. A tak nakonec dostaneme úplně standardní vyprávění o Emilově životě, do kterého občas problesknou snahy ukázat marasmus komunismu a přidat nějakou filozofickou hodnotu o tom proč vlastně běžet. A v tomhle ohledu bohužel tristně selhává. Tak nakonec pod vší tou filmařskou kvalitou zůstává hlavně promarněná příležitost a úplně průměrný film. Ale za to, že mě dokázal přes všechny předpoklady udržet u televize, trochu přidám do tempa a vymáčknu čtyři medaile....ale pouze stříbrné.

Z Havaje se přesuneme na Sicílii, ale existenciální peklo boháčů a zbohatlíků zůstává. Jen je druhá série trošku méně konzistentní a méně úderná než série první a v mnoha ohledech za ní pokulhává. Pořád je to ale výborná zábava a "velká nádhera". Přijde mi, že se trošku spěchalo a kdyby se piloval scénář mohla to být perla. A už se asi nikdy nedozvíme, jestli Greg doprdele někoho má... Dávám čtyři vystajlované high class gaylordy.