snake

Nebudem si nic nalhávat ale všechny díly Batmana byli založeny hlavně na záporácích a skvěle ztvárněném Gotham City. Nojo a na tom trochu pokulhává Batman Forever. Na jednu stranu jsou záporáci Jim Carrey a Tommy Lee Jones skvěle vtipní a hrají docela vtipně. Na druhou stranu mně příjde, že poměrně často přehrávají. Proti představiteli Batmana Valu Kilmerovi nemám námitky. Naopak, příjde mi možná o něco lepší než Michael Keaton. Naprosto mě ale dostavá Gotham City. Totiž v záporném slova smyslu. Totiž udělat s temného gotického města neonově zářící futuristické město je docela slušná proměna. Příběh je docela rutina takže jediným větším plusem jsou akční scény.

Stejně jako má mince dvě strany, tak tento film je má také. Na jednu stranu skvělá muzikální čísla a na té druhé příšerně dlouhy a místy docela nudný film a někdy nedotažený zpěv. Jenže co z toho převládá? Já sám jsem pořád na pochybách, doopravdy nevím. Takže popořádku. Od začátku je nám jasné, že Joel Schumacher si s vizuální stránkou filmu poradil vcelku slušně (rekonstrukce opery za doprovodu jednoho z ústředních hudebních motivů tohoto filmu je doopravdy výtečná scéna), ovšem někdy mně příjde, že si tak trochu nevybral, jaký styl barev bude v jeho filmu převládat. Naopak nemůžu souhlasit, že by film měl pokulhávající výpravu. Naopak, sídlo Fantoma je temné, jako by mělo ukazovat část jeho temné duše, hřbitov ve mě zas evokuje jakýsi pocit zklamání a hněvu. Celkově mě příjde, že kulisy jsou zvoleny skvěle a že po výpravné stránce nelze filmu nic vyčítat. Jenže na čem závisí kvalita filmu je hudba a zpívaná čísla, kterých je skoro celý film. A bohůžel právě zpěv mě trochu nechává na pochybách. Rozhodně nemám výhrady k hudbě samotné, jen mě už občas lezl na nervy ten často se opakující motiv. Jenže zpěv je prostě zvláštní. Jistě, k Emmy Rossum nemám žádných výhrad, ta zpívá jako dokonalá operní pěvkyně. Jenže ty pochyby ve mě probouzí Gerard Butler. Rozhodně mu nemůžu upřít i jeho kvality. Bohůžel ke zpěvu asi nemá zas až tak velké dispozice jako hlavní představitelka. Občas mám pocit, že jeho zpěv se mění v řev, čehož sem si všiml několikrát. Nejsem si jistý, ale také se mi zdá, že občas nestačí s dechem a nezvládá výšky. Na operu je to sice úctihodný výkon, ale pořád je to trochu málo nato, aby byl jeho zpěv uveden ve velkofilmu. Právě to je problém Fantoma opery. Kvalitou zpěvu je to na kvalitní podívanou přeci jen trochu málo. A zdaleka tím největším problémem filmu je jeho stopáž. Přeci jenom dvě a půl hodiny jsou na muzikál docela dost. A film mě pak nutí si řikat, že je zbytečně natahovaný.

Monumentální výprava, úžasná kamera, neuvěřitelně ztvárněný Řím, úžasná obrazotvornost režiséra. Tak bych shrnul práci filmařskou. Na druhou stranu mám trochu rozporuplné pocity. Nehledím na řeči o historických nepřesnostech, jak bych také mohl když je Gladiátor naprostá historická fikce, s čímž se asi řada obecensta a kritiků nikdy nesmíří. Je to prostě tak a vůbec mi to nevadí. Prostě ne všechny historické filmy musí být přesné. A uprostřed vší té krásy se rozvíjí smutný příběh o jednom tragickém císaři a o jednom zdrceném generálovi. David Franzoni nezvládl scénář úplně na jedničku, ale rozhodně ho nebudu považovat za nevydařený. Jeho chyby naprosto překryli herci s, akademií značně přehlédnutým, Joaquinem Phoenixem v čele. Jeho ztvárnění šíleně tragického císaře Commoda je dokonalé. Ani nevím jestli ho nenávidět nebo litovat. Je naprostá pravda, že Maximus je jednoznačně kladná postava, ale dobře prostě to tak je. Tak to ale u historických filmů bývá. Russell Crowe je dobrý herec a postavě víc již dát nemohl. Ale dal jí potřebné charisma což je dosti zásadní. Prostě po stránce filmařské a herecké je to doopravdy hodně vydařený film. Jenže tu je jeden problém. Je to ale jenom pocit. Já osobně mám pocit, že film je myšlenkově dosti chudý. A tak navozuje trochu pocit jakési zbytečnosti. Jistě, to překryjí ale již ostatní zmiňované aspekty. Pro mě je Gladiátor jedním z nejvydařenějších historických filmů.

