Merkin

Nejde o nic světoborného, ale to se od německé romantické komedie ani nečeká, takže na 1.Máje na Barrandově, proč ne?

Náhodou, když jsem byla malá, tak jsem se dívala a ikdyž je pro mě dneska Chuck Norris taky spíš jen směšná figurka, tak si myslím, že z určitého hlediska je Walker celkem zábavná postava, takový ten typický klaďas, je to taková detektivka pro děti od 6 do 12 let s vysoce morálním a sociálním aspektem:) Konečně od Chucka jsem se naučila dělit nulou a počítat do nekonečna:)

Ano. Rozhodně jde o originální téma, zpočátku mě zaujala i kamera a celkem neokoukané tváře, všechno hezky plynulo a pořád si příběh udržoval určitou míru napětí. Jenže, co se týče atentátníka, tak jsem ho odhalila už v prvních pěti minutách, myšlenka zrojového kódu je sice milá,ale jestli je to o posledních osmi vzpomínkových minutách lidí z vlaku, pak by asi těžko mohl tajný agent vidět, co se dělo mimo tento dopravní prostředek a navíc ten typicky americký přeafektizovaný závěr? Snímek měl rozhodně vysoké ambice a kdyby si tvůrci dali větší práci(hlavně s děravým scénářem), pak by mi mohl utkvět v paměti i jako něco víc, ale takhle jsem v kinosále zanechala původní dojmy a nic hlubšího mně cestou nedohonilo. Takže celkově trojka, ale s velkým plusem do dalšího pololetí. PS: Je mi docela líto postavy muže, do kterého se Gyllenhaal vtělil, protože v paralelním světě v samém závěru byli cestující před bombou zachráněni a pokračovali dál ve svých životech, ale tenhle muž nemohl, protože jeho tělo k další existenci využil Jake

Scéna v krytu, kdy malé dívence dochází vážnost situace, je opravdu dechberoucí, ale jinak nejde o nic závratného:)

Podle mě jde o jeden z těch lepších výtvorů současné televizní produkce. Vypravuje o postavách, které by mohly ve skutečnosti existovat, ba co víc, mohly by i jednat tak jak jednají(jde vlastně o jakési prototypy normálních lidí). Navíc každý den vysílání odpovídá skutečnému dni v realitě(=postavy rostou s divákem),což znamená, že těhotenství trvá 9 měsíců, rozvod, manželské rozepře, nebo i lásky trvají přiměřenou dobu(ne jako v Ordinaci, kde za měsíc vystřídá příchozí postava deset mužů v okolí 4krát, mezitím 2krát porodí, 3krát se rozvede, zvládne dvě rakoviny a 5krát se odstěhuje), v Ulici se něco táhne i víc jak rok. Navíc tu jsou stálé postavy, které žijí, mění práci, děti rostou a většina věcí je důvěryhodných. Navíc je seriál aktualizován. Bere v potaz svátky(obyčejné a státní), vládní situaci(muž v hospodě nadává, že mu Sazka nic neproplatí), věnuje se i politice, mafii. Ano v poslední době se objevují příběhy dost hloupé či nedůvěryhodné, ale v rámci konkurence je Ulice rozhodně hodně vysoko.

,,Hej, Alberte! Hodně štěstí v nekonečné propasti!" ,,Vám taky!" O tomhle to celé je, a ikdyž chápu, že globálně asi nejde o nikterak výjimečnou věc, mně osobně na State Garden něco chytlo. Asi ta vzdálená blízkost toho všeho, příběh je vlastně šílený, ale zároveň je úplně obyčejný(jako ostatně každý životní příběh) a kdyby nic, tak tyhle dvě věty mě donutily se zamyslet. Alespoň na chvíli, ale teď už zase padám....

,,Neříkejte tady, když jste tam, nezapomínejte, že jsme každý na jiné straně fronty!" Opravdové kouzlo této pohádky ocení spíš až povyrostlejší generace. Princezna tady totiž nosí podprsenku, dvořané si promítají Ch.Chaplina a kat má na hlavě umělohmotný kyblík, navíc ty skvělé filosofické narážky nesmrtelných spiklenců a krásná hudba. Jako malá jsem tenhle kousek neměla příliš v oblibě, ale čím jsem starší, tím víc mi sedí:)

Recenze papeže Jana Pavla II. zněla prostě-TAK TO BYLO. To si netroufám ani potvrdit ani vyvracet, nicméně je pravda, že tenhle film mně alespoň trochu přiblížil osud nesporné ikony křesťanství( po kterém bych sama asi do takových podrobností nepátrala) a přesto z Krista nedělá nic víc než ,,obyčejného" muže odsouzeného za své(ať už jakékoliv) činy. Zpracovat takovou látku chtělo odvahu a z mého(filosoficky řečeno) ateistického pod/nadhledu se Gibsonovi risk vyplatil.

Agent Bourne v plenkách?

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou.