honz

Nadčasová komedie s vynikajícím obsazením. Dvojice Smoljak - Svěrák ad. Neopakovatelná Iva Janžurová: "Jiří! Takový vlahý večer, to by stálo za procházku!" :-)

Geniální a hvězdně obsazená veselohra podle literární předlohy Kašpárek Františka Xavera Svobody, manžela známé spisovatelky Růženy Svobodové, vynikající autorky především secesních próz. Pod režijním vedením M. Friče tak vznikl jeden ze skvostů české filmové komedie, ve které omyl stíhá omyl a náhoda náhodu. Osvědčené duo Nataša Gollová - Oldřich Nový, s nimi plejáda skutečných hvězd v nestárnoucí duchaplné a vtipné podívané.

Skvělá výtvarná invence + nesmrtelné moudro a vtip Werichových pohádek. Co více dodat?

Folklorní pohádka Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda, ovšem s některými odlišnými motivy, než jak jsme zvyklí z pera Karla Jaromíra Erbena. Plaváčkovi (zde Hansovi) pozmění text dopisu od krále pro královnu loupežníci, a tím mu dopomohou k princezně. Místo Děda-Vševěda zde vystupuje Ďábel, který zná odpovědi na tři mladíkovy otázky. Podle mě celkem pěkná pohádka se zajímavě provedeným obrazem pekla.

Zdařilý dívčí románek Marie Majerové (1882-1967) v režii Karla Kachyni. Realistický příběh z období První republiky zachycuje dospívající, nicméně stále ještě školou povinnou Blážu, která se - s vervou i odvahou svého oblíbeného literárního hrdiny Robinsona Crusoe - vyrovnává se smrtí maminky a nastalými povinnostmi péče o domácnost.

Z dnešního pohledu film chvílemi působí spíš jako parodie než sci-fi komedie. Nicméně jde o dílko, které zaujme i pobaví, a krkolomný děj divák shlédne do konce.

Lascivní tragikomedie obhajující nevěru. Herecky dobře obsazené, výborná Simona Stašová. O příběhu jako takovém se nic kladného říci nedá.

Opravdu sugestivně, až trýznivě navozené ovzduší důsledků komunistické zvůle padesátých let. Přesvědčivý (jako vždy) Viktor Preiss v roli faráře Toufara, kterého ve vězení umučili bolševici. Velmi dobrá byla i Klára Issová v úloze jeho nic nechápající neteře. Výborný výkon podal Ladislav Potměšil v postavě prostého venkovského policajta, který, i když neúmyslně, svým hlášením odstartoval hrůzu tragické události...

Snad nejslavnější dramatik období klasicismu Jean-Baptiste Poquelin, tedy Moliére (1622-1673), tvořil svá díla v době, kdy Francouzskému království vládl Král Slunce Ludvík XIV. Hra Lakomec (1668) je inspirována antickou Komedií o hrnci římského dramatika Tita M. Plauta. Tragikomickou postavu chorobně lakotného vdovce Harpagona si zde s gustem zahrál Louis de Funes. Filmu si cením především pro jeho věrnost Molierově poetice.

Film, ze kterého zalézá zima za nehty i přes televizní obrazovku. Jde o jakousi oslavu kopřivnické Tatrovky 148, která brázdí zasněžené sibiřské pláně v tehdejším Sovětském svazu, a to v nejméně třicetistupňových mrazech. Náklaďák sem přiletěli zajíždět čeští řidiči. Druhou rovinou příběhu je milostné vzplanutí (N. B. v těch mrazech!) jednoho z řidičů (Jan Kanyza) a půvabné sovětské lékařky Margarity Alexandrovny. Její exmanžel se s tím však nehodlá smířit, v jednom záběru, kdy jede naložený proti Kanyzovi, vytěsní sokův náklaďák mimo trasu, ale Kanyza se s tatrovkou z mohutné závěje hrdinně vyškrábe:-) Nicméně romance končí pro oba rivaly nerozhodně - Rita tragicky umírá při havárii sanitky. Příběh je odlehčen (nebo spíš nadsazen) postavou věčně zmrzlého řidiče Vítězlava Jandáka. Když mu lékařka sdělí, že injekci proti mrazu mu nemůže aplikovat, neboť ještě nebyla vynalezena, začne řidič Jandák proti mrazu preventivně užívat alkohol v nemalých dávkách, až ho soudruzi raději vrátí zpět do ČSSR.