Dydzej

Co ve mě tento film zanechal? Jaký byl jeho smysl? Co se tam stalo a jak to skončilo? To možná ukáže čas. Každý den na Černou labuť vzpomínám trochu jinak. Vnesu do toho trochu objektivity. V průběhu filmu je zcela nemožné rozeznat svět reálný od nereálného. Musím se přiznat, že jsem měl místy problémy zjitit, zda se to stalo, nebo nestalo. U nolanových filmů bývá zvykem, že se nakonec celý ten tajemný děj nakonec vyjasní, a člověku dojdou i ty nejdrobnější myšlenky. U tohoto filmu to rozhodně neplatí. Po skončení filmu, jsem dokonce ani nevěděl jak to vlastně skončilo. Jediné co mi bylo zcela jasné byla hlavní pointa. Role černé labutě, kterou Nina nebyla schopná, schopna zahrát, ji nakonec pohltila. Hlavní dějová linie je tak trochu odrazem skutečnosti. Darren Aronofsky obsadil do hlavní role Natalii Portman, která je v Holleywoodu známá tím, že je puilná pracovitá a téměř vše se naučí. Nicméně nemá tolik talentu, stejně jako Nina. (tohoto postřehu si všiml v recenzi Kamila Fily) Aronofsky dokonce nerozebírá ani komplikovaný vztah Niny a její matky. Nerozebírá ani Nininu poruchu se škrábáním, kvůli které se o ni matka evidentně bojí. Vlastně je v tomto filmu nechána volná ruka divákově představivosti. Je tedy možné, že si každý z tohoto filmu odnese úplně něco jiného. Když už nic jiného, divák si alespoň odnese nevšední pohled do zákulisí baletu. 9/10

Mohu-li číst experimentální romány a vůbec avantgardní literaturu, proč bych nemohl také sledovat experimenální filmy. Krátkometrážní film je k tomu jak dělaný. Co se ovšem tohoto kousku týče: Nevím kolik druhů animace je tu vlastně použito, ale vím že je to velké číslo. Jeden druh ale stojí za zmínku: Vodomalba zkombinovaná s pohybem tvoří takový zvláštní trojrozměrný svět. Celek tvoří jakési videoalbum turisty, který cestoval po Madagaskaru. Film splňuje tedy jak aspekty dějové, tak aspoekty umělecké. Přiznám se, že nejsem fanoušek moderního umění, proto 60%

Celý film se mě přepadal lehký pocit deja-vu. Jakobych to již někdy viděl, kdysi dávno. Možná jsem to již viděl v dětství, tehdy jsem z toho určitě ale nemohl pochopit tu myšleku. Je to pěkná pohádka, ale pro děti určena nejspíš není. Žádné amerikanizované milostné románky ani přehršel akce, prostě pohodový film na večer jak má být. Děj začíná nenápadně, ale postupem času se z toho vyklube odvěký boj mezi civilizací a přírodou. Tentokrát však s agrasí na obou stranách. Hezkou animaci pak ještě umocňuje nádherná hudba od Joe Hisaishi. Nemám mnoho co bych tomuto filmu vytknul, a jestli něco, nestojí to za zmínku.

Někde jsem zaslechl, že by to měla být autobiografie básníka Allena Ginsberga. Po shlédnutí však zjišťuji, že tento kousek je spíše rozbor básně Kvílení, který je velmi netradičně zfilmován. Snímek je rozdělen do čtyč vcelku nezávislých rovin. Ta první se odehrává u soudu, kde svědci při výslechu rozebírají báseň velmi do podrobna. Tento rozbor pak můžeme sami využít v pochopení celé básně. Ve druhé rovině vystupuje "autor" básně v jakémsi interview a vysvětluje co mohl napsat jinak a jaké aspekty na něj při psaní působily. Do toho se promítají scény z jeho života, plného zvláštních okamžiků, především homosexuálního charakteru. Recitování před publikem ve třetí rovině filmu je taktéž velmi zajímavé, zvlášťe pak ta dynamika přednesu, to stupňování, to napětí... Animace básně ve čtvrté rovnině vcelku hezky doplňuje recitaci a dává ji tak jakýsi další rozměr. Ač nejsem příznivcem poezie, musím uznat, že toto podání mi připadlo velmi poutavé. Závěrem bych řekl, že ač nemusím souhlasit s obsahem (homosexualita) ani s básní (moderní poezie), toto zpracovní mě velmi zaujalo. Dovolilo mi zjistit co je v pozadí takovéto básně, a z části ji i pochopit. Bez tohoto filmu bych asi nepochytil to, co se mi snaží báseň říct. 80%

