WillBlake

Čtyři hvězdy za závěrečné flashbacky štěstí s Nico.

Film filmů, Bergman ví.

"Tady Walter Kranz. Neomdlela jste? Ano, Kranz. Opravdu jsem to já. Už roky mi píšete, zbožňujete mě, chcete mě poznat. Teď nadešel váš šas." Surrealistická černá komedie, ze které vám ke konci nebude úplně do smíchu... protože zlidštit si svět znamená cítit se v něm stále více pánem.

панк анархия против русская мафия против устарели идеология

Strach pojídá duše a Fassbinder provokativně nakládá všem xenofobům, pokrytcům a kolektivním alibistům. Naše první setkání nemohlo dopadnout lépe.

Naděje? Tak tu nepotřebuješ.

Dlouhé komorní scény, ve kterých se toho neděje moc, ale řečeno je úplně všechno. Žádný jiný film nezachytil psychická pekla vztahu mezi mužem a ženou tak nekompromisně jako tenhle. Bergmanův mrazivý scénář "ze života" je vybroušený do posledního dialogu a není těžké se s ním ztotožnit. Tři hodiny jsem žasl nad tím, jak moc je to všechno skutečné. Až se příště setkám s tímto filmem, bude to director's cut.

Je to jen smrt. Napětí až na půdu.

Už od úvodní scény se psy v bahně jsem tušil, že budu Post Tenebras Lux milovat. Když se potom v domě objevil neonový ďábel, byl jsem o tom přesvědčený. Jeden z filmů dekády.

Sejdi z cesty, každým krokem budeš blíž transu. "Já fakt chci přijít a říct, že mám dvě flašky vody a že vím, kde je to auto." Mysteriózní desert.