TroiMae

A story about two young men named Saleen and Daz, Saleen is a guy who comes from a religious family when he finds Daz he finds himself confused about Daz seducing him. http://www.youtube.com/watch?v=n1lx_8y_EO4

words... don’t come easy http://www.youtube.com/watch?v=m5E7q_Vyvrw I http://www.youtube.com/watch?v=LMq7I5piZkQ

Jeden z krátkých filmů z trilogie podle skutečných příběhů. http://www.youtube.com/watch?v=4QlLbc3s3Mc

Krátké, roztomilé, korejské, edukativní, romantické, hudební... korejské. http://www.youtube.com/watch?v=6Cgd2k1exeE

Jeden Rónin vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže... Půlčík a Sam Uraj putují po Východozemi. Musí nejprve získat zbraně od lesních elfů a na konci nechybí ani dráček Šmáček...

S tímto filmem se to má jako s oním pověstným jablkem – nablýskaná forma skýtající jedovatý obsah. Pohádkový svět, ve kterém si princ dobírá trpaslíky, ale na ty nic neplatí, až dokud se princ neuchýlí k homofobní narážce, že to jsou hošani. Dají mu co proto, svléknout ho a svážou k odstrojenému sluhovy a pověsí hlavou dolů. Dle slov prince se o tomto ponížení nemá nikdo dozvědět. Ani královna, která jako pleťovou masku používá trus ptáků, kteří zřejmě mají průjem. Ani sluha, kterého za trest promění ve švába a ten se v této podobě dočká toho, že se na něm ukojí kobylka. Kdyby to bylo alespoň infantilní, ale tohle je pro mě úplně jiná kategorie. A závěrečná písnička tomu jen dodá korunu. Režisér Singh má fantazii, ale ta je prázdná. Jakoby vše řekl Celou a všechny další filmy jsou pěkné, ale zbytečné. Včetně Pádu (pokud to nemá být odkaz Prozřetelnosti právě pro jeho tvorbu), který byl pro mě vizuálně opulentní ale nakonec nudný slepenec. Sněhurka je opravdu jako ono jablko. Otravný film.

http://www.youtube.com/watch?v=GDaXTvsORoA&list=PLSubrcuqT4XZalbXkJjno_UDmcEWaM7gx

Přepálené. Mám rád kýč, ale tohle je koncert emocí, kde je hudba tak nahlas, že z ní zbyde jen hluk. V sedmdesátých letech je dítě s Downovým syndromem raději dáno do ústavní péče a pak zpět matce závislé na drogách, než aby zůstalo u pěstouna, který se o něj s partnerem stará. To proto, že pěstoun si na Halloween vzal ženské šaty (takže Divadlo Járy Cimrmana by na pěstounství šanci nemělo) a proto, že dané dítě si stále hraje s panenkou (což je pro všechny v soudní síni u dítěte nepřekonatelný neúspěch výchovy, pěstoun se dokonce rozpláče). Tragédie se nevříti na plátno jako nahá Miley Cyrus na bourací kouli, ale spíše s očekávatelnou účelovostí vypočítavého klišé. Pro našeho právníka "Atticuse Finche" (Jako zabít ptáčka) to vytvoří morální loužičku, ve které stihne ještě před závěrečnými titulky systematicky všem zodpovědným osobám vymáchat čumák. (Charles Bronson s Přáním zabít by je rovnou zabíjel). Tím bajka končí. A protože tam byla papírová zem, propadli se ze sedmdesátých let až sem.

Funny at last. And pleasant. Moderátor byl mile vtipný, vtipný byl nápad s guerillovým moderováním (zapojit předchozí moderátory/y), vtipní byli předávající i držitelé a držitelky cen. Fenomenální děkovačka Merritt Wever ("Díky, díky… víte… už musím jít.") a Michaela Douglase za Liberace! (na Matta Damona v první řadě: "To je práce pro dvě ruce, chceš vršek, nebo spodek?")

Nudné (byť nějaké choreografické scény znamenité), "rozpačitý slepenec" (jak píše "Oskar"). Ale Shirley MacLaine je sladká.