Djoker

Tvůrci chtěli vyvolat diskuzi, což se povedlo. Skoro mě ti roztomilí opičáci dojali. Znáte to, nejsem rasista, ale...

Václav má bezpochyby jeden velký dar, který se nebojí použít ve filmu bez ohledu na možné následky. Každou scénou a každým slovem dokáže diváka nasrat. Jeho koncentrovaná vztahová deprese nikam nevede a otravné postavy nedokáží zachránit ani jinak sympatičtí herci.

Cieslar rozhodně není zárukou kvality, ale když dojde na zvěrstva nacismu, tak se vždy zázračně vybičuje ke kvalitnímu výkonu a doručí velkolepou podívanou. Sledování výplodů chorých německých mozků je zkrátka sázka na jistotu. Skvělému obsazení vévodí ďábelská Cibulková a andělská Hilmerová.

Císař a tambor je tak jednoduchá pohádka, že její nasazení do kin vypadá i po letech jako špatný vtip. Přitom jde o ideální materiál pro televizi. Ještě divnější je, že Křístkovi nikdo neomlátil scénář o hlavu. Ty dvě stránky sice natáhl přes hodinu, ale při tak krátké stopáži působí občasné němé pasáže směšně. Nepotěší ani absence ženské krásy. Jeden bujný dekolt to fakt nezachrání.

Viewegh může být rád, že čeští spisovatelé jsou snad ještě horší než čeští filmaři. Jeho předvídatelný blábol omlouvá jen fakt, že mu celou dobu evidentně hučelo v klacku a po vykradení Lolity ho už nic moc dalšího nenapadlo, takže body za originalitu má za nula. Geislerová je jako vždy na přesdržku, takže jediná samice ve filmu je podle očekávání Cibulková.

Zástupy fanoušků Saturnina se musely rekrutovat ze čtenářů předlohy. Jiné vysvětlení pro oslavné chorály u průměrného televizního snímku nemám. Humor prokládaný příslovími je až moc prkenný. S odstupem času se však obsazení ortodoxního fanouška první republiky Havelky jeví jako geniální tah. Hodně pomáhá i účast jedné z prvních porevolučních štěrbin, jejíž kvality ocenili nejen všichni členové skupiny Lucie.

Když Menzel a Havel spojili síly, tak každý čekal zázrak, ale bohužel opak byl pravdou. Jejich hvězdná aura totiž vyprchá až překvapivě rychle. Z režisérské židle je cítit únava a rádoby vtipné fráze nedopadají na úrodnou půdu. Televizní vizuál tomu také moc neprospívá a z bídy film nevytrhne ani nejlepší možné obsazení, které svého času mohli dotáhnout na plac.

Celá série After dojede na nekonzistentnost příběhu. Polibek byl roztomile naivní pohádkou z vysoké školy a fungovalo to. Přiznání drhne nejen kvůli demenci hlavního dua a šaškování na stáži, ale hlavně nedává smysl křečovitá stylizace do Padesáti odstínů šedi pro náctileté. Ani častá hysterie plná fucků to nezachrání.

Zasloužilý umělec a vesnický intelektuál Göbl musí být noční můrou všech producentů. Pokud by na diváky jen zvysoka sral, tak by ho možná šlo i respektovat, jenže on o jejich existenci ani neví. Točí pouze pro sebe a podle toho to také vypadá. Z kina může divák alespoň demonstrativně odejít, ale na VOD musí jeho blábol dokoukat, jinak ho bude ještě dlouho strašit na hlavní straně.

Tenisová historie napsala mnoho velkých příběhů, ale trnitá cesta sester Williamsových až na samotný vrchol žebříčku vyčnívá v tolika ohledech, že filmová pocta musela přijít. Richard je sice vykreslen v lepším světle, než by ve skutečnosti měl být, jeho plán však strhne každého sportovního nadšence. Serena vládla ženskému tenisu jednu celou dekádu, ovšem ten první a nejtěžší krok musela udělat Venus.