Konečně po dlouhé době film , u kterého není 3D na škodu. První scéna s mrakodrapy mě vtáhla na plátno. Nejmenuje se to TRON pro nic za nic. Základní myšlenka této hry je tu dotažena do dokonalosti. Jen místo hadů, se tu jezdí na světlocyklech, a světloplánech. Právě "závody" na světlocyklech považuji za nejlepší scénu. Snímek se moc se nezabývá drobnostmi, jako třeba, co se stane, když si cizí disk nasadí někdo jiný. To si musí člověk prostě domyslet. Postavy je také někdy lepší neposlouchat a raději pozorovat mrakodrapy na pozadí, a to i přes to, že na vás bude po očku pošilhávat Olivia Wilde. Jednu podstatnou věc musím ale filmu vytknout. Konec. Scénárista, režisér, nebo kdo to dělal, měl nejspíš na spěch, nestíhal, a tak se rozhodl film utnout. Kevin Flynn to nakonec prostě všechno jednoduše vyřeší. Ještě jedna hláška nakonec "Pojď něco ti ukážu".

Na první shlédnutí mi přišlo, že film je jen laciná řežba, kde lítají hlavy a končetiny. Ovšem na podruhé jsem se opravdu bavil. Člověk prostě musí být na takový typ filmu naladěn. Danny Trejo (Macheta) nepředvádí zrovna nějaký super herecký výkon, spíš bych řekl, že tam prostě je a dělá co mu řeknou. Hlavní kouzlo tedy tkví spíše ve scénách, lidech okolo Machety a vůbec celkovém podání. Pohled na Mačetu s tváří zabijáka se zahradníma nůžkama v jedné ruce a sekačkou v druhé je podle mě nepřekonatelný. Po druhém shlédnutí zvedám z 6 na 7/10.

Nekounout se na CSFD, nic by mě na ten film nedostalo. Člověk by si řekl, že s nynější popularitou Facebooku, to bude jen laciná ždímačka peněz, to by se ale v tomto případě mýlil. Film začíná v hospodě a to se vším všudy. David Fincher si opravdu umí pohrát s vykreslením prostředí. Hlučná atmosféra klubů, domácí párty, či jen právě ta prachobyčejná hospoda. Zároveň však dopodrobna líčí údálosti, které stály za vznikem Facebooku. Také to rozhodně není žádná obhajoba, ba naopak. Po shlédnutí mám o zakladateli jisté pochyby. Nebyla ta myšlenka přecijen kradená? Filmu podle mě tak nějak chybí konec, ale to už tak u reálných filmů bývá. 9/10

Filmovým hitem roku bych to rozhodně nenazval, ba naopak. Možná je to však dáno slabší knižní předlohou. Temná atmosféra, kterou podtrhuje nevýrazný temný soundtrack. Sedmý filmový Harry Potter byl natočen velmi podobným způsobbem jako první díl, čili filmová kopie knihy. V tomto případě však film není pro děti a musím přiznat, že je až na vyjímky natočen o něco lépe než jednička. Nevím co vedlo Yatese pro použití roztřesené kamery ve statických záběrech, ale rozhodně to není příjemné, alepsoň ne v kině. Nicméně, ne vše bych viděl tak blede, krátká povídka o třech bratřích uprostřed filmu by u mne získala 9/10 jako samosatný krátkometrážní film. Je jasné, že v Hollywoodu chtějí co největší zisk. Opravdu nevidím jiný důvod pro rozdělení na dvě části. Alespoň v té první bych mnoho scén vyškrtal. Uvidíme co přinese druhá část. Celkový dojem: 6/10

PIKO je film, který je natočen ve dvou rovinách. V jedné se nám jeví jako dokument a v té druhé jako hraný film. Výsledkem je vcelku zajímavý filmařský kousek. V dokumentární rovině vypráví tři lidé o jejich začátcích a zkušenostech. Policajt, pak muž, který vymyslel nitožilí aplikaci pervitinu a zpěvák, který se tam nějak přimotal. Byli to vlastně také poslední přeživšíz téměř 200 člené party. V rovině druhé se tyto zážitky převádí do hrané podoby.Některé dialogy a záběry mi připadají lehce absurdní až umělé.To také kazí můj výsledný dojem z filmu. Co se děje týče, život ho napsal zajímavě a příběh jen potvrzuje Freudovu teorii: Za vším hledej sexuální trauma z mládí. Závěrem bych řekl, že jako naučný film mi to nepřipadá tak kruté a nechutné, jako jiné filmy o drogách. 40%