Landauer

Jedna z nejlepších sérií o světových dějinách. Naprosto skvělý výběr nejdůležitějších a nejzajímavějších informací, žádná vata a skvělý cit pro dramatičnost: i když jsou epizody krátké, není to jen chrelní informací. Vysoké hodnocení je zcela na místě, protože vytvořit takhle působivý dokumentární seriál, byť i jen z ukázek historických záznamů a dokumentárních i hraných filmů, chce skutečný filmařský kumšt.

Výjimečný film, který se v mainstreamu (ale i jinde) jen tak nevidí, s velmi silným posláním pro všechny doby, ovšem - neznám dílo, které by lidstvu otevřelo oči. Člověka po zhlédnutí dozajista napadne, kde bychom už mohli být, kdyby nebylo tupých davů, náboženského fanatismu, hlouposti a politiky. Nedá se nic dělat, ať už jsme vytvořili ledacos a objevili kdesi cosi, v jádru nejsme nic víc, než opice. Důkazů zná historie bezpočet a je dobře, že jsou tvůrci, kteří nám ji bez ostychu připomínají.

Tak hloupě a naivně, jako že s "humorem" se snažit o poselství, že válka je špatná (áno) a zbraně taky (áno) jsem ještě neviděl. J. P. Jeuneta si vážím, ale asi už trochu senilní. Jeho smysl pro vtip a gag se posunul k dementnímu pitvoření, šklebení a vyluzování pazvuků. Málo platný, k hlavnímu hrdinovi, kterej přeskakuje mezi Mr. Beanem, Charliem Chaplinem a idiotismem postiženým fakanem z kdejakýho lacinýho filmu "pro celou rodinu", si sympatie hledám jen velmi těžko. Stejně tak to platí i ovšech za každou cenu vtipnejch a milejchch kladnejch postavičkách, který se mi hnusily už od prvního pohledu. Zkrátka blbej námět (poštvat proti sobě dva padouchy tu bylo už v Yojimbovi Akiry Kurosawy a několikrát se to recyklovalo), debilní scénář, debilní dialogy a debilní fóry jako vystřižený z estrád strejčka Jedličky. Je mi líto, 70% je pro mě naprosto nepochopitlený hodnocení. S bídou 40%. S bídou!

Tak tomuhle nerozumim! Jak takhle nudnej, přímočarej a patetickej film plnej lacinejch symbolů může mít tak vysoký hodnocení? V kině jsem doslova trpěl, takhle stojatou vodu jsem na plátně už dlouho neviděl. Jednání některejch postav mi přišlo jak z jiný planety, dějová zápletka na 95 minut rozhodně nemá (utáhla by tak půlku) a problémy, který postavy řeší jsou od reality odtržený na hony, s čímž mi nejde chvílemi až upocená snaha o realistický až dokumentární pojetí (který tedy místama dost drhne, protože ta dokumentárnost je až moc okatě režírovaná). Tvůrci se tentokrát snažili o umění za každou cenu a z filmu je to silně cejtit (přímo to smrdí), z každýho nesmyslu ždímou kýble emocí a ono to prostě nefunguje, protože ve spoustě situací by člověk jednal jinak. Nevěřil jsem jednání postav, moc všechno šustilo papírem, moc se všechno přehrávalo. Někdo tady napsal, že Pelíšky byly statický, ale vůbec to není pravda, naopak, Pelíšky žily, postavám jsem věřil, hemžilo se to tam, každá figura měla poctivě vymyšlený zázemí, zkrátka plynuly tak volně a samozřejmě, Kawasakiho růže drhne, děj dopředu tlačí jenom snaha scenáristy a je to prostě plácnutí do vody, nepovedený pokus o instantní umění, z paty vytažený konflikt a pro mě nuda, nuda, nuda! I když musím uznat, že pár světlejších momentů se tam blýsklo (např. scény s L. Chudíkem), tak cukrová vrstvička chuť hořký pilulky celkovýho dojmu nenapraví.

Dubrovi: René Goscinny zemřel v roce 1977.

