iantomasik

Bizardní záležitost. Chazelle má ze svého vyfuckování lásky asi velké trauma, když už to řeší dva filmy v řadě. Oceňuju ztrátu cynismu a odvahu upřímně snít. Ale na mě zbytečně a zbaběle moc, chtěl bych něco čistšího.

Berte to jako návod.

Je v tom cítit určitá tezovitost a trochu to evokuje absolventskou práci, ale nedá se tomu upřít sympatická pubertální dravost a vyhraněnost, trochu víc agrese než otupění, co u Jarmusche nastupuje v pozdějších dílech. Jak říká ústy jedné z postav Hranic ovládání - rád se dívá jak lidé dělají prosté činnosti v dobách co už minuly - a tady přispívá svou trochou do mlýna. Náhled do USA osmdesátých let, do duše zničených lidí, co chtějí přetrhnout řetěz ničení a jen se tak pozvolna vypařit.

Film formálně tak sebevědomý a myšlenkově tak bohatý, že i dnes po dvaceti letech těžko hledat konkurenci.

Po dlouhé době komorní a přiměřeně uvěřitelná a sci-fi, kde většina akcí dává smysl a je pochopitelně motivovaná. Podobně jako v Lemových knihách i zde, to není až tak o návštěvě z vesmíru, jak o komunikaci, jejím významu, limitech a vlivu na realitu. Oproti Lemovi je však Heisserer přeci jen optimističtější. Za vypíchnutí rozhodně stojí i způsob, jakým film nečernobíle realitu portrétuje a pohledy z různých stran neustále konfrontuje. Zejména v kontextu vzestupu bojechtivých buranů a fašistů po celém světě, se trefuje do velmi aktuálních témat. Svůj divácky vděčný, leč možná trochu samoúčelný twist a romanci pak vpasovává poměrně vkusně. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby pod tímhle snímkem byl podepsán M. Night Shyamalan, ale že je to Villeneuve, musím říct, že se mě více dotkly jeho předchozí snímky.

První hodinu je to moralita o ženách, co přijmou jako svůj jediný smysl být krásné (a není divu, když to od nich společnost očekává i po smrti) a byť je to pro jedny strast a pro jiné zdroj bezmezné moci, stejně se to všem stane ortelem. Druhou hodinu si Refn točí porno a přiznává, že i on je tím creepy chlápkem za předraženým objektivem. Formálně to zrcadlí objekt svého zájmu tzn. je to marnivé povrchní a bezmezně do sebe zhladěné a nad sebou onanující, takže se to těžko dá kritizovat, ale je to úmorná nuda.

Možná rozjímání nad Korejským vidláctvím a pornem. Rozhodně ale film který se umě maskuje jako předmět své budoucí kritiky a šokovaným nechápajícím mužům v obecenstvu odepře jejich potěšení. Holt ženy s muži operují s nůžkami “v posteli” porůznu... Každopádně dost ultimátní mistrná podívaná, ke které se budu vracet ještě hodně dlouho.

Satirická hyperbola vyprávějící o nesouladné podstatě obou konců spektra tříd, které se místy stýká v kruh. Přesto nespadající k hloupému zjednodušení, takže i na tu naději místo zbyde. K tomu velmi neotřelá atmosféra a funkční mikrosvět, které je zábavné poznávat.

Vypočítavý produkt bez duše, který je ztělesněním toho, co kritizuje a to není jeho pointa.

V hlavě po francouzsku, konfrontující diváky se Sodeberghem a spol a potom rozjímající nad tím, co se v nich děje. A co se vlastně děje s celou společností a vesmírem. Jinak asi souhlasím s tidwellem až na to, že věřím, že jde Dupieumu přeci jen i o něco víc..