honz

Béčkový sci-fi horor bez jakékoliv invence. Ale scény, ve se kterých důstojníci s meteoroložkou domlouvají na likvidaci bouře atomovou pumou, a tváří se u toho smtelně vážně, působí alespoň komicky, když už nic jiného...

"Pan otec" Ladislav Smoljak: "A ty žáby kuňkají asi takhle..." a Naďa Urbánková: "Radime, vejš!"

Tajemná, stísněná až děsivá atmosféra a ovzduší plné napětí, jak je známe z prvního dílu, se pozvolna vytrácí. O to víc se tady střílí a střílí... Škoda.

Film s tematikou a z prostředí již zestátněné železnice je natočený v roce "vítězství pracujícího lidu", avšak není ještě prodchnut proletářskou agitací a budováním šťastných zítřků. Jako vždy výborný Jaroslav Marvan v roli železničáře Matyse ztvárnil poctivě pracujícího člověka, který má vztah ke své profesi. Film, jako jeden z posledních před nástupem socialistického realismu, tak nostalgicky připomíná prvorepublikové či protektorátní snímky a je stále velmi příjemným diváckým zážitkem.

Stanley Kubrick a jeho přelomové dílo žánru sci-fi. Stejnojmenná literární předloha Arthura C. Clarka je kutovní záležitostí žánru, nicméně pro mě (nejsem zrovna "skalní scifista") byly některé její pasáže z vesmíru téměř zdlouhavé. Film byl nejen mnohem "stravitelnější", ba velmi poutavý, určitě zásluhou (nejen) obrovské výtvarné invence. Skoro se nechce věřit, že jde o film natočený na konci šedesátých let.

Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-)

I když jde o zkratkovitou, ale za to věrnou, televizní inscenaci Stockerova slavného Draculy, je zde výborná hororová atmosféra a ji také odpovídající výkony herců (Klára Jerneková, na můj vkus, místy až přehnaně teatrální). V roli hraběte skutečně působivě strašidelný Ilja Racek, velmi dobrý je také Jan Schánilec coby J. Harker, či Hana Maciuchová v roli démonické Lucy. Celkové ovzduší hrůzy výborně dotváří kamera - pochmurné a ponuré záběry jak interiérů, tak i exteriérů. Skutečně jedno z nejlepších zpracování Draculy, určitě srovnatelné se zahraničními filmovými podobami Stockerovy knihy.

Troškova vesnice s nadhledem. Film je natočen tak, aby diváka pobavil, vždyť je to komedie. Z reality jsou zde alespoň náznaky povahokresby některých obyvatel venkova a jejich vlastností (pomluva, lhaní, závist a nepřejícnost...), a to vše s velikou nadsázkou, jelikož skutečnost tak k smíchu už není. Kdybych neměl "tu čest" poznat vesnici osobně a zblízka, nevěřil bych, kolik nenávisti a zloby v některých lidech může být. Proto mi při této komedii občas tuhne úsměv na rtech.

Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film.

Velký poprask kolem ještě nenarozeného Pepíka. Ještě štěstí, že bude mít za babičku velmi výřečnou Slávku Budínovou, o kterou se navíc uchází bývalý iluzionista Radovan Lukavský! Roztomilá komedie (s notnou dávkou nadsázky) o vážných věcech. Dnes působí možná komicky scény ze sociálky a běhání po úřadech, které Bobina s matkou musela absolvovat - v době socialismu a politické nesvobody, na druhou stranu je mnohem horší fakt, když si uvědomíme dnešní lhostejnost, ať už státu nebo i lidí; alespoň tehdy matky nepohazovaly své potomky v igelitkách po lese, parku či do popelnic jako v součané demokratické společnosti jednadvacátého století...