Slasher

To nejlepší od Bowieho ve velký kompilaci videoklipů. Nejsem nutně stoupencem všech etap jeho tvorby, blízká je mi výhradně ta sedmdesátková a pak pozdní (která už tu logicky chybí), ale i tak nezbývá než respektovat to neuvěřitelný tvůrčí chameleonství i v průběhu "disko éry". O něco víc jsem si tak užil dokumenty FIVE YEARS a SOUND & VISION. Právě odešla jedna z největších legend muziky, inovátor a tvůrčí génius.

Byl jsem tak krásnou souhrou Homme-Grohl-Reznor unešen, a co je zajímavý, že vynikne snad ještě líp ve verzi beze slov. Kéž by ti tři nahráli v budoucnu ještě něco dohromady, ta chemie se mi zdá brutální.

Tohle je prostě pro radost - Yela má v klipu k ryzí country písničce svoji lásku Fefe Dobson, parťáky z kapely, pouštní pláň i Harleye. Všeho všudy Americana a veliká stylovka.

El Jerko sice strávil nějaký čas v posilce a vždycky v sobě měl kus drsňáka, ale nic to nemění na tom, že je to pořád prcek s malinko skřetí vizáží a nevím, to člověk během sledování těžko potlačí. Jinak sice časově přetažený, ale slušný akčňák s lehkým politicko-humanitárním obalem snad ve snaze o přesah. Potěší Bardem a škoda, že víc prostoru neměl Elba - na scéně jen pár minut.

Nehodnotím ani tak bizarní klip, jako spíš samotnou píseň. Vzpomínám na svůj první dojem; ta 10-minutová, multižánrová kompozice je zároveň tak podivná, strašidelná, magická, nádherná. "Muž, který spadl na Zemi" je holt jen jeden a je skvělý, že pro nás v roce 2015 ještě dál a tak jedinečně tvoří. ★

Celou dobu jsem čekal na něco drsnýho, což nepřišlo, místo toho šlo o střídmý, lehce znepokojivý, šmírácký thriller mezi trojúhleníkem nudná hodná ošklivka (aaaaaaaaaah), manžel namyšlenej sráč (Bateman překvapivě přesvědčivý) a kamarádský podivín (kde Edgerton rozhodně zaujme). A fajn, ale u mě takhle - mít lepší ponětí, do čeho jdu, tak na to nedívám, nic mi to nedalo.

Lehce bláznivá skoťácká sonda do života čůráka co se při snaze o povýšení u policie topí v závislostech, nenávisti, bolesti, vině a slabosti, s tím, že první půlka filmu je silně humorná, v druhý se pak hlavní postava stává takovou troskou, až to není hezkej pohled. Tahák je tu jasnej - McAvoy podává výkon hodnej návštěvy psychyatrie a ukazuje, že umí i s tím nevinným ksichtem dobře zahrát vyšinutýho manipulativního slizáka. Ač to nebyl úplně můj typ postavy, film je to nekorektní, zábavnej a zaslouží si pozornost.

Vzhledem k slabý zápletce vlastně až překvapivě zábavnej film o tom, jak se nesmrtelnej nedůtklivej Henry Rollins snaží zahrabat doma v posteli a neustále ho někdo otravuje - s čímž se dá rozhodně dobře soucítit. Nejsem si jistej jestli má cenu na to dívat, ale je to celkem tajemný, atypický, svým způsobem vtipný a má to v hlavní roli jednoho z nejcharismatějších lidí v muzice, takže nikdy víc ale jednou joo, proč ne.

Sranda, jako by první pořádnej letošní sníh v pražských ulicích musel počkat až na promítačku osmého Tarantina v Lucerně; když ve filmu se rozběsní taková zimní vánice. Rovnou tuhle intimní mysteriózní krvavou westernovou konverzačku řadím o level výš než Djanga. Protože je kompaktnější, ukočírovanější, nápaditější, malebnější a prostě líp funguje. Osmička (devítka) hraje nařezově, v čele Jackson s Gogginsem. Radost pohledět na každý záběr a Quentin si hraje s divákem snad víc jak kdy předtím, kolikrát jsem se musel v duchu i nahlas zasmát jaký je ten člověk hovado. A kéž bychom se taky dočkali projekce. "Na vzájemné nenávisti a nevraživosti mezi hrdiny je založena převážná většina dialogů ve filmu. Tarantino tu buduje představu Spojených států jako společenství nenávisti, podezřívavosti a podrazů." (A. Tesař)

Na jednu stranu tuším, že v rámci dobrýho dramatu z prostředí kancelářský investigativní novinařiny je bláhový čekat něco jinýho a SPOTLIGHT asi rozvrní blahem každýho správnýho cinefilního akademika do hýření sošek a superlativ, na druhou stranu se teď stejně neubráním politování, že to s tak silnou hereckou sestavou a tak citlivým, potencionálně žhavým tématem, nemohla být sakra emotivní, mrazivá, podněcující, kulervoucí podívaná. Protože mohla.