iantomasik

otčina

Mijazaki si tu postavil mohylu. A ta mohyla je vše převyšující maják, který na lidstvo hledí prostě a zpříma a z jeho upřeného oka tryská oslepující svit. Jaké štěstí vidět tu krásu, koupat se ve světle a vnímat jeho tíhu i žár.

Řekl bych, že ve světle aktuálních událostí, by politicko-ekologické motivy tohohle filmu lépe rezonovaly a měl šanci i na té emocionální úrovni oslovit širší obecenstvo. Volba Estonska jako místa konfliktu je v lecčems jakýmsi temným proroctvím. Jinak mám dojem, že objektivně jde patrně o nejmistrnější Nolanův počin, který dokonale slaďuje formu s tématem hned v několika rovinách a dokáže být meta jak z hlediska filmu jako média, tak naší reality, kde je mezi fyziky a superagenty tajných služeb dáno rovnítko. Je to úkaz takové té krystalicky čisté a dokonalé realizace konceptu, která je svým nahlížením sama sebe zvenku mírně chladná a nepřístupná, ale výměnou za to má šanci být zkoumána a obdivována věky. Bude tak činěno ale spíše v prostorách učeben, než při výročních reprízách v obývácích rodin.

Myšlenkově dost podnětná a svěží záležitost, které se daří nacházet originální spojitosti.

Film ve kterém se dobře bydlí. Přes určitý neblahý vliv devadesátek je to pořád tak trochu film starých dobrých časů a jeho anachronismus je pohlcující.

Nejromantičtější a svým způsobem nejlaskavější film o možná trochu toxické lásce, který se nebojí říkat i nepohodlné a nepříjemné věci. Současně asi nejvtipnější a nejpodvratnější pojetí zkrocení zlé ženy, jaké jsem viděl.

Podobně jako u Papouškových komedií i zde došlo k největšímu národnímu nedorozumění, kdy si lid vlastní kritiku vyložil jako svou oslavu.

Jestli v tomhle není všechno tak nevim. I ta nízká hodnocení značí, že to ťalo do živého.

Jeden z těch filmů, co už ve vás navždy zůstanou a nejdou odlišit od vlastních vzpomínek. Mimořádné dílo.

Explorace dominance/podřízenosti napříč mýty, náboženstvím, psychoanalýzou, kulturou i kulty. Ale současně poměrně fungující strašidelná historka. Postmoderní kousek, který si své nejsilnější momenty půjčuje od jiných klasiků, ale i tak zůstává svébytným příjmeným kompaktním dílem.