chrispe

Rob je magor, o tom žádná. Jestli to udělal? Těžko říct, nedivila bych se. Každopádně jsem měla pocit, že je rád, jak to je a že může dál ubližovat nevlastnímu synovi. I tací jsou mezi námi.

Smrt v Oslu je díl, který se opravdu drží názvu Nevyjasněné záhady. Dost možná i poslední Ukradené děti.

Celkově se mi třetí série jeví spíš jako slabota. Nejvíc zajímavý mi přišly první a šestý díl.

Místo se špatnou historií. To, že tam jsou duchové se nabízí. A tohle mi přišlo jako reklama na strašidelný pobyt s tím, že strašidla si musíte zajistit sami pomocí bujné fantazie.

Záhada (v tom, že nikdo neví, proč se muži ocitli uprostřed lesa, namísto aby dojeli domů), ale především velká tragédie, nejspíš způsobená i laxním přístupem policie.

Strašná slabota. Pár ničím nepodložených báchorek vs. střízlivý pohled.

Tak stalo se to. Nestalo se to. Přiznávám se, že ten tajně natočený rozhovor mé skeptické já, zviklal.

Na toto beru málo drog.

Dobrá, zkusme opustit Paříž a nechme se vlákat do ulic dalšího velkoměsta. Protože já se na to těšila a rozhodně bych se nebránila ještě jiným příběhům, v jiných městech... Takže.. New york. První příběh (Jiang Wen) byl pro mě nic neříkající s nesympatickými postavami. Druhý příběh (Mira Nair) se může chápat všelijak a to se mi líbí... setkání dvou lidí, kdy jeden lásku ztrácí, druhý ji nachází.. anebo je to úplně jinak? Třetí příběh (Shunji Iwai) byl hodně prvoplánový až kýčovitý. Červená knihovna. Čtvrtý příběh (Yvan Attal) nebo spíše rozkouskované střípky příběhů o spisovateli, dámě s videokamerou, prostitutce, manželském páru /výborné/ se mi líbily hodně. A to i přesto, že jsem Ethana Hawkea nejprve považovala za blbce. Pátý příběh (Brett Ratner) byl opravdu vtipný a nápaditý, jeden z nejlepších. Šestý příběh (Allen Hughes) byl skvělý! Donutil mě k úsměvu z odhalenými zuby, který trval skoro celou dobu stopáže. Opravdu se tolik obáváme silných věcí, které nás potkávají? Jasně že jo! Mimochodem oba herci v hlavních rolí jsou zde zatraceně sexy. Sedmý příběh (Shekhar Kapur) byl zvláštní. Líbil se mi, ale nemůžu tvrdit, že bych ho pochopila... ten mladík měla být její zašlá sláva? Sakriš, kdo ví. Ale odraz v zrcadle i hudba byly skvělé. Osmý příběh (Natalie Portman) byl dobrý svou tématikou, ale nemůžu se ubránit pocit, že by se z něj dalo vytřískat víc... emocí. Jak se asi člověk cítí, když ten chlápek, co s ním právě jeho bývalá chodí, vypadá mnohem víc jako otec jeho dcery, než on sám? Devátý příběh (Fatih Akin) byl podroben mému přísnému pohledu, protože jsem byla zvědavá na příběh právě od tohoto režiséra. U závěru jsem musela zatlačit slzu :). Poslední desátý příběh (Joshua Marston) byl zkrátka výborný! Úsměvný, s menší hrou na city. Sumasumárum... od pátého příběhu začíná stoupat i kvalita. Ke svému překvapení se s hodnocením dostávám na 65%, což je víc, než u Paříže. Nicméně přičítám to tomu, že v NY je přeci jen o osm povídek méně. Btw: Uvítala bych méně známých herců.

Romantická komedie od chlapů pro chlapy. Nu což... mė to nijak zvlášť nebavilo a ani mé oko se na žádným herci nepokochalo.