Je zásadní co od filmu čekáte. Velkorozpočtový megalomanský projekt s řadou bitev a patetických keců? A nebo dílko, které cestuje do hlubin vladařovi trochu nepochopitelné duše? Bohůžel je trochu problém, že možnost dvě je ta, kterou se Stoneův film zabývá. A jsou velice rád, že tomu tak je. A velice mě rozesmívá, že se s tím řada kritiků nedokáže smířit (nebo spíš nechce?). Co zcela chápu, že film musel v Americe zákonitě propadnout, protože to rozhodně není cukrkandlová Troja s hezounem Pittem v čele (čímž nikterak nechci shazovat jeho herecké kvality, protože on a Eric Bana jsou jedním z mála kladů této přeamerikanizované blbůstky). Je to velice tvrdý, naturalistický a do jisté míry trochu na hlavu padlý film. To hlavně kvůli vladařovu smýšlení. Chápu, že né každý se s tím dokázal smířit. Alexander je hajzl, který zotročuje. Alexander je dárce, který se snaží podrobeným národům dát aspoň částečnou svobodu a pomoci jim. Alexander je maminčin chlapeček, který je pořád částečně sevřený v jejich intrikánských hrstích. Alexander je vlastně i dost velký pomatenec, částečně zblblý z historie slavných antických hrdinů. Alexander je pomatený milovním, který miluje stejně jako nenávidí. Jenže kdo je Alexander ve skutečnosti? Zblblý rozmazlenec, nebo moudrý ale krutý vladař? Ne že bychom se to po shlédnutí dozvěděli ale každý si v něm může najít něco. Docela by mě zajímalo, co si v něm našel hlavní představitel Colin Farell. Nedokážu to přesně odhadnout ale myslím, že v něm našel spíš toho nepochopitelného podivína, který svými krutými rozhodnutími dává stejně jako bere. Asi jeho postavu nikdy nepochopím takovou jaká byla, ale vím, že je postava zajímavá a fascinující. Takže tímto vším chci říct, že Alexander je doopravdy dokonalý psychologický film, který není zcela pochopitelný. Každopádně jsem si ho doopravdy zamiloval. A chci poděkovat Oliveru Stoneovy, že film zpracoval právě takto. Kašlu na historické nepřesnosti nebo co to mektají kritikové, o to v tomto díle zase až tolik nejde. A i když byl Babylon po příchodu Alexandru již zničet, jeho ztvárnění je dokonale nádherné. A co už vůbec nedokážu pochopit jak si někdo může stěžovat na nedostatek bojových scén. Dokonale ztvárněná bitva u Gaugamel, která trvá skoro dvacet minut je snad málo? Myslím, že i tato jedna bitevní scéna by pro celý film bohatě stačila. Ale rozhodně jsem rád, že je tam i ta druhá bitva kdesi v Indii a to z jediného důvodu. Červéná psychedelická kamera je prostě naprosto dokonalá. Jenže je to něco jiného takže to řada lidí prostě ani nezkousne. Mě to sejmulo na kolena, protože Stoneova kamera je prostě dokonalost sama ve všech jeho filmech (Takový normální zabijáci...). Hudba od Vangelise je dosti atypicky zvolena, každopádně na tomto filmu je divných řada věcí tak proč by nemohla být divná ani hudba. K tomu podle mého k filmu skvěle pasuje. Alexander Veliký je jednoznačně dokonalý psychologický film.

