Madadajo

Poměrně povedený katastrofický film, kde se na kvalitě efektů rozhodně nešetřilo. Ale pak, když se objeví tlupa vlků na ruské lodi uprostřed NYC, průměrný animátor pláče, že není v týmu, který na tom pracoval, profesionální animátor se směje. A divák? Chvíli vypne a jde dál

Zase jedna z pohádek, kde dobro vítězí nad zlem. Kouzla nesmí chybět, ale i tak se na to dá dívat. Kamera užívá panoramu poměrně často, ale když je pohledná a malebná, proč ne. Naproti tomu až klipové scény koní, které nemůžou než ohromit. Takže pokud něco snižuje fim do kategorie B (ale jak se patří) bude to zřejmě příběh sám, ostatně ničím nepřevyšuje svou obálku typu B, ničím ji nepodrývá. A snaha udělat z něj něco o třídu výše přidáním luxusnější náplně se nezdařila, stále je to ten všední bonbón, ale zato i jej může mít někdo rád a to mu nelze upřít.

Výborný krátký film vhodný pro odreagování. Nic z typického humoru tučňáků z Madagaskaru nechybí takže úsměv na rtech je zaručen už předem :)

Jestli něco Murray umí nejlépe, pak je to poskytnout divákovi pocit, že děje lze dosáhnout i bez jediného pohybu (nebo že by to bylo tou teplákovkou?:) ) Jinak hercům není co vytýkat, jen od Jarmusche mi lehce chybí nějaký posun v příběhu, ten pocit neuzavřenosti, který by zrovna zde ani nemusel být

Překvapení se koná, dedukci hoďte za hlavu, záběr po záběru vám proletí hlavou jako ta slepá kulka, která zcela záměrně udělala díru uprostřed vašeho čela. Možná na chvíli zapomenete, ale kdykoliv se podváte do zrcadla, ona tam bude, vzpomínka, kterou nezaženete, ba naopak jí budete potěšeni. Budete se bažit obrazy, které ve vás zůstaly, pocity, které vás doženou k dalšímu zhlédnutí

Jarmusch by řekl: Chlast a cigára v igelitce z knihkupectví, kterou když otevřete, vyprázdníte ji a něco nového vám začne proudit v krvi.

Nepovedená napodobenina vojína Ryana, která láme vaz sama sobě, režisérsky nezvládnuté. Přeci pokud točím v zajateckém táboře, potřebuji vychrtlé herce, i na začátku na použitých reálných záběrech vězňů lze doslova vidět nedostatek jídla, ale zde to nezachránil ani Fiennes, o ostatních radši nemluvě (hele ty pojď, budeš hrát ve filmu, dáme ti volnější oblečení, to nikdo nepozná). Další věcí zůstává zoufalý nedostatek akce v prvních dvou třetinách, což je velmi hodně. Oslavné výkřiky Hurá dokázali jsme to, ale pocit vítězství se nějak zapomněl dostavit. Hold režie se nemůže spoléhat jen na moment výhry, zcela chybí intimní kamera, pocity vojáků otřásaných první bojovou zkušeností (a nechtějte mi tvrdit, že by se z nich nikdo psychicky nesložil), doslova a dopísmene lze cítit rozdíl mezi scénářem a filmem, není žádný, jak napsáno, tak natočeno, jen ten motiv, že jsou věci, které nelze popsat, ale skrz kameru a střih (nejen) je do filmu může dobrá režie vložit, jde jaksi dalekým obloukem od pana Josepha Dahla

Nejsem zrovna člověk, který by s ostatními rád polemizoval, ale zde si nějak nedokážu představit, co vede některé "Uživatele" ČSFD k hodnocení tohoto filmu pod dvě hvězdičky. Snad jestli větším počtem hodnotí jen filmy slavných režisérů nebo filmy, o kterých se aspoň trochu mluví, nebo snad viděli něco, co já ne, protože v hranicích jaké si tento film zvolil (myslím béčkový film se všemi plusy a zápory) se dle mého názoru zcela oprávněně řadí mezi velmi vydařené díla. Třeba jen skromný názor pozorného diváka, ale hlavně film, který vám nechce dát nic víc a nic míň než na kolik by vás přišel výhodně koupený lístek do kina. Ale možná se nějakým standardem požaduje, aby film s dobrým hodnocením měl i nějakou tu psychologii. Ale možná taky je občas dobré se podívat na něco, kde můžete vypnout a kochat se precizně zvládnutými scénami, které vám přes výbornou kameru podává dobrý režisér. Ale možná taky někdo, kdo jen tak rád přemýšlí a hltá jeden film ze zlatého fondu za druhým, nedokáže přiznat, že i banální béčkový film může diváka okouzlit a něco v něm zanechat.

Dobrý akční béčkový film okořeněný humorem a Tarantinem. Jen do role "pekelné paní" bych čekal jinou ženu, stejně krásnou jako Salma Hayek, ale hlavně takovou, která umí tančit, výkon Salmy je až k smíchu, hold krása není vše.

Absurdita proti realitě filmového plátna je pojata způsobem, že kdyby se jednalo o natočený deník skutečných příhod, věřil bych všemu. Trojan snad ani nehraje, je sám sebou, čímž z iluze filmového vyprávění vytváři příběh, jemuž lze přisoudit opravdový statut životnosti. Nemůžu si pomoci, ale kdyby Zelenka řekl, že se jedná o dokument, neprotestoval bych. A právě to si troufám tvrdit byl i záměr, jít vstříc divákovi, aby se nedíval, ale prožíval, kolik je podobných příběhů, ale jen málokterý má v sobě tohoto ducha, který mu propůjčuje na čas promítání vlastní realitu, realitu velmi blížící se té všedně nevšední.