Madadajo

Kreslený Andaluský pes, nebo spíš kočka:) No ale zde mě přišel daleko lépe provedený snový moment stavící na principu asociace, takže pokud bych o většině výjevů z Andaluského psa řekl jen "nesmysl" zde lze najít myšlenkvou nitku, nějaký příběh...

Ať si říká, kdo chce, co che, pro mě krásný snímek s ještě krásnější poetikou a už teď se netrpělivě těším na pokračování. Knižní předlohu jsem sice nečetl, ale myslím, že jsem rád, knihy pro mě mají jiné kouzlo než film, takže nikdy nepřekousnu Jacksonovu trilogii jako povedenou, Tolkiena čtu od dětsvtí... A zde po nadšení z filmu se knihy radši vyvaruju, možná bych pak na film změnil názor, ale nechci ho měnit:)

Vcelku zajímavý snímek, vycházející z Metropolis a přidávajíc cyberpunk se lehce podobá Matrixu (i když onu síť zde tvoří jen elektrické obvody, měl jsem ten pocit). Ale co mě velmi zaujalo, byly skryté symboly, například Tima sedící na křesle, když se stane součástí věže, v záběru je tvar kříže, je to její ukřižování nebo se stává bohem? Tenhle film, i když se může zdát povrchní, má velkou hloubku, takže vidět jednou nestačí... Ale upřímně řečeno, zas tak mě to nezaujalo, abych rozkrýval dále než už jsem došel, na konci film ztratil své kouzlo, asi za to může zcela nesmyslná úplně poslední scéna, "záběr" na rádio a ona jedna věta, velký nesmysl, který pro film neznamená vůbec nic nebo úplně vše, a protože je to konec, vše to být nemůže... Snaha o přesah, trochu připomínající hollywoodský trik, kdy na konci filmu, který vlastně ani nemůže pokračovat, protože to hlavní umřelo, je vsunuta malinká tečka, která ve své podstatě je tečkami třemi, a zde je to neodpustitelné... Motiv chlapce a tajemné dívky mi velmi přimomněl Miyazakiho Laputa: Castle in the sky, zejména scénou, kdy Tima vypadá jako anděl, její vlasy silně vlají ve větru, "kamera" se kolem ní otáčí dokola, scéna jako vystřižená z Laputy...

Dvě hodiny čistě bojových scén, jen minimum dialogů, neb kde slova jsou zbytečná, ať zazní zvuk mečů.. A když už jsou to meče světelné, to je pak pošušňáníčko:) Tenhle počin se musí brát zcela vážně a zároveň vůbec, tak nějak to je i není Star Wars... Pouze vyplnění mezery mezi dvojkou a trojkou, ale přitom to vlastně není součástí série... Animace se mi moc líbila, zvláště pak převedení podob z filmu hraného do animovaného, než si zvyknete, budete mít dojem parodie... Ale můžete a nemusíte to brát vážně, jen na dvě hodiny vypnete a sledujete pořádný fight....

Musím se přiznat, že nejsem velký fanda vampire témat, ale když se hned v začátečních titulcích objevil titulek o kooperaci s Mamoru Oshiim, byl jsem uveden v očekávání a v napětí něčeho většího. Příběh je na 48minut dobrý, ani vampire téma mi příliš nevadilo, drží se jistých pravidel, nastoluje jisté otázky (furt dokola...), jen jsem nepochopil, pokud byla "Sayo" onen The Last Vampire, japato se potom mohla prohánět po ulicích i ve dne...? (takže zas tak furt ne:) ) No ale vrátil bych se zpět k Oshiimu, protože se mi na tomto filmu velmi líbila vizuální stránka, která je jako okopírovaná z oshiova Ghost in the shell 2 - Innocence... Pozdaí jakoby děláno počítačem, kdežto postavy kreslené ručně... tudíž pozadí působící velmi plasticky a postavy velmi ploše, a když na to soustředím svůj pohled, jedno s druhým mi nějak nejde skloubit, ale přesto vždy nakonec jsem natolik zaměstán dějem, že si na tuto řekněme anomálii oko nakonec zvykne a vizuálně je ohromeno... další podoba s Innocence byla v barevnosti, hře světla a stínu... celkově mi to strašně připomínalo práci Mamoru Oshiiho.

Nikdy nepochopím, proč počítačové efekty užité na ducha zavražděné jsou na úrovni hollywoodského velkofilmu a pak ve scéně s pavoučky by se nedaly srovnávat ani s doubou, kdy byly triky ještě v pravěku, kubrickova Odyssea apod..

Příběh je pouze a napětí místo aby houstlo, projasňuje se jako jarní deštík... Navíc hlavní hrdina jednou skolí nepřítele jednou ranou a bojuje jako letitý boxer, později se ale ani neumí bránit... A ten konec jsem teda moc nepobral, jsem rozpolcen hodným či zlým policistou, ale neumím si vybrat, navíc mi zcela chyběla femme fatale, která je spíš stále odstrkovanou milenkou, zhrzenou ženou, která mu klidně mohla zasadit nůž do zad, ten by asi na konci bodl víc... Pandořna skřínka byla jakýsi moment záchrany příběhu, když se chystal podříznout sám sebe, trochu absurdní že? chcete se podřezat a zachrání vás, že máte tupý nůž:)

Něco bez věcného komentáře, prostě jen řvát - Skate forever... (škoda jen, že u nás nejsou takové bazény...)

Klobouk dolů za scénář, film se jen hemží dialogy a po půl hodině jsem měl pocit jako bych měl být na konci filmu, ale způsob jakým je to napsané Vás opravdu chytne... Podruhé klobouk dolů za scénář, každý dialog je velice osobitý a silný, příběh Vás okouzlí a na konci odcházíte s libým úsměvěm... Potřetí klobouk dolů za Dustina Hoffmana, který dokazuje, že není malých rolí, ale pouze malých herců...

Dobré akční scény, ale příběh drží po sobě snad jen vůlí boží a já jsem ateista, aneb u mě to prostě nebylo ono... nemastné, neslané... konec s hodně malým "k"...