Madadajo

Prý fascinující příběh! Jjen obraz lesku amerického snobství, bez jakékoli duše, jen chamtivost, soutezeni a egocentrismus. Typický americký příběh, pro diváky s nižší vnímatelností citů a touhou po americkém snu...

Jean-Pierre Léuad už je dospělý a je skvělý herec. Motiv filmu ve filmu je odkazem na Novo vlnu, který vynáší a občas zcela obrací její zásady. Režiséra hraje sám Truffaut a věrně odráží symbol režie v dílu, odkrývá nám natáčecí plán do nejmenších detailů, ale hasící pěna místo sněhu nevypadá moc dobře. Škoda smrti jednoho herce, smutný konec je jednou postavou zesměšněn, což do díla nezapadá. Dobrá je režisérova asistentka a ten pomocník ve scéně u řeky ala skočíme na to? Jo! Opravdu?Nu dobrá, ehm

Korea a její novodobý problém, Američané. Ti, jakožto symbol špatného vždy budou tam, kde je nikdo nechce, jako osina v zadku nepravdivého příběhu o jehož možné pravdivosti by si snad ani nikdo nedovolil pochybovat. Ale ne jen oni, celý svět je jednou velkou surovostí, nač se udivovat, když to nemůže skončit, surovost tkví v jádru lidí, v jádru některých režisérových postav, ostatní jsou smíření s krutostí a odpor pro ně nemá cenu. Není nic mezi, na kterou stranu se přidáte? K pohledu Kim Ki-Duka, krutému až pravdivě bolestnému, jen konec skýtá naději, naději konce utrpení

Uchvatné zpracování stírání reality počítačovým světem. Taky máte občas ten pocit?... "...Ne, ne, ne!|Nemusíte mě zabíjet! Hej, řekněte mi pravdu. Jsme stále ve hře?" Bravo!

Film, který má velký rozpočet si může dovolit nejlepší techniku a efekty, ale pokud je pokračováním vyžadujícím předešlé herce, nemůže spravit, co bylo špatně rozhodnuto již dříve. Nutno ale dodat, že v tomto díle nejvíce vyvstal najevo herecký neum hlavních dětských hrdinů, kteří rostou, ale hrají stále hůře, občas jsem se jim i trochu smál. Snad pětka už nebude, kazit tak zajímavou předlohu a lákat na ni diváky a hrabat za hroudu bláta prachy, fuj fuj fuj

Pokračování úspěšného prvního dílu jak by mělo být. I když se změnil režisér, kvalita poklesla jen velmi, velmi lehce. Ještě asi deset minut před koncem jsem si myslel, že pokračování bude jen typickou americkou řezničinou, ale pak vlastně to samé, co první díl= pořádné překvapení, které Vás přimrazí k židli a vyrazí dech. Ale v prvním díle bylo více nečekané, druhý díl zas má navrch efektními způsoby jak nechat umřít nefér hráče.

V daném žánru je film vcelku průměrný, jen jsem si občas říkal, jestl se Rudá Sonja nevěnuje kulturistice nebo vzpírání. Sice tomu její vzhled nenapovídá, ale v souboji s Arnoldem si dovolí meč držet jen jendnou rukou a při zkřížení obou mečů dokonce i touto jednou rukou vzdorovat a přetlačovat se s Arnieho malinkýma ručičkama. Páni!

Sharon Stone s revolverem vypadá vcelku zajímavě, film tím dostává docela zvláštní nádech. Žádná křehká žena, ale jak se tak říka "kus roby ne?" Celkový počet hereckých hvězd by mohl vytvořit vlastní souhvězdí, ale v tomto složení by jeho svit mohl být daleko, daleko jasnější.

První díl je vyjímečný, ale druhý už pouze těží z námětu a sám nic inovativního nepřivádí. Pokračování slavného filmu to nikdy nemá lehké, ale pro producenty znamená jedno- nahrabat dolary na dobrém jménu prvního dílu. Jeho osud je poměrně předurčen, vydělá buď aspoň něco nebo hodně, bude ostudou prvního dílu nebo se mu směle vyrovná(či jej dokonce překoná, což je ale velmi unikátní). Tento film vydělal apoň něco, ale nyní, budiž mu země průměrnosti lehká. Amen

Lidská fantazie nezná mezí a tento film je zajímavý hlavně díky atypičnosti svého příběhu. Svým zváštím příběhem se posunul ze dna, ale mohlo to pomoci jen jednou, proto také pokračování už nemá, co vytěžit, a zůstává u dna.