Amante

Jednoslovně: strhující. Kmotra I jsem nazval dokonale vybroušeným diamantem, tento klenot je navíc ještě vyleštěn. Opět mistrovské dílo ve všech ohledech, řekl bych, že ještě doladěnější než část první. Hlavní síla příběhu v pohledu na vývoj charakteru a mezildských vztahů fenomenálně dotažena a z dějového hlediska tentokrát podbarvena (v obou dějových liniích) pro mně zajímavějším a propracovanějším příběhem. Ještě větší nálož emocí... Velmi oceňuji i zabřednutí do her politiky. Je evidentní, že dvojka měla větší rozpočet a Coppola si s ním skvěle poradil, místo, aby s penězi vymyslel nějaké nabubřelosti zůstal u stylu výpravy jednotky a jen ji poněkud zvelkolepil. Také zatímco u prvního Kmotra se mi občas podařilo i vydechnout, tady mám zatajený dech po celou dobu. Film bez hluchého místeřka. Michaelův vývoj prospěl i Al Pacinovi, který do role nahořkého již zcela přesvědčeného mafiána sedl ještě lépe než do chlapce v jednotce. Jedinou věcí, která mě na rozdíl od ostatních i film. akademie minula je nadšení kolem výkonu DeNira, skvělý ano, fenomenální pro mne ne. Kamera, střih, atmosféra, kompozice scén - zbytečné se rozplývat. Opět ale především chvála Coppolovi jakožto režiséru jehož práce je zde neuvěřitelně vydařená.

Dost možná nejleší inspirace toho "Jak se dělá mistrovský film?" Přitom ono vlastně na první pohled tento počin tak mistrovsky nevypadá... příběh zhlediska děje jako takového, propletenosti intrik apod. až tak fenomenální není, co fenomenální je, je příběh vývoje charakteru a lidské mysli, vykreslení síly moci a zpracování stylu rodového zřízení, které se takle dobře nevyobrazí už asi nikdy a neskutečná porce emocí. Výprava také na první pohled nevypadá, že by plně využila potenciálu, jež ji prominentní mafiánské prostředí poskytuje, ale působí tím zvláštním nepochopitelně hluboce oslovujícím dojmem. To co z filmu dělá pro mne fenomén je poutavost, film mě pohltil a 3 hodiny byly fuč, také z technického hlediska opravdu vybroušený diamant - kamera, střih... dovedeno do dokonalosti. Hodně jsou tu uctíváni herci, tomu se nedá odporovat, opravdu všechna čest, i když za nejlepší výkony v dějinách kinematografie bych si to označit netroufl. Ono všichni herci významnějších postav do rolí sedli jako by byly napsány pro ně. Z režijního hlediska něco co opravdu nemá obdoby.

Postapokalyptický film postavený na jedné postavě může dopadnout jen dvěma způsoby – ohromit nebo propadnout. U mě tenhle počin propadl na celé čáře. Místo očekávaného mysteriózního a psychologického kousku mi byl naservírován film, jehož vrcholem jsou (tvůrci zřejmě za vtipné považovány) dialogy se psem a bitky se zombíky. Dobrých 70% filmu je čistá ničím neokořeněná nuda. Ono film totiž nepřinesl vůbec nic nového, krom již dávno zprofanovaného prvotního nápadu se v něm (snad až na grafiku s níž jsou zpracováni infikovaní lidé) neobjevuje nic zajímavého, navíc je naprosto předvídatelný. Definitivní podkopnutí židle pod filmem se smyčkou kolem krku přinesl hrdinský závěr se sebeobětováním. Dokonce ani Will Smith mi nesedl. Snad jen kamera mě místy uchvátila…