Poměrně jasná protiruská záležitost. Skvělá ukázko toho, jak Rusové Rusům vymývali mozek. Je až k nevíře jak Stalin a jeho bolševická vláda dokázali manipulovat s milióny svých lidí. Nejvíc mě dostavá scéna, kde ruští generálové čtou dopisy ruských matek svým synům na frontě. Film bych řekl je poměrně dosti atmosferický. Atmosféra rozbouraného Stalingradu je výtečná. Jinak ve filmu není ani moc bitev, což dává vyniknout psychologii jednotlivých postav. Jude Law, Ed Harris a Joseph Fiennis jsou poměrně věrohodnými postavami a dokázali je ztvárnit na jedničku. Takže pokud očekáváte typický válečný film s řadou bitev, asi budete zklamáni.

Ridley Scott je zpět. A jeho návrat je mnohem více než velkolepý. Je to tak, konečně přichází film, který překonává všechny ty špatně natočená přeamerikanizovaná dílka a překonává všechny špatně zpracovaná témata za posledních 5 let. Zásadní věcí je, že nejde pouze o nudně pospojované bitevní scény s řadou patetických dialogů ale o film s řadou myšlenek. Dovolte mi, abych jich pár uvedl. Jaká je dneska situace ve světě? Jednotlivá náboženství jsou pomalu proti sobě v kříži a všem nám cpou do hlavy jen křesťanství. V čele s Bushem nám skrz masmédia vymívají mozek a házejí na muslimi všechnu špínu. Ano, po jedenáctém září je to trochu pochopitelné ale zveličované a bohůžel dnešní situace v Íráku je svým způsobem okupanství. Cením si Ridleyho Scotta, že i po tomto hrůzném datumu jako Američan dokáže natočit takovéto dílko, dílko nezaujaté a do jisté míry protibushovské (zejména proti tažení do Íráku). Jistě, stejně jako nám dávají na podnosu pouze křesťanství, tak ho dávaj i muslimům a židům. Jenže jak to s tou pravdivostí a správností jednotlivých vír je? Je vůbec křesťanství ta správná víra. Co když mají muslimové stejnou pravdu jako my křesťané? Máme vůbec právo je nenávidět a být proti nim tak jednoznačně zaměřeny (to co dnes vidíme v televizích je popisuje jako největší svině)? Možná si po shlédnutí tohoto filmu uvědomíte, že na každém zlu kousek dobra. Film rozhodně není jednostranně zaměřen a ukazuje nám smysl křížových výprav, smysl dnešní nenávisti muslimů proti nám křesťanům ze všech jejich stran. A to i z těch hodně záporných. A možná si poté rozmyslíte svůj postoj k ostatním náboženstvím. Další věc. Jaký je smysl víry a rytířských ideálů? Nebudu se o tom rozepisovat ale zaručuji, že se to po shlédnutí filmu dozvíte. A možná si z toho i něco odnesete ve svých myslích. Dál bych se chtěl už zmíňovat pouze o filmu jako takového. První moje zmínka bude k hereckému výkonu hlavního představitele rytíře Baliana Orlanda Blooma. Osobně to je herec mnou značně neoblíbený ale na to teď kašlu. Jeho roli jsem mu prostě uvěřil a co víc, dalo by se říci, že jsem ji sežral. Je pravda, že skoro celý film jen mlčí a občas promluví většinou v dvouvětném dialogu, každopádně to vůbec nevadí. Další představitelé vedlejších rolí se také předvedli v plné kráse, a myslím, že mezi němi nebyl žádný slabší článek. Herecké obsazení bylo skvěle vybráno a to jsem se bál hlavně toho Orlanda Blooma. Ale dopadlo to skvěle! Obrazotvornost Ridleyho Scotta je prostě neuvěřitelná. Pokud se vám líbil Gladiátor (po obrazové stránce), tak Kingdom Of Heaven vás sejme. Je neuvěřitelné co tvůrci dokázali, nemůžu vůbec nic namítat. Takto vypadá dokonalý film po stránce obrazové. A to nemluvím o gigantické výpravě. Srovnání s Gladiátorem se přímo nabízí. Stvárnění Jeruzaléma je dokanalé, stejně jako stvárnění Říma v Gladiátorovi. A co mně příjde jako další velký plus jsou bitevní scény. Jejich provedení mě doopravdy překvapilo. Řadu bitev uvidíme až po jejich skončení (odklízení mrtvol), z jedné bitvy uvidíme jen začátek. A co se mi líbí, že film není jedna velká bitka. A k tomu ta úžasná hudba, nebudu se rozepisovat ale soundtrack chci mít rozhodně ve své sbírce. A teď k jednomu mínusu, který mě trochu zamrzel. Film mě udržel nehybně sedět asi 2 hodiny. Jenže poté pravda trochu ztrácí tempo. Asi proto, že nakonci se více bojuje. Pro mě je Království nebeské vrchol historických velkofilmů.(Alexander Veliký totiž pro mě nebyl velkofilm ale psychologický film, takže pro mě nepatří do této skupiny filmů). PS: Cival smysl tohoto filmu vystihl vcelku přeně. PPS: Kevspa je doopravdy k smíchu, nechápu jak takový člověk může uvádět pořad v rádiu o filmech. :-)))

