Majkak

Kamera na hraně kýče, ale vlastně s celkovým pojetím docela konvenovala. Chytré dialogy se sympatickou dávkou sarkasmu až černého humoru. „Byla jsi se mnou šťastná.“ – „To myslíš do tý doby, než jsem šla skočit z mostu?“ Originálně pojaté. Ženské tělo s mozkem dítě. Explicitní scény mě nepohoršovaly, protože neukazovaly na ni, ale ty, kdo ji chtěli využít pro sebe. Neutuchající touha po poznání, uvěřitelně dávkovaný vývoj Belly v rámci jejího pronikání do tajů světa. Inteligentní zábava s vyváženým humorem i vážnými tóny.

Opět bezchybný vizuál, velkolepé bitvy, a navíc excelentně dunivá hudba. Nádherná, podmanivá poušť. Dialogy přesně dávkované, aby neutahaly zbytečnými diskusemi, a přesto dokázaly vystihnout podstatu. Paul je tlačen do role, ke které se necítí povolán. Chani to vnímá pozorně a brojí proti tomu, ale kmenový vůdce Stilgar se upne na myšlenku, že právě Paul je mesiáš. Paulova matka dobře ví, že pro ni, a zvláště nenarozenou dceru, představuje Paulova role mesiáše nejlepší ochranu. A Paul se pomalu proměňuje, což Timothée Chalamet zvládl perfektně. Je to dvojka, na vygradování je třeba počkat, každopádně vybraný úsek obstojí sám o sobě, protože má smysluplný začátek i konec.

Intenzívní zážitek s výbornými herci i v dětských rolích. Psychologicky precizní zpracování zranitelného dospívání. Bolest dcery, kterou její matka nedokáže milovat. Doteky, pohlazení, které chybí. A laskavá matka, jejíž dobrosrdečnost končí v okamžiku, kdy by se měla postavit za oběť, ale rozhodne se podpořit syna. A tys taky v tom nejseš nevinně. A oběť je v tom zatraceně sama.

Justo Gallego je důkazem, že nejbláznivější sen se může stát skutečností. Plně chápu, že to není typ, s kterým by se dalo žít v jedné klášterní komunitě. Na druhé straně je důkazem, že svaté bláznovství dokáže oslovit. Ten fakt, že člověk něčemu pevně věří, a dokáže zhmotnit svůj sen, oslovil natolik, že onu monstrózní stavbu se nikdo neodvážil zbourat. Maximální asketa a patron udržitelnosti. Vše, co postavil pochází ze zbytků na vyhození a z recyklovaného surovin.

Vznikl úplně jiný. Namísto dokumentu o ochránci sibiřské přírody a milovníku potápění v ledové vodě, nebojte, některé záběry se zachovaly, kronika prvních dní války. Film o dobrých Rusech odmítajících válku. Volí útěk, protože už nedokážou žít mezi všemi těmi, kteří to mají jinak. Navíc Jegorovi hrozí vězení za individuální protest, který byl překvalifikován na účast v zakázané demonstraci.

Není to klasická detektivka, což ale vůbec nevadí. Velmi uměřené, o to silnější a přesvědčivější. Výborně zpracované propojení reálií, tedy postavení žen a kriminální roviny. Said působí o to temněji, oč je zdánlivě klidným nenápadně vystupujícím mužem. „Stal jsem se na tom zabíjením závislým.“ Iránská společnost není vylíčena černobíle, ozývají se hlasy rozumně hodnotící příčiny prostituce, podporovatelů má Said ovšem také dost. Na závěr mrazivý vzkaz od Saidova syna.

Skvělý film. Minimalismus v nejlepším slova smyslu. A herecké výkony, které utáhnou zvolenou formu. A všechno se vešlo do necelých 90 minut. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Dynamický film s důrazem na sportovní stránku. Autentický dojem umocňují i hlavní představitelky, reprezentantky v gymnastice. Solidně zvládnutá psychologie postav i třenice mezi matkou a dospívající dcerou, pro kterou je gymnastika vším. Olga je bojovnice, ale musí čelit nejen sportovním dramatům. Působivé, bez zbytečných zákrut, přímočarý film.

Od prvního záběru skvělá atmosféra, a skryté mrazení vyzařující z Bradleye Coopera. Okamžitě mě vcuclo do sedačky a dlouho jsem seděla bez pohnutí, i když v cirkusu se toho vlastně tolik neděje. Nejisté momenty jsem spíše spatřovala v těch mentalistických vystoupeních, ovšem scéna na hřbitově je dokonalá jízda. Drsnější verze Faunova labyrintu. Špičkové herecké výkony a dokonalý vizuál. Jinak stará škola se základním motivem: pokud je tvoje kariéra založená na vytahování toho horšího z lidí, tak se pak nediv. Před Bohem neutečeš.

Naprostá lahůdka podtrhující hlavní rysy Chruščovova Ruska. Stalinův teror už byl pojmenován jako chyby, které se neměly stát. Namísto ráje chybí potraviny, ceny toho, co se dá koupit, stoupají nahoru a mzdy se snižují. Lyudmila je naprosto oddaná soudružka tesknící po dobách, kdy bylo líp, tedy za Stalina. Klidně by vydala vlastní dceru stíhání, ale nikdy ne na smrt. Miluje ji, chci ji naživu a jen pomalu a neochotně ji docvaká, že je něco špatně. Když stávkující byli chuligáni a kriminální živly, proč se nesmí mluvit o těch zastřelených? Lyudmila není nastavena, aby plně otevřela oči, soudružství je její identitou. Bojovala za vlast ve válce a chce věřit jejím představitelům. Už Chruščov jí v tom udělal zmatek a vytoužené ráj, kterému uvěřila, se vzdaluje. Dcera dokonce mluví o právu na shromažďování. Pár suprových dialogů a hlášek: - Napadají tě otázky? Hm, ty přece dostáváš příděly pro straníky. - No a? - To, aby tě žádné otázky nenapadaly. „To, že žijeme v socialismu, je taky státní tajemství.“ „V co mám věřit, když ne v komunismus?“