Tahle záležitost ve mne vyvolala dosti rozporuplné pocity, zkrátka nebyl to pro mě úplně typický Tarantino (a to nejen zasazením do 40. let a přítomností reálných postav), ale celkovým rukopisem. To co z typické, mnou bezmězně uctívané, Quentinovo tvorby zůstalo byla dokonale vystižená hudba, dále: z obsahového a výpravného hlediska nepochopitelně dechberoucí scény, skvělý prvoplánový humor, střih a částečně úroveň absurdně až nesmyslně vedených dialogů, i když místy mi až přišlo jako by vykrádal sám sebe .Naopak v čem jsem Quentina nepoznával byly kompozice scén a charaktery většiny postav. Musím říct, že po seznámení se s hrubým obsahem těšil jsem se na válečnou řež na pozadí psychologických metaforicky zpracovávaných uváh židovských vojáků a dostal ve spoustě aspektů běžný film o velké vojenské akci. Konkrétně dějová linie kolem Shoshany mi přišla zajímavější než ta paragánská. Ono celkově začít si hrát s výkladem dějin nikdy neslibuje nic moc dobrého. Nicméně odhlédnu-li od filmu jako od celku a podívám se na jednotlivé scény, je to opět dílo geniálního rázu. Největším potěšením byli pro mne neznámý Christoper Waltz a nečekaně trefný Brad Pitt.

Jednoznačně naprosté zneuctění jedné z nejlepších filmových ság všech dob. Krom opravdu slaboučkého scénáře prošpikovaného naivními dialogy, holywoodsky absurdními teatrálnimi velkolepými scénami a to jak z oblasti akce tak humoru (kterým se do této doby Jones nejen vyhýbal, ba dokonce je s velkým nadhledem lehce parodizoval) a propojením dr. Jonese se sci-fi prvky (které na zaryté fanoušky archeologa musí zcela principielně působit naprosto odpudivým dojmem) , mě tu obrovsky zklamaly především vedlejší postavy a to ani ne tak herecky jako jak jsou celkově napsány. Indiho syn, který má zřejmě svým floutkovským vystupováním a konfrontací se stárnoucím Indianou film odlehčovat mi do celého filmu vůbec nezapadá a nabourává již tak pokulhávající celkovou atmosféru, Dr. Irina Spalko je poměrně zajímavě vymyšlená nicméně bohužel ve výsledku neúmyslně komicky až groteskně působící štěkna, což stále nic není oproti trojici nemocného profesora, Indiho bývalého spolupracovníka a staré lásky, kteří jsou naprosto tragičtí. Plusem budiž jednak překvapivě svěží výkon Forda, vizuální efekty (které jsou evidentně upřednostněny nad kvalitou děje) a tradičně - zasazení do atraktivních prostředí. Závěrem: Film jako takový by byl celkem uspokojivý, kdyby to nebyl Indiana Jones, ale nějaký Flynn Carsen, takto film uškodil kultu Indiana Jonese a zároveň kult Indiana Jonese uškodil filmu.

Přehlídka vynikajícího inteligentního humoru, výjimečné schopnosti zapracovat gagy do celistvého příběhu, nejlepší a nejchytřejší parafrázování nedostatků církve, nekřečovitá a do puntíku pravdivá poukázání na zbytečnou překombinovanost systémů, poukázání na nesmyslnost předsudků, skvělá ukázka toho jak skromná a jednotvárná výprava stačí na geniální film, nadhled nesrovnatelný s jakýmkoli jiným filmem, výjimečný pohled na nitro člověka, konstruktivní kritika společnosti zabaleno v neskutečné porci smíchuyvolávající zábavy... tím vším je pro mě toto vrcholné a nejlepší dílo Monty Pythonů.

Na to se nedá koukat ani s vypnutým mozkem, možná tak bez mozku. Kdyby alespoň striktně zůstaly u té komiksové stylizace, ale oni to spíše pojali jako normální akční hit s nádechem fantasy. Právě propojení fantasy světa s tím reálným je tu to cotvůrci absolutně nezvládli, nepůsobí to ani věrohodně, ani odlehčeně či nadhledově, prostě jen trapně.

