snake

Po výkřikách Eliho Rotha o hororové revoluci jsem se na film velice těšil...k tomu několik prvních fotek mě dokázalo, že by mohlo jít o pěkně krvavý masakr, který jsme už dlouho nezažili, alespoň ne v kvalitní formě. Hmmm, právě ta forma však podráží nohy i Rothovi. Námět je velice zajímavý, nicméně celá první hodina směřuje naprosto jinám, než bychom chtěli...totiž spíš ke komedii. Ano, nejen, že se skoro nic neděje, až nato, že parta teenagerů fetuje a šuká, ale hlavně pro České publikum se stává parodií sama na sebe. Druhá část se snaží spravit to, co první části naprosto chybí, snaží se budovat atmosféru. To je však po první části zcela nemožné, takže ani scény nechutného mučení nespravý váš dojem z celého filmu. Přitom je to veliká škoda. Námět je opravdu slušný, dalo by se z něj vytřískat nejen víc nervy drásajících scén, ale i velmi dusná atmosféra. Jenže nejspíš ani sám Eli Roth neví co přesně chtěl filmem říct-varovat na násilí a vliv peněz ve světě, tak jak to tvrdil v rozhovorech před premiérou, nebo chtěl jen šokovat? Ani jedno se mu nedaří, rozhodně ne v této formě...proto mě film ani nešokoval, ani na nic neupozornil! Na druhou stranu odpad to rozhodně není, myslím, že každý z nás viděl tuny mnohem sračkovějších rádoby hororů.

Překvapivě dobré pokračování. I když se příběh nese v duchu prvního dílů, respektive je skoro totožný, máme zde několik velice příjemných novinek. Nejzásadnější je paralelní dějová linie slečen a dvou vrahounů, která se postupně prolíná. Dějový zvrat na konci byl pro mě překvapivý a nečekal jsem ho. Vzhledem k tomu, že první díl mi nepřišel extrémně špatný a nijak neurážel mé národní cítění, druhý díl jsem si naplno vychutnal. K tomu použití lidovek a československých tradic mi bylo velice blízké a oživilo jinak drsnou atmosféru filmu. I když Hostel II není v podstatě horor, ale jen film s dvouma nechutnýma scénama, jsou zde momenty, které mi na nervy pěkně zabrnkali, alespoň v kině.

Pokud má být Disturbia film pro teenagery tak funguje naprosto skvěle. Osobně si však myslím, že dokáže zaujmout i normálního filmového diváka. Atmosféra filmu je prostě výtečná. Nejenže se celý příběh odehrává na v podstatě dost omezeném prostoru, ale hlavně v něm figurují hrdinové, kteří dokaží diváka chytit za srdce správným způsobem. Ať už vycházející hvězda Shia LaBeouf, se svým arogantním a na normální život rezignujícím Kalem, David Morse se svým vskutku ďábelským sousedem, tak i krásná Sarah Roemer. D.J. Caruso je k tomu opravdu dobrý režisér, opravdu se mi líbí hlavně využití všech těch kamer, mobilů, dalekohledu atd., které hrdinové používají ke šmírování. Po dlouhé době jsem viděl thriller, který mě opravdu připoutal ke křeslu a pustil mě až při závěrečných titulcích!

Death Proof jsem viděl před Rodriguezovým Planet Terror. Popravdě jsem úplně nadšen nebyl. Tarantina mám velice rád, jeho filmy mě baví a většinou se hodně nasměji. Problém je, že Death Proof prostě moc vtipný není. Jak jsme u Tarantina zvyklí, skoro celý film se jen mluví. Nicméně v těch tunách dialogů se člověk začne topit, a co hůř, chvílemi se začne i dost nudit (u Tarantina se mi to stalo poprvé). Dialogy totiž nejsou časem bůhví jak vtipné, postupně už zůstane jenom vulgarita a prázdnota. Ne, Tarantinovy dialogy nemají být chytré nebo promyšlené, ale mají bavit a občas z nich vzejde i jakási pointa...u Death Proof jsem toto moc nezaznamenal. Na druhou stranu druhá půlka filmu člověka prostě chytne za "koule" a až do konce ho nepustí. Věřím tomu, že kdyby u nás byl film promítán v kratší verzi, dost možná bych se nezačal nudit a šel bych s hodnocením víš...ale na Grindhousový film je 110 minut prostě moc, a Tarantino tak úplně nesplnil zadání, které si s Rodriguezem zadali. Totiž vzdát poctu a bavit!

Tak tentokrát u mě Rodriguez vítězí nad Tarantinem. Ne snad, že by Death Proof byl o tolik horší, ovšem nesplnil u mě tak úplně očekávání. Grindhouse je koncipován jako pocta starým déčkovým hororům, které se promítali v těch nejzaplivanějších bijácích. Narozdíl od Tarantina se Rodriguez nesnaží do filmu procpat "něco víc", možná proto splnil víc zadání, které si tvůrci předsevzali. Planet Terror je pouze film, z jehož každého kousku čiší nadšení, obrovská nadsázka (film si dělá v podstatě srandu sám ze sebe) a znalosti tvůrce, který podobných filmů viděl pravděpodobně tucty. Hektolitry krve, vnitřnosti letající vzduchem, násilí dovedené občas až na samotný okraj absurdity, cool hrdinové cedicí mezi zuby hlášky, které neměl ani guvernér Arnie, atmosféra, kterou mi připomíná snad jenom Sin City (cigaretový kouř, litry piva, grilované maso, které byste do úst snad nestrčili ani za milion, lokální pajzly a striptérky)...tohle je jednoduše ta pravá pocta starým hororům. Osobně jsem se přesvědčil, že řada lidí film ani nemůže dokoukat. Je to záležitost subjektivní, každopádně pokud přistoupíte na pravidla filmu, kterému nejde o děj ani smysluplnost, užijete si ho maximálně.

