Flarnytryl

Přiznávám, že jsem nikdy neměl rád komiksové superhrdiny a nikdy mě moc nebavili o nich natočené filmy. Jenže od doby, co se Christopher Nolan ujal série Batman, to už tak úplně neplatí. Jeho kousky zkrátka žeru. Přijde mi, že se částečně odklání od komiksového žánru, nové příběhy o Batmanovi jsou propracovanější, postavy lidštější a atmosféra podstatně chytlavější.

V pubertě z toho byli mí vrstevníci na větvi, já nikoliv. Proč tomu asi tak bylo? :-)

Někdy se až stydím za to, na co jsem se jako malý koukal.

Naprostý skvost. Dokonalost. Film, který mě zaručeně vytáhne z každé deprese. Přesně namíchaná směs humoru, dramatu a krásného prostředí, která je navíc okořeněna hlubším poselstvím, které nenápadně stojí na pozadí příběhu, není nikomu vnucováno, ale přirozeně pronikne divákům do podvědomí. Dlouho jsem přemýšlel, ke kterému filmu by se dala Madynka připodobnit, až mě napadla Svěrákova Obecná škola. Malá poznámka: Göran Graffman má u mě velké plus za to, že se odvážil ve filmu zobrazit děti v celé jejich kráse. Většina ostatních tvůrců se asi bojí hysterických reakcí části veřejnosti a tak se chová, jako by dětské tělo bylo něčím ošklivým, nechutným a zvrhlým, co se na plátně v žádném případě nemůže objevit nezakryto, zatímco nazí dospělý dnes figurují v každém pátém filmu. Je to přesný opak stavu, který platil na začátku minulého století. Děsím se toho, že někoho v zájmu zachování nevinnosti dětí napadne přemalovat oponu Národního divadla, kde je zachycena nahá holčička s nahým chlapečkem.

Druhá Madynka je kratší a komornější, než první díl, a nevěnuje se tolik společenským problémům jako jsou sociální rozdíly. Pořád je to ale nesmírně milý a vtipný film. Jonna Liljendahl opět dokazuje, že je naprosto dokonalou představitelkou Madynky, je až neuvěřitelné, nakolik jí role sedla. Škoda, že oproti knize vypadla kapitola o prodeji Lízy do otroctví; 15 minut navíc by filmu slušelo. Stejně tak zamrzí, že vynikající Kerstin Hansson (Mia) se tentokrát mihne na plátně jen na malý okamžik, scéna je to ale velmi povedená.

Dvouhodinová herecká exhibice Jodelle Ferland. Ta v silně ujetém Gillianově dílku dostala krásnou, ale zároveň i velmi náročnou roli, které se dokázala zhostit s neuvěřitelnou bravurou. Gilliamovi filmy Vás obvykle buď nadchnou nebo unudí, přičemž Krajina přílivu není v tomhle ohledu žádnou výjimkou. V jejím případě patřím spíše do první skupiny a to především díky Jodelle a jejímu hereckému galapředstavení. Nebýt toho, nejspíš bych se také nudil.

Mohl to být dobrý horor, ale prkenné a nepřesvědčivé výkony většiny herců jej srážejí pořádně dolů. Knižní předloha je o dvě třídy lepší než film.

Velká ostuda! Nejlepší román od Stephena Kinga by si zasloužil mnohem lepší adaptaci. "Triky" jsou i na televizní film k smíchu a všichni herci jsou nanejvýš průměrní. Mnohem více mi ale vadili značné odklony od knižní předlohy; tak obsáhlý děj se sice v podstatě nedal vměstnat do filmu, ale i tak si tvůrci některé manipulace s ním mohli odpustit. Například v knize se obě časové linie střídají a v závěru společně vrcholí, zatímco ve filmu sledujeme v první polovině osudy dětí a ve druhé dospělých. Vrcholem všeho je pak značná odlišnost pojetí Ta v knize a ve filmu. Přesto nakonec uděluji filmovému Tu lehce nadprůměrné hodnocení. A to z toho důvodu, že se náramně líbí dětem, kterým špatné herecké výkony nevadí, knižní předlohu neznají a nedokonalost triků je vede ke zdokonalování vlastní fantazie. Navíc příběh o vraždícím klaunovi je dokáže zaujmout a nejedná se o natolik silný horor, aby průměrné desetileté díle mohl nezdravě vyděsit či snad dokonce přivodit nějaké trauma.

Nejlepší Kubrick. Fantastické dílo. Absolutní nářez. Vše od příběhu přes herce až po originální výtvarné zpracování dokonale sedí a vytváří mimořádný celek, který je-li to vůbec možné, dokonce překonává výbornou Burgessovu knižní předlohu. Mimochodem, terapií založenou na averzi podobnou té, kterou ve filmu podstupuje Alex, byli v minulosti "léčeni" homosexuálové a ještě dnes se tak někteří "odborníci" pokoušejí měnit sexuální preference svých pacientů.

Moje srdeční záležitost, které odpustím i nedostatečné vykreslení vedlejších postav, které se tak zákonitě často chovají nevěrohodně a nelogicky. Jenže, vedlejší postavy jsou mi v Lawn Dogs ukradené, celý film stojí na Devon (10letá Mischa Barton), Trentovi (Sam Rockwell) a jejich vzájemném vztahu. A garantuji Vám, že obdobu jejich přátelství v jiném filmu nenajdete, přitom se jedná o věrné vykreslení toho, jak pevné pouto může vzniknout mezi dospělým a nedospělou dívkou; některé pasáže mi připadaly až jako vytržené z mého vlastního života. :-) Kamarádství Devon a Trenta je upřímné, kouzelné, nesobecké a mimořádné. Něco takového nemá v dnešní společnosti příliš šanci na přežití a to je obrovská škoda.