Podle mě vcelku slušně natočené dílko s hvězdným hereckým obsazením. Pravdou zůstává, že herci zůstali trochu nevyužiti, každopádně i tak působili vcelku přirozeně a ne toporně. Doopravdy si nemůžu stěžovat. I kamera byla vcelku dobrá. Dějově to je rozhodně lépe stvárněné než pozdější Muž se železnou maskou. Takže celkově průměr.

Děj fimu nestojí ani za zlamanou grešly, postavy jsou špatně zahrány, psychologizace nulová, příběh nudný. Jediný klad jsou ženský s dobrými postavami a aspoň trochu domyšlený závěr. Jinak celkově jeden velký odpad.

Na druhé shlédnutí jsem si v tomto filmu našel plno věcí, které se dají příčísti pouze ke kladům. První věcí, která je pro film asi nejzásadnější, je použití tří robotických zákonů, které jsou asi jedinou věcí, kterou má film společný s Asimovem a jeho knihami. Protože tyto zákony jsou pro film nejzásadnější věcí, a bez nich by film asi nemohl fungovat tak jak funguje. Kolem těchto zákonů se rozvíjí celý film, který by se dal pak spíše označit za kriminálku (s akčními prvky).A myslím, že na letní "popcorňák" jde o velice nadprůměrné dílko. A to z jedné prosté věci. Při většině filmů, které jsou velkými hity je důležíte vypnout mozek a nepřemýšlet (což já bohůžel asi příliš neumím, i když někdy samozřejmě ano), což ovšek neplatí u tohoto dílka. Plno náznaků, plno podivných věcí, a hlavně zamyšlení se nad tím, jestli je robot schopen cítit. A zrovna to mě donutilo docela přemýšlet, doopravdy jsem netušil jestli je robot lidský nebo jen špatně naprogramovaný stroj, a konec tomu nasadil korunu. Doopravdy jsem nevěděl jestli robota zavrhnout za vraždu, nebo milovat za jeho lidskost a emoce. Druhá možnost nakonec byla silnější a u mě vyhrála. Takže ději bych ani nechtěl nic moc vyčítat, jde o odlišný film než byl Minority Report, a i když je o něco horší, u mě se stal docela oblíbeným a skládám mu respekt. Výtvarné zpracování je dokonalé (třeba roboti působí naprosto skvěle), herecké výkony průměrné, hudba k filmu sedí. To je celé.

No tak jestli má být tohle ten super válečný film, tak jsem asi úplně zešílel. Takovou dávku amerických sraček na pěkném podnose jsem už dlouho nedostal. Totiž, abych to vysvětlil. Film není válečný ale romantický. Dobře, to by se ještě dalo překousnout. Jenže milostná zápletka je jak vystřižená z těch, pravda o něco lepších příběhů z červené knihovny. To chápu, prostě film se bude asi líbit 80 procentum dnešní mládeže (především holčinám, který ulítávaj na hezounkovi Harnettovi), takže tímto tahem tvůrci do kin nalákali hodně mladých lidí. Ale příjde mi jako barbarství, když super-romantická zápletka naprosto převládá nad (podotýkám jenom pro američany) válečným konfliktem. Film trvá tři hodiny. Z toho se asi tak 2 hodiny kecá a řeší se nesmysli, no a pak se dostane i na akci. Jenže i když je akce stylově natočená (Bay je doopravdy na akční řežby specialista), nemůže stačit k tomu aby táhla celý film. Takže tím chápejte, že film je sice pěkně natočený, ale scénáristicky nezvládnutý.