Majkak

Opět bezchybný vizuál, velkolepé bitvy, a navíc excelentně dunivá hudba. Nádherná, podmanivá poušť. Dialogy přesně dávkované, aby neutahaly zbytečnými diskusemi, a přesto dokázaly vystihnout podstatu. Paul je tlačen do role, ke které se necítí povolán. Chani to vnímá pozorně a brojí proti tomu, ale kmenový vůdce Stilgar se upne na myšlenku, že právě Paul je mesiáš. Paulova matka dobře ví, že pro ni, a zvláště nenarozenou dceru, představuje Paulova role mesiáše nejlepší ochranu. A Paul se pomalu proměňuje, což Timothée Chalamet zvládl perfektně. Je to dvojka, na vygradování je třeba počkat, každopádně vybraný úsek obstojí sám o sobě, protože má smysluplný začátek i konec.

Největším překvapením paní, která suverénně tvrdí, že za nezájem o ošetřovatelskou službu může štědrý sociální systém, a nikoliv naprosto mizerné pracovní podmínky. Neplacená práce přesčas, to, že pečovatelky koupí jídlo seniorům občas i ze svého, z té minimální mzdy, co vydělávají, to je považováno za samozřejmé. Jako vážně? A co takhle změnit tento systém. Provozovatelé hotelu a farmy těží z faktu, že zatím pořád přicházejí migranti ochotní pracovat i za mizerných podmínek. Dokud bude k dispozici tato levná pracovní síla, sami nic měnit nebudou a pojedou dosavadní styl provozování byznysu. Jak říká ten mladý Slovák: Hodiny si nepočítám, co z toho, pokud bude chtít, stejně mě odrbe (přeloženo do korektnějšího jazyka).

Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo.

Výborně zvládnutá thrillerová atmosféra, dobře udržované napětí. Jak se nám ty charaktery postupně vybarvují, mohli to udělat skoro všichni. Solidně zahrané, kvalitně zvládnutá psychologie postav. Mezigenerační vztahy strádají stále stejnými problémy, jen jsou nyní navíc přenesené do prostředí sociálních sítí.

Hravé, zábavné, s vymazleným designem Barbie světa. Na úrovni muzikálu funguje dobře, nemá to ale žádný efekt, který by uchvátil hlouběji než pouhá zábava. Co se týká vztahových rovin, rolí mužů a žen, střetů světa žen a mužů, hodně schématické. Je fajn, že střílí na obě strany, a ukazuje jejich vzájemnou zarputilost a touhu po získání nadvlády jedněch nad druhými.

Drsné, nevlídné, mrazivě se zařezávající do kůže. Přesně jako klima na vřesovištích. Jeden tvrďák, nemluvný kapitán, válečný vysloužilec, kterého nemůže hrát nikdo jiný než Mads Mikkelsen, se rozhodl, že z vřesoviště vytvoří pole. První minuty připomínají dokument o mýcení vřesu, ale pak se zjeví protivník. Čistá esence zla. Boj dobra se zlem v dost hrubém obalu, protože ani kapitán se nezakecá. Každopádně klasika par excellence na téma, jak nic nedostaneš zadarmo a mocní mezi sebou nechtějí přijmout bastarda.

Výborný vizuál, má to formu seriózního sci-fi filmu. Někdy kolem poloviny docela zvolňuje a rozbíhá se do mnoha stran. Na české poměry ambiciózní projekt, který má zajímavý šmrnc. Jen by to příště chtělo zbytečně nekomplikovat děj a víc rozvíjet hlavní myšlenku. Data nejde zabít, zabít můžeme člověka. Tedy o něco úspornější a propracovat konsekvence související s restartem a zneužitím systému.

Až příliš na jistotu. Kódži Jakušo zachraňuje a vyvažuje před pádem do kýče. V každé práci lze najít smysl, a dokonce v ní nalézt zálibu. Ani čištění záchodů neumenšuje nic z lidské důstojnosti. Mlčenlivé opakování každodenní rutiny pojaté v maximálně pozitivní podobě. Ovšem sledovat totéž cca první hodinu je odvážná hra s diváckou trpělivostí, jak ostatně polohlasně konstatovala jedna divačka. Výsledný dojem záleží na divákově očekávání. Zda touží po hlubším ponoru do lidského osudu, anebo naopak si vystačí s pozitivní zprávou o strastech a radostech obyčejného života.

Působivý film, černobílá varianta podtrhuje depresi z celé humanitární katastrofy. Uprchlíci byli podvedeni, ale nebyla to jejich chyba. Někdy možná až didaktické, s lehce přetaženou stopáží. Stačí pohled na záda s jizvami, není třeba vysvětlovat proč – bez vysvětlení na mě působí silněji. To je přece úplně jedno proč, lidi se nebičují. Pohraničníci se sice chovali hnusně, ale největší odpovědnost mají ti, kdo je k tomu jednání motivovali – to nebylo rozhodnutí jednoho konkrétního velitele. Jistěže se Poláci ocitli pod silným tlakem, ale to pořád nebránilo, aby dodržovali platné zákony. Hysterická reakce Kaczyńského a spol. ovšem ukazuje, že Agnieszka Holland měla pravdu.

Kamera na hraně kýče, ale vlastně s celkovým pojetím docela konvenovala. Chytré dialogy se sympatickou dávkou sarkasmu až černého humoru. „Byla jsi se mnou šťastná.“ – „To myslíš do tý doby, než jsem šla skočit z mostu?“ Originálně pojaté. Ženské tělo s mozkem dítě. Explicitní scény mě nepohoršovaly, protože neukazovaly na ni, ale ty, kdo ji chtěli využít pro sebe. Neutuchající touha po poznání, uvěřitelně dávkovaný vývoj Belly v rámci jejího pronikání do tajů světa. Inteligentní zábava s vyváženým humorem i vážnými tóny.