Nepřišlo mi to zas tak špatný. Taková hororová povídka. Trochu mě mrzí, že to nebylo víc rozvedený, jako třeba kdyby Dren trochu poděsila okolí a místní týpky a prostě bylo tam víc postav, ale chápu, že tady šlo o komorní záležitost, takže málo postav, málo prostředí. Jenže na to, aby tohle fungovalo, je tu moc řídká atmosféra, chybí mi tu patřičný napětí. Herci jsou fajn, ale mezi hlavními protagonisty to moc nejiskří a občas mi některý scény přišly trochu nucený. Ale dokoukal jsem to do konce a je to vcelku ok sci-fi. S drobnou alegorií na rodičovství, která je občas vtipná, ale nejsem si jistej, jestli to byl záměr. Pokud to mělo bejt komorní a hororový, přidal bych víc mrazivosti, intimity a temnoty, pokud víc koukatelnější (zábavnější), rozjel bych víc ostatní dějový linky (nadřízenýho, co se v tom šťourá, šéfku, který se hroutí podnik, nějaký obyvatele z okolí farmy, bráchu, co se na tom třeba chce podílet apod.).

Fakt nemůžu dát míň. Ten film je skvěle vystavěný, plný nápadů a ani na vteřinu nenudí. Je tam všechno. Fanoušky želvího fenoménu potěší vrchovatě. Paráda!

HU-MUS! Lidi z reklamy versus cestování v čase. Nevím, kdo psal scénář, ale mám dojem, že nikdo, protože v tomhle filmu se vlastně lautr nic absolutně neděje. Jenom sledujeme přežvykování nápadu, že se dva maj rádi a jeden z nich furt mizí tu do budoucnosti, tu do minulosti. A to je všechno. Kdyby aspoň obšas zmizel do pravěku nebo moh zasahovat do událostí, který pak tu budoucnost změněj, ale to by chtělo právě nějakýho toho scénáristu, protože tohle už by vyžadovalo špetku přemejšlení. Takhle jenom sledujeme výjevy z reklam na dokonalej život made in USA čas od času mírně rozvířený nějakým tím problémkem, kterej ale v zásadě problémkem není a pokud jo, tak vycucaným z prstu u nohy. Jinými slovy 103 minut nudy, u který z vás v závěru tahaj slzy o sto péro těmi nejlacinějšími triky: houselmi ve fádním a prvoplánovým soundtracku počínaje a uslzenými dětmi a vůbec celým hereckým ansámblem konče. Jenom kýčůmilovný nevzdělanec může tomuhle plýtvání filmovým materiálem a umem filmových pracovníků dát víc než jednu hvězdičku. A to ještě fakt nevím, za co by ta jedna hvězdička měla bejt!

Holt víra je od slova věřit. A hlavně se na nic neptat. Seš prostě kus dobytka, dáváš mlíko, v letech pudeš na porážku a odměnou ti budiž, že až z tebe nadělaj karbanátky, dostaneš se možná do nebe. Kdo rozšiřuje prostou pravdu, že je to dost nevýhodnej obchod, je hříšník a musí být zatracen! No bodejď by ne, vždyť by moh stádo naočkovat vlastním myšlením a to vede jenom ke zbytečný vzpouře otroků. Skvělej dokument, kterej se snaží lidem říct: nebuďte pitomý stádo, myslete, uvažujte! Vyměňte víru, za touhu vědět! Nádherný byly momenty, kdy se víra dostávala do střetu s racionálním myšlením. Už tu byl zmíněnej Santa Claus a podobný, stejně tak se mi líbilo, že hromada lidí nevěří na Červenou Karkulku, ale to, že Eva byla stvořena z Adamova žebra jim divný nepřijde. Nevadí jim existence papeže, modla ve formě krucifixu, majetky církevních hodnostářů (ačkoliv Kristus kázal proti bohatým)... vlastně současná církev naprosto odporuje učení Krista a už jenom proto mi musí přijít stupidní a absurdní. Totéž platí i o dalších podobně zaměřených náboženstvích. A když už jsme u toho, proč mi jenom přijde zvláštní tak blízká podobnost církví s totalitními režimy, jako je nacismus nebo komunismus?

Užil jsem si to. Eastwood režíruje se zkušeností hráče pokeru Divokýho západu: odhaluje karty postupně a divák jenom žasne, co všechno tahá z rukávů. Napřed to vypadá jako taková evropsky vyumělkovaná retro záležitost o vztazích, kdy divák v hrůze očekává přes dvě hodiny emocí a slz ve dvou místnostech, ale nakonec se to rozjíždí a rozjíždí až je z toho napínavá detektivka o psychopatovi, co na opuštěný farmě rozsekává malý děti sekerou, zatímco si pro hlavní hrdinku chystaj v blázinci elektrošoky. Ať žijou tvůrci jako je mlčenlivej pistolník, kterej už nebaží po lacinejch cenách a nemusí tudíž škemrat o pozornost, kritiků, porotců a diváků. Dělá to, co chce a umí to dobře. A hlavně koukatelně.