Anderas

Před tím než byl Švankmajer Švankmajerem, byl Švankmajer klipařem. Pak se zase stal Švankmajerem a na MTV už ho nechtěli :-)

Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost

Ukamenujte proboha někdo toho debila.

Troško, táhni do.........odpadu.

Zdendovi jsem i napotřetí bezvýhradně věřil a on mě ani tentokrát nezklamal. Jen mne zajímá zda dokáže svůj stín překročit a natočit ještě katastrofálnější čtyřku.

Mrtvolně zapáchající žumpa se projednou zase otevřela a vylila se z ní směsice nejroztodivnějších exkrementů, výkalů, hoven a sraček a to vše řádně zředěno kysele páchnoucí močí. V celé takto výbušné atmosféře pak stačí jen škrtnout sirkou a všechno letí zpatky tam, odkud to kdysi dávno vylezlo, totiž do prdele.

Jen málo filmů přetrvá všechny krize, vzlety a pády kulturního vkusu a jen málo filmů si skutečně zaslouží být zapsáno do paměti lidstva tak jako Kmotr, ztělesnění dokonalosti a nadpozemskosti. Div, ke kterému může člověk jen vzhlížet ... s úžasem, nadšením, bázní i hrůzou...

Bez morálního sebeodsouzení vás přetáhnu válečky rozličných rozměrů, pokud se mi pokusíte tvrdit, že tento film už není aktuální.

Nutno si říct, že na atmosféře tentokrát nemá hlavní podíl Švankmajerův mistrovský cit pro Úchylno, nýbrž že Kostnice sama nás ohromuje svou dokonalou, až patologickou precizností ve všech dílech (opravdu skvostech), které bychom nepochybně docenili, i kdyby byly jen z pouhého dřeva. Také podotýkám, že jsem viděl verzi nekomentovanou a právě proto byl narůstající počet záběrů na stejnou místnost po chvíli lehce monotonní. I tak ale slušné 4*.

Nevím co dodat k seriálům jako Twin Peaks, nebo právě Království, které vlastně definují podstatu mého kinematografického nadšení. Dvdčka s Královstvím jsem si pro efekt koupil přímo v dánsku a všechny díly tam vykoukal během jedné noci. Vážně nevím co k tomuhle napsat, buď království budete milovat, nebo vás to unudí k smrti ...