HawkeyeSaw

Choreografické porno.

Mimibazar v akci - luxusní doplnění Luxusu na talíři.

Po perfektním rozjezdu prvních tří dílů jsem byl nadšen. Následující díly zaměřené již více na jednotlivé postavy na úkor prostředí celého hotelu už trochu ubraly na působivosti, stále si ale udržely skvělou kvalitu díky hereckým výkonům představitelů Dejvického divadla. Trochu mě zklamal závěr, ale přesto za Ivana Trojana a poslední televizní roli Jana Kašpara nemohu jít pod Čtvrtou hvězdu!

Viděno v rámci filmového maratonu Jeden svět na Právnické fakultě.

Po několika málo úvodních dílech jsem si říkal, že je na scénáři zřejmý rukopis odborníka, i když výsledek je po právní stránce poněkud žalostný. Po shlédnutí dalších dílů jsem však již měl pocit, že tento pořad je ve své úrovni naprostro katastrofální a s reálným projednáváním soudních sporů nemá téměř nic společného. S přetrpěním dosledované poslední díly už spíše z důvodu očekávané komičnosti mě utvrdily v tom, že tenhle pokus ostravského studia neměl nikdy spatřit světlo světa. Výsledkem tohoto pokusu je naprostá degradace úrovně české justice, která je vyobrazena s neuvěřitelnou mírou amatérství. Veškeré dokazování výslechy svědků a obžalovaných je vedeno převážně nepřípustnými kapciózními a sugestivními otázkami, aniž by to někomu v jednačce vadilo; u civilního sporu jsou účastníci rozesazeni po vzoru řízení trestního a dala by se jmenovat řada i mnohem vážnějších prohřešků. I mimo jednací síně jsou dialogy psané naprostro nesmyslně a nereálně. Útěcha, kterou zde umínil Gemini o tom, že tam aspoň netlučou kladívkem, pak v kontexu vyznívá hodně slabě.

Netradičně, ale konečně jinak a s dobrým nápadem zpracovaný divadelní záznam.

Při hodnocení tohoto filmu je nutné se oprostit od jeho poměřování s divadelní scénou, zároveň je však třeba brát v úvahu, že se nejedná o typické filmové zpracování, ale o převedení dokonalého Schönbergova muzikálového ztvárnění Bídníků na filmové plátno. Film je určen pro ty, kteří s tříhodinovou dávkou téměř nepřerušeného zpěvu počítají a kvůli které do kina jdou. Na celém zpracování je třeba hodnotit jako skvěle zvládnutou kameru a několikaminutové záběry bez střihu pojící se s vynikajícím hereckým výkonem. Fantinino utrpení a její I Dreamed A Dream je jedním z nejsilnějších zážitků filmu a herecký výkon Anne Hathaway považuji za skutečně nejrealističtější. Stejně tak scény, efekty a celková vizuální podoba je skutečně jedinečná, těžko překonatelná a dává příběhu rozměr, který mu není schopna dodat sebenákladnější divadelní scéna. V průběhu celého filmu však pro mě zklamáním a místy až utrpením bylo katastrofální nezvládnutí pěveckých výkonů, zejména ze strany představitelů mužských rolí a to obzvláště hlavní dvojice. Les Misérables je po pěvecké stránce jedním z nejnáročnějších muzikálů a účinkovat v něm nemůže jen tak někdo. V tomto případě pěvecké kvality herců při jejich výběru stály zjevně silně mimo kritéria ,,konkurzu". Samozřejmě nebylo nutné obsazovat hlavní role muzikálovými špičkami, hereckého výkonu zde bylo zapotřebí mnohem více než v divadelních inscenacích, nicméně elektronicky dotahované pěvecké ,,výkony“ u některých herců celé zpracování neuvěřitelně podkopávaly a působily velkým amatérismem až neschopností, což je obrovskou ranou pro celý muzikál, v němž prostě člověk, který zpívat neumí, nemá co pohledávat. I když někdo, jako například můj spolubydlící, může díky skvělým hereckým výkonům po pěvecké stránce lecos odpouštět, tak značná disproporce v hereckém a pěveckém výkonu je v případě takovéhoto muzikálu nepřijatelná. I přes to hodnotím plným počtem pro celkovou realizaci, pro sborové výkony a zejména pro sóla Fantine a Éponine.

Viděno v rámci filmového maratonu Jeden svět na Právnické fakultě.

Kolikrát jsem si při zastavení lanovky říkal, že je pode mnou taková propast, že bych se nikdy neodvážil seskočit. Myslím, že se už nikdy nepohrnu s takovou vervou k lanovce abych stihl ještě tu poslední sedačku před zavíračkou.. :D

Scénář se tentokrát drží až příliš knižní předlohy, jedná se většinou o téměř detailní přepsání některých pasáží, což ale v důsledku způsobuje střídaní sekvencí jednotlivých odstavců předlohy, někdy bez smyslnějšího provázání. Samozřejmě pouhá půlka knihy v jednom filmu zde dala více prostoru pro takovéto rozvedení. Musím ale velmi ocenit scény, které byly scénáristy přidány nad rámec, ty byly v drtivé většině perfektní. Rozvleklý popis cestování po útěku z Doupěte odpovídá knize, ale ve filmu mohl být přeci jen o něco zestručněn. Skvěle je zpracovaná přeměna Bathildy Bagshotové. Pokud se ohlédnu po minulých dílech, nejlepší mi přišly právě ty, které šli trochu svou vlastní cestou, jako Fénixův řád nebo Vězeň z Azkabanu.