Merkin

Je to pohodovka s jednoduchou zápletkou a jasným cílem, jenže je celá taková navoněná, vyfiňtěná a dýchá z ní kamarádství. Je to svým způsobem jedinečný seriál, v němž i ty smutné záležitosti na diváka dopadají jako pírko, prostě správně šílená komedie o správně šílené partě.

Ano. Přiznejme si to - první dvě epizody se musí přetrpět, ale když to vydržíte, čeká vás podívaná jako už dlouho ne. Na korejských dramatech mám ráda hned několik věcí: způsob, jakým Korejci zobrazují city, zejména lásku, je možná až dětsky naivní, ale právě to je romantika (někdy se čeká 16 epizod na jeden letmý polibek, opravdu tam spolu neskočí do postele po prvním rande), politika a intriky nejen, že jsou scénáristicky vybroušené, ale dávají hlavu a patu, mezilidské vztahy mnohdy musíte vyčíst z pohledů a náznaků, přestože hýbou dokonale dějem a pak - nádherná příroda, věrné kostýmy, majestátní výprava...

"Moderní" české pohádky jsem po několika pokusech přestala sledovat, protože mě vždycky zklamaly. Teď jsem ale úplnou náhodou narazila na Pravého rytíře a nikoliv z nedostatku jiných možností, ale pro zpracování samo, jsem už dál nepřepínala, nenetflixovala, ani se nezačetla do knížky. Prostě mě zaujaly jak postavy, tak dějový spád a celé to na mě zafungovalo. Tak alespoň jedna snítka šafránu se našla.

Snímků o udatném muži s obráceným ostřím vzniklo v průběhu let několik a každý má něco do sebe. Nehledě na neuvěřitelný atletický výkon hlavních protagonistů hrají roli nádherné exteriéry, vychytané kostýmy a půvabně zachycené vztahy mezi jednotlivými postavami, zejména pak mezi Kenšinem a jeho vyvolenou. A kdo má rád akční nářez a trochu té extravagance, ten bude chrochtat blahem.

Tak trochu potrhlá hořkosladká pohodovka, jejíž autoři si dokáží z hlavních postav během jedné scény ztropit pěkné žerty a zároveň z nich udělat hrdiny každodenního života. Rozhodně doporučuji!

Celou dobu výborně postavený seriál až na výsledek a závěrečné zcela zbytečné odhalení . Nemohu si pomoct, ale pokud někoho scénáristé odsoudí na základě de facto nulových důkazů, nepomůže už ani závěrečné ujištění diváctva, že to vrah skutečně byl. Proč? Protože porota to neví a nikdy vědět nebude! To už nám nic naznačovat nemuseli a mohli jsme s tím žít stejně jako oni. Nebo bych naopak poukázala na to, že rozhodli špatně a neví o tom. Takhle je to zase jen pohádka s hořkosladkým koncem.

Dokonalý příklad toho, jak poměrně dobrý scénář (chytré dialogy se u průměrných červených knihoven dnes moc často nevyskytují) dokáže zcela zničit naprosto nepochopitelný tah produkce. Můžeme hovořit o umělecké nadsázce a upuštění uzdě fantazii, proč ne, ale proč za tím stejně vidím jen agitku a nadto nepovedenou? Když si uvědomím, že tohle budeme servírovat našim dětem, jak jim pak zároveň budeme vysvětlovat, že svět bývá nespravedlivý, to mi nejde na rozum. Budeme se muset modlit, že snímky zachycující skutečnou historii nebudou do té doby smazány z povrchu zemského. Mimo to ale říkám, sice to není Austenová - ale s přihlédnutím k tomu, co se dneska nosí, zase tak daleko to k ní nemá.

Už jsem si zvykla, že násilí je dnes na plátně víc než doma i na to, že mnozí scénáristé se předhánějí ve snaze zobrazit je co nejsyrověji, nicméně sledovat snímek, jehož jádrem je čistě jen tovární vraždění uměle vykonstruovaných postav - definic, to nemám zapotřebí. Vždyť těhle shrzených antihrdinů existuje celá řada, ale snad každý má alespoň špetku charakteru nehledě na to, že předvádějí víc než tisíc a jeden stále stejný chvat. Za mě se jedná o nejhorší věc za posledních několik let (a to jsem viděla Sharknado).

Jeden velký český spisovatel kdysi prohlásil, že rozdíl mezi komedií a tragédií tkví v úhlu pohledu. Když z dálky spatříte, jak někdo v parku upadl na ledě, je to humorné. Jakmile by ale kamera zajela blíž a nabídla záběr na otevřenou zlomeninu, útrapy v očích atd., rázem bychom plakali. Still game, podle mě, krásně balancuje mezi oběma směry. Kolikrát se za břicho popadáte, ale najednou si uvědomíte, v jaké šlamastice vlastně postavy jsou a nebo naopak, sotva stačíte zatlačit slzu lítosti, hned vám vytryskne ta z popukání. Už jen ta angličtina stojí za to. Jde o seriál, jehož scénáristé si i z vážných životních situací dokáží s nadhledem a vkusem vystřelit. Ano. Mnohdy je divákovi jasné, v jakou pointu příběh vyústí, jenže na rozdíl od těch rádoby uměleckých a vysoce hlubokomyslných snímků dneška, v nichž se prvoplánovost objevuje nezřídka, ale nikdy by ji autoři nepřipustili, tito dva postarší gentlemani si na nic nehrají a jsou tak i přes "ohrané kousky" stále "ve hře".

Typická telenovela (alias Grand hotel, Maroko), ale jako trénink španělštiny na rodičovské je to super.