Vol. 2 mám ještě o ždibíček radši než 1... Beatrix je tu stále naprosto neodolatelná, bombastičnost příběhu o zradě a odplatě doladěna, hudba ještě geniálnější a absurdita prolínání nestandartních situací s těmi všedními každodenními, v přeneseném významu aplikovatelná na reálný život každého z nás, ještě trefnější. Jestliže jsem u prvního dílu napsal, že Tarantino se vytasil s novou zbraní a sic atmosférou, byla to v 1 nějaká malorážka oproti těžáku, kterého se dočkáme zde. Ono vůbec je 2 pojatá o dost jinak, narozdíl od 1 tu dostáváme více zajímavostí o nitru a emocích nejen Nevěsty, ale i ostatních postav, na úkor akce, které jsme si v prvním vol. užili vrchovatě. Navíc zcela nové "lidské" pojetí Billa (které by asi tak skvěle nevyznělo nebýt pojetí v díle minulém). Opět podařené členění na nechronologicky řazené kapitoly, jež nás hazí do nových nejen prostředí, ale i lehce odlišných filmových stylů. Kapitola sama pro sebe je Pai Mei, kterým byl stvořen vlastní fenomén. Korunováno nepopsatelnou poslední sekvencí jejímž závěrem (má nejobl. smrt v dějinách kinematografie) nás Tarantino vypeče a vyrazí dech, typ. dialogy, monology plus výkony M. Madsena, D. Hannah a především U. Thurman s D. Carradinem - neopakovatelný zážitek. KAŽDOPÁDNĚ JE NUTNÉ VNÍMAT OBA K.B. JAKO JEDEN CELEK, JELIKOŽ SE DOPLŇUJÍ NEJEN DĚJOVĚ, ALE I FILMAŘSKY!

Nikdy kromě Kill Billa jsem se nezamiloval do fiktivní postavy, ale Beatrix je prostě neodolatelná :) a i kdyby zbylé role Umy Thurman byly braky (jakožto, že bohužel z velké části jsou) je za tohle pro mě jednou z nejlepších hereček. Co se filmu týče, Tarantino si opět ponechal svůj styl, ale předkládá nám něco od něj relativně nezvyklého... Máme tu film jehož nejsilnější zbraní je atmosféra, což je u něj novinkou, jinak jednoduchý, ale velmi silný příběh o zradě a pomstě, opět sázka na členění kapitol a nechronologický systém, která zde vyšla ještě více než kdekoli jinde. Opravdu nás každá kapitola hází nejen do zcela jiného prostředí, ale i částečně jiného filmařského stylu. Ačkoli příběh je dosti neoriginální a nepůvodní tohle pojetí je natolik originální a osobité, že to vůbec nevadí. Další věc, kterou zde miluji je prolínání naprosto nestandartních věcí se standartními životními situacemi, které se opravdu přeneseně dají aplikovat na reálný život. Navíc zhlediska hudby ještě geniálnější než je u Quentina zvykem. Ještě zmínka k závěrečné bitvě v House of Blue Leafs - aniž bych byl schopen popsat proč tato Tarantinova nadsazená akce (a vůbec celkové absurdně krvavé pojetí filmu) na mě nepůsobí komicky jak mi rozum radí, že by měla, ale zcela ve mě rozpumpovává krev... Moje srdeční záležitost.

Tohle byl zajisté lehký šok, když po do nebe vzývaném Pulp Fiction Tarantino ohlásil nový gangsterský projekt, všichni museli čekat film postavený na osvědčených mechanizmech Pulpu, k čemuž došlo jen částečně... Co zůstalo je základní pojetí hlavních postav, humor, koncepce většiny scén, kultovní styl absurdních dialogů o kravinách zdánlivě mimo děj, virtuózní cit pro výběr herců a dokonale doplňující muzika (zčehož se staly Tarantinovy podpisové značky i pro filmy budoucí). Co se však pro mě dost nečekaně změnilo bylo pojetí celého filmu. Místo našláplé násilně a tvrdě pojaté povídkové směsi samoúčelně propojující promyšlené scény tu máme regulerně propracovanou kostru příběhu plného lidství a křehkosti (i když samozřejmě i přízemní a vulgární záležitosti stále zůstávají) se zajímavými dějovými zvraty. Tím pádem se i vnitřní charakter postav stává propracovanějším a zajímavějším. Kupodivu i tohle Tarantinovi funguje na jedničku s hvězdičkou. Konkrétně tu totálně žeru kontrast elegantního a noblesního vztahu Grier s Forsterem a pžízemních a plitkých vztahů kolem B. Fondy... plus moje nejoblíbenější filmová postava Ordell Robbie fenomenálně zahraná S.L. Jacksonem.