Tak jsem se konečně dostal k tomotu feťáckému dílku...poprvé a na delší dobu i naposledy podotýkám. Díky syrovému obrazu, rychlým střihům a částečně se opakujícím záběrům prožívame s hrdiny doopravdy to pravé feťácké peklo. Není to žádný pěkný film, ale rozhodně po něm snad nikomu nemůže být tak úplně dobře...rozhodně si po něm jen tak nešlehnete:-))

Drogový dealeři jsou fakt svině, byť elegantní tak smrtelně nebezpeční hlavně. Toť asi celá myšlenka tohoto filmu. Na druhou stranu tomu teď prostě věřim. Hodně se nabízí srovnání s filmem, které má velice podobné téma a to jsou Mizerové 2. Mizerové 2-drsní cool negři ve stylových hadrách střílí tuny "těch zlých" a mezi zuby cedí co možná nejcoolovější hlášky. Je to komedie, nicméně jako pokus o zachycení prostředí a chování drogové mafie maximálně nefunkční=jednoduše tomu prostě nevěřím. Miami Vice-frajerský běloch a sympatický černoch ve stylových hadrách nestřílí víc než musí a hlášky říkají jen velice pomálu. K tomu mají dost svých osobních problémů a hlavně-žijí v reálném světě 21. století, ve světě, který známe my všichni. Miami Vice je zkrátka pokus o zachycení reality, i když se občas schyluje k nějákému typickému klišé, většinou k němu nedojde. Není to typický blobkbuster a myslím, že to je dané právě tím, kdo Miami Vice natočil. Narozdíl od Michaela Baye není Michael Mann jenom stylový videoklipař, který sice nabízí spoustu stylových záběrů tak, aby byli sympatické hlavně pro moderní mladé publikum. Mann je také stylový režisér, ale svým způsobem, způsobem jemu vlastním, způsobem, se kterým přišel jako první (alespoň v hollywoodském velkofilmu). Jeho téměř až dokumentární zachytávání filmového příběhu za použití digitální kamery je prostě dokonalé a v tomto filmu funguje nadmíru dobře. Pravě audio-vizuální složka filmu totiž převažuje nad jinak tuctovým příběhem.

Spousta lidí vyslovilo tisíce výtek na hlavu páně režiséra Tonyho Scotta (prý je to všecnho moc zmatené a chaotické) a páně scénaristy Richarda Kellyho (pocity zklamání po údajně kultovním Donnie Darkovi). Proč píšu údajně. Donnie Darka jsem neviděl a nemůžu říct jak geniálně je napsaný. Domino jsem viděl, u můžu říct jak geniálně je napsaná. Totiž celý tento film je jedna velká nehorázná satira, která si z diváků v podstatě dělá srandu a to způsobem, který nelze pobrat na jedno shlédnutí. Ve filmu je spousta vychytávek, které jsem zachytil na první shlédnutí a myslím, že mnoha jsem si nevšiml. Abych řekl pravdu pochytil jsem je, ale pořádně si je zatím nedokážu propojit-chápu, vyzní to zmateně, ale moc to nejde popsat. Celému tomuto podivnému scénáří nasazuje korunu pan Tony Scott. Pravda, nebýt jeho tak je film asi a polovinu horší. To on má za vinu, že vtípky skryté ve scénáři pořádně viniknou. Nejsem si jist, kdyby nebyli tak často používány všechny ty střihy, filtry, zpomalované a zrychlené záběry, jestli by byl používaný humor vůbec pochopitelný! Celé je to hrozně zmatené ale opravdu zábavné a promyšlené. Tony Scott se pro mě stal jedním z mých top režisérů a co se Richarda Kellyho týče-jsem zvědav na jeho ostatní výtvory.

25. hodina Spikea Leeho je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Pravda-Spojenec se mezi ně rozhodně nezařadí, nicméně mě celkem překvapil. O ději jsem před shlédnutím věděl asi to, že jde o kriminálku s ohraným motivem jakési loupeže.O.K.-nic originálního. Jenže v režii Spikea Leeho to rozhodně nemůže být pouze jen tak "nějaká" kriminálka. Což se mi v podstatě potvrdilo. Spike Lee má svůj osobitý styl (jakýsi neurovnaný, civilní obraz) a to se mi velice líbí. Skrz něj dokáže sebeprůměrnější scénář vytáhnout na silný nadprůměr. Abyste špatně nechápali, scénář Spojence není čistě průměrný. Je velice dobře promyšlený a dává starému ohranému schématu cosi navíc. Ale právě tento pan režisér ho dokaže podat způsobem, který mu minimálně já sežeru i s navijákem. A pokud má po ruce takovouto skvadru herců (hlavně Clive Owen je v roli "záporáka" úžasný), není co řešit. Tento film je prostě nadprůměr, i když 25. hodině nesahá ani pokolena.

Popravdě řečeno si nejsem dvakrát jistý, jaký mám na film názor. Atmosfericky mě zas tak zajímavý nepřišel a příběh je prostě klasická duchařina, s tím, že černoši na americkém jihu opravdu věří na podobné věci., což se musí nechat. Kate Hudson je doopravdy velice příjemná herečka, takže mě film doopravdy nenudil. Zatím pro mě Klíč zůstává čistým průměrem.