Flarnytryl

Moc pěkný večerníček, který navíc nenásilnou formou vzdělává předškolní děti.

Když jsem byl maličký, tak byl tohle vůbec můj nejoblíbenější večerníček.

Amatérský film, který kvalitou předčí mnohé "profesionální" snímky. Zajímavé a docela zábavné.

Zajímavý a chytlavě natočený film, který těží ze silného tématu. A právě kvůli jeho zpracování mám dost rozporuplné pocity. Je pravda, že se někteří pedofilové chovají přesně jako Hans - ti jsou ale v naprosté menšině a mě už docela unavuje, jak se většina filmů zaměřuje jen na ty špatné. Je to asi stejné, jako kdyby se každý heterosexuál, co se objeví ve filmu, choval jako Spartakiádní vrah. Přijde Vám to jako absurdní představa? Pro pedofily je to realita. Jako by většinová společnost ani nechtěla vidět, že průměrný pedofil žádné děti nezneužívá, zákony neporušuje a jeho hlavním problémem je skrývání svého cítění před nenávistnou společností. Filmu se ale nedá vytknout jen jednostranný pohled na pedofily. Chyb a chybiček je tu celá řada, od těžko pochopitelných (v bulvárním TV pořadu je odvysílána podoba muže, který měl sex s nezletilým, policie se ale nenamáhá něco prošetřovat a sousedi a další lidé, z nichž někteří museli Hanse poznat, také zůstávají chladní), přes ty malé (sex je ve Španělsku legální od třinácti, nikoli dvanácti let - to může být ale pouze chyba překladu) až po ty úsměvné (Anti pedo action znamená "akce proti dětem"; výraz pedo je odvozen od řeckého pais (παις), které znamená dítě nebo chlapec). Naopak poměrně přesně je vystižena motivace Larse, kterému více než o pomoc chlapcům jde o vlastní pomstu a jehož nerozvážné jednání Timovi příliš nepomáhá, i když se na konci filmu vše (trochu zázračně) srovná. Sonner se pohybuje někde na půl cesty mezi skvělým a špatným filmem, který dolů sráží spousta chyb a poněkud jednostranný pohled, i když to je věc, které si problematiky neznalý divák zřejmě ani nevšimne. Nicméně, pokud Vás téma zaujalo, doporučil bych Vám autobiografický film, jehož hrdina na setkání s pedofilem po letech vzpomíná jinak, než postavy v Sonneru a také dokument, o jednom českém homosexuálním pedofilovi.

Lehce nadprůměrný kasovní trhák, který by rád byl něčím víc, ale moc se mu to nedaří. Těch nelogičností tam zkrátka na můj vkus bylo moc.

Opravdu neobyčejný, pomalu plynoucí film s mrazivou atmosférou. Nenapadá mě žádný jiný, ve kterém by během více než hodiny padlo tak málo slov, přičemž i děj postupuje kupředu jen velmi pomalu a nesměle. Přesto jsem se ani na chvíli nenudil. Dlouhé záběry mají své kouzlo a vytváří těžko popsatelnou a neopakovatelnou atmosféru, která odeznívá ještě dlouho po konci snímku. Mimochodem, natočit tohle v Americe, tak to asi vyvolá celonárodní skandál a režiséra někdo zastřelí. Ve Skandinávii ale zdá se žijí v tomto ohledu rozumnější lidé.

Velmi dobrý film, aneb v jednoduchosti je síla. Právě relativně všední zápletka dodává snímku punc realističnosti; možnost nahlédnout do života chudých lidí v izolovaném Íránu je tou největší devízou, kterou film evropskému divákovi nabízí.

Sakra, mně se to ohromně líbilo! Věřil jsem, že když už ničím jiným, tak mě film bude bavit díky Elle Fanning. A ta nezklamala. Jenže film mi nabídl více, než jsem čekal; konkrétně pohled na to, jak se Phoebe vyrovnává se svým handicapem a jak se s její odlišností srovnávají její rodiče a vůbec celé okolí, přičemž zejména tři ústřední postavy, Phoebe a její rodiče, jsou velmi dobře vylíčeny. Lehce naivně tak působí akorát představa, že skupina dětí sama nacvičí a zahraje složité divadelní představení - na partu takhle šikovných holek a kluků bych někdy strašně rád narazil. :-)

Velice zajímavý nízkorozpočtový snímek, který bez servítek útočí na iluze o nevinnosti dětí ve věku začínající puberty. Ze začátku mi vadila roztřesená kamera, ale postupně jsem se ponořil do příběhu natolik, že jsem tento a další malé nedostatky filmu (zapříčiněné nejspíš malým rozpočtem - pouhých 400 000 USD) přestal vnímat. K dokonalosti mají Dvanáctiletí dost daleko snad ve všech ohledech, přesto se ale jedná o snímek, na který budete myslet ještě nějakou dobu po závěrečných titulcích.

Čekal jsem víc. Atmosféra mě nijak nepohltila a tak jsem jen lehce znuděně sledoval, jak se přede mnou odvíjí z větší části snadno odhadnutelný děj. Až zhruba v poslední půl hodině přišlo malé zlepšení a tak mohu dát slabé ***. --- spoiler --- Jediné, co mě překvapilo, bylo rozuzlení původu adoptivní dcery. Dospělá žena se vzhledem holčičky je poměrně neotřelý nápad, jenom nechápu, proč se Esther pokoušela získat muže tak komplikovaným způsobem. Stačilo, aby si podala inzerát s tím, že je dospělá ženská s tělem malé holky a hned by se vynořily zástupy nápadníků (neříkám, že bych byl mezi nimi) a ona by si mohla jako královna vybrat dle libosti. --- konec spoileru ---