WillBlake

Vypointovaný záběr, ve kterém kamera prostoupí mřížemi, je samozřejmě jeden z vrcholů kinematografie. A Maria Schneider je enigmatičtější než Gaudího stavby v Barceloně.

Dokonalé gagy ( „Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?“) jdou ruku v ruce s tíživou výpovědí. Navíc je to neskutečně queer. A Pucholt je psychopat.

Bolestivé umění. Nepřekvapuje mě, že je to oblíbený film Carlose Reygadase.

Film začal jako nenápadná absolventská komedie a skončil jako něco, co přesahuje tenhle žánr skoro všemi myslitelnými směry. Shledání v Berlíně s lidmi z minulosti na mě pak působilo až existenciálně. Škoda, že nemožnost setkat se s Marií nenabrala absurdnější rozměr.

Filmová poetika, ze které jdu do kolen. Jeden z mých nejmilejších filmů.

Psí dny a přehřáté mozky. Zeptáte se mě, kterou postavu mám nejradši, řeknu vám, že všechny. Seidl je zlosyn.

Při závěrečné Speak low mě mrazilo jako už dlouho ne. 4 a půl hvězdy.

Fantazie.

Film, ve kterém jsou rozpitvaná hlávka zelí nebo značení svého teritoria stejně významné jako slzy nemocného domu. Závěrečná scéna před nástěnnou malbou je potom jedna z nejlepších v historii kinematografie. Katarze.

Nepotřebuju zahradníka, potřebuju více filmů jako je tenhle.