Merkin

Těch drobných pauz mezi dvěma siestami tam bylo víc, ale koneckonců český film v poslední době vůbec tak nějak odpočívá:)

U filmů s Jackie Chanem se vždycky nejvíc těším na závěrečné titulky. Ani tentokrát zábavné scénky z natáčení nezklamaly. Ve svém žánru tuctových klišé patří odrhovačky s hbitým ninjou rozhodně ke špičce:)

Hodně syrové, zbytečně drastické a především natolik předvídatelné, že si s tím ani Esmeralda nezadá:) Už dlouho jsem neviděla takhle ztracenou látku!

Tak nějak to asi opravdu probíhá. Jasně, že ve skutečnosti celý proces tvorby ,,poslušných oveček" a ,,věrných psů" trvá déle než 7 dní scvrklých do 110 minut, ale možná bychom se až podivili, o jak krátký časový úsek navíc by na to zkušený vůdce potřeboval. Závěr je až přesmíru výchovný, nicméně, dílko psychologicky vybroušené a zasazené do míst s asi nejvýraznějším historickým odkazem. Až hříšně to svádí zkusit něco podobného znovu:)

Rozhodně musím vyzdvihnout vynikající výkon Natalie Portman a i fakt, že já(jakožto člověk baletu se vyhýbající) začínám přemýšlet, že na Labutí jezero bych snad zajít měla. Nicméně samotný příběh se mi zdál poněkud překombinovaný. Já osobně jsem si svět Niny vysvětlila jako svět schizofreničky, která se o svém temné já dozvídala jen z různých náznaků na svém těle, jinak její pravé já bylo až neuvěřitelně bezproblémové(takové frigidní, jak zaznělo ve filmu). Pak ale přichází vysněná role bílé labutě, což by problém nebyl, kdyby s ní ruku v ruce nepřišla i role zákeřného dvojčete, svůdné a zlé černé labutě. A najednou okolí probouzí v křehké dívce její druhou osobnost a ta postupně začíná přebírat otěže vlády, až žena sama sebe zničí. Snímek se samozřejmě dá vysvětlit ještě tisíci jinými způsoby, happy end ani rozuzlení totiž Aronofsky nenabídl, co ale rozhodně naservíroval je zajímavý pohled do nitra královny balerín.

Jednáme tak, jak jednáme a ne vždy jsou naše činy pochopitelné. Nejhorší je být obyčejný, ale vymykat se může každý, nejen krásný navenek, ale i uvnitř, proto vlastně nikdo není ordinérní a splněné sny ještě nutně neznamenají štěstí už jen proto, že nikdy je neuspokojíte úplně, protože jde o kompromis mezi několika jedinci, kde nikdy nebudou veselí všichni. Důvěřovat smíte jen sami sobě, ale to je příliš těžké břímě a ztráta blízké osoby vždycky zabolí. A život? Ten je vskutku nevypočitatelný. To mě tak napadá těsně po shlédnutí filmu, který za to rozhodně stojí:)

Tohle vážně nepotřebuje komentář. Sheldon: ,,Co ty víš o vesmíru?" Raj: ,,Jsem ASTROfyzik. ASTRO znamená vesmír!" Sheldon: ,,ASTRO znamená hvězda!" Raj: ,,Navrhuju bengálské tygry," Sheldon: ,,Lepší jsou amazonské anakondy. Jsou totiž rozhodně nebezpečnější," Raj: ,,Možná, že jsou amazonské anakondy nebezpečnější, ale bengálští tygři se rozhodně nemusí před nikým plazit!"

Je právě 6.2.2020 a na ústřední hřbitov v Midsomeru se začínají scházet poslední obyvatelé téhle mírumilovné oblasti. Jsou tomu právě dva týdny, kdy byl při policejním zásahu na aukci kaktusů zahrádkářského klubu zastřelen šíleným knihkupcem jediný muž, který mohl obyvatele Midsomeru uchránit před tím strašným prokletím, které na město před 45 lety uvrhla zlá muffinová čarodějnice během svého běsnění u mostu Utopenců. Od té doby se téměř každý týden nalezl v okolí někdo, kdo se jal z těch nejpohnutějších důvodů vraždit své příbuzné, známé, obchodní partnery, nepřátele či se mstil za své francouzské předky. Ale šéfinspektor Barnaby vždy včas zasáhl a více než 5 obětí se nikdy v rukou násilníka neocitlo. Ale dnes je onen ctihodný policista mrtev a lidé tak již dva týdny hynou jako na běžícím páse. Odvážné dívky se ztrácí v temných lesích,bohatým mužům selhávají brzdy sporťáků, děcka házejí šikanované spolužáky do studní. Zbývá už jen dvacet posledních občanů. Sešli se po obřadu v hospodě Poslední večeře a každý s pláčem oblékl černou kápi, protože každoroční noční prohlídka hřbitova za úplňku se nesmí vynechat za žádných okolností. Míjí devatenáct vykopaných hrobů-jen cvok by vzal nohy na ramena:)

Hned na úvod bych chtěla říct, že nikdo jiný by podle mně nedokázal Hrabala pojmout tak výstižně a rafinovaně jako Menzel. Ve všech adaptacích slavného spisovatele totiž právě jen Menzel dokáže dokonale pochopit, včem tkví dokonalost díla (ty známé perličky na dně obyčejných duší, brilantní popisovost a humor jen nám vlastní-tragikomický) a tak to, co je v knize zdlouhavé a nečitelné zostří, vystřihne a poutavě převypráví. Nicméně přestože chápu, jak to celé v Ostře sledovaných vlacích myslel, docela mě zklamaly. Jsou dokonalé, skvěle pochopené, vyzdvihnul vše potřebné, hlavní roli obsadil bezchybně a vše plyne a najednou skončí přesně tak, jak se může kdykoliv stát i v životě, ale přesto jakoby něco narušovalo tu posvátnou atmosféru. Hlavně dost zvláštní řazení scén, nezvyklé dialogy postav(stručné, bez komentářů, bez lehkosti a trilkování, spíše těžkopádné a mlčenlivé) a pak stopáž. Jen nevím, jestli byla příliš krátká, nebo až přesmíru dlouhá. Každopádně ostře sledovaný vlak s Oscarem si nádraží nespletl a to je dobře:)

Jestliže by všeobecně platilo, že světlé vlasy=stupidní, pak přemýšlím, proč se tolik žen barví na blond? Chtějí být hloupější, a nebo atraktivnější? Třeba to jen nejsou ty pravé blondýnky, protože ty jsou, jak ukazuje film, atraktivní a dokonce i chytré:)