TroiMae

Skvělý dokument, který nechce zodpovědět všechny otázky, ale ukázat, že zdánlivě jednoduché téma a jeho řešení z pohledu zdánlivě neutrální biologie a např. lékařských autorit, má ve skutečnosti tradičně sexisticky či rasově zaujaté aspekty, na které je potřeba dívat se v souvislostech historických, společenských apod. Téma transgender sportovkyň není ani tak o ochraně žen a „ženského“ sportu, jako především tradičně zástupným problémem mužské hegemonie. Transgender atletky nemají žádná nefér zvýhodnění, v debatě jde stále o potřebu kontrolovat ženy.

Z covidového unplugged dílu se stalo neméně silné a osobní zakončení série.

I když Teorie velkého třesku je v tomhle opravdu toxická, až zpětně mi došlo, jak v každém díle řeší sexuální a romantické vztahy. Přitom každý milenec a milenka stěží vydrží jeden díl. V dalším už chodí s někým jiným. A za celou řadu jich vystřídají spousty.

Jeden z mých nejoblíbenějších, vánočních, filmů. Nezařaditelný žánr absurdní černé romantické rodinné komedie o zvolených rodinách, traumatech a tragédiích na vánoční čas. Magnolie. Psychoterapeutický film. O tom, jak traumatickým růstem lze dospět k psychoterapii.

Třetím dílem je znát, že tahle řada je vypečenější než první a než celé A jak to bylo dál, které je jen takovým seniorským ramínkem na šaty snažící se jít dobou a plnit domácí úkoly, natož Pozlacený věk, což je Sex ve městě před 150 lety a kde druhá řada je jen o šatech. Kostýmy miluju, ale nelze si nevšimnout, že děj je naprosto rozvařený. Druhou řadou Julia zraje jako francouzský sýr a zosobňuje ducha skutečné Julie Child a jejího manželství. Je zábavná a na pozadí food porn představuje feministickým způsobem společenská a historická, ale i osobní témata (I wanna have what they, Julia and Paul, have). Sedmá epizoda z Bílého domu je pak crème de la crème. Nejlepší epizoda z obou řad.

Seriál autenticky zobrazuje můj obor „manželského poradenství“ v 90. letech a osobní témata lidí. Oproti české Terapii s Karlem Rodenem, či „Hezké chvilky bez záruky“ od Chýlkové (které byly natáčeny v „naší“ poradně, než jsem tam nastoupil) obojí zobrazuje autenticky. Jak díky autentickým hereckým výkonům, tak díky tomu, že odborného poradce dělal PhDr. Zdeněk Rieger. Scénář pak feministickým šmrncem nezapře Alexandru Berkovou. Jediné, co nevidíme, je párové poradenství – uvidíme jen rodičovské dohody rozvádějících se rodičů. Jinak uvidíme individuální a skupinovou práci a výživné osudy lidí.

Crème de la crème. Nejlepší epizoda z obou řad.

Třetím dílem je znát, že tahle řada je vypečenější než první a než celé A jak to bylo dál, natož Pozlacený věk. Tahle seniorská verze Sexu ve městě a food porna stojí za to. A tento díl byl existencialistický. „Neovlivníme význam našeho jednání, jen to, co chceme, aby znamenalo.“

Make it so.

Viděl jsem nesčetně představení Cirque du Soleil a tohle funguje nejlépe, a to i na obrazovce. Klasika. Vintage. i příběh provázející představením je rozpoznatelný a lze se s ním ztotožnit. Místo opulentní výpravy a extatických kostýmů se představení z 90. let soustředí na precizní a dechberoucí výkony. Např. číslo Socha mi přijde jako nejpůsobivější provedení silového vystoupení. Minimalizmus a jeho a její pomalé pohyby obou vytvářejí dojem kolosální majestátnosti.