Autenticita

Parádní komedie - pohádka s hromadnou vtipných nápadů, báječnými dialogy, zasazená do okolností "jako ze života", výtečné obsazení - líbilo se mi to odmala a nikdy mě to nepřestalo bavit. A asi mě ani nepřestane bavit dívat se na Miloše Kopeckého v jedné z rolí jeho božích záporáků :-)

Příběh je trochu křečovitý, a bohužel i jinak přesvědčivá M. Streepová v tomto muzikálu už působí diblíkovitě, ačkoliv se snaží... nebo spíš protože se snaží, ale věkově už je jinde. Nečekala jsem, že obraz dodá písním od ABBY ještě větší emoční náboj, takže občas v kině ukápne i slza... myslím ale, že při opakovaném shlédnutí už ale toto kouzlo fungovat nebude.

Člověk nějak dopředu předpokládá, že jednička bývá lepší než dvojka, ale tahle dvojka je jen sama sebe ždímající vykradená jednička... opakující se hlášky, začátek nuda... bylo mi trapně za autory. V polovině se to trošku rozběhne a závěr už je víc realistický (konflikt otce a dcery). Téhle dvojce totiž chybí něco podstatného, co měly původní Sněženky a co by ale mohl mít každý film: nějaká výpověď, sdělení, které vše, co se odehrává, spojuje dohromady.

Jsem konsternovaná, že výsledkem spolupráce režiséra Hřebejka a mého oblíbeného Jiřího Macháčka, je tak nemožný film. Tak zklamaná jsem z kina už dlouho nešla. Za nevyužitý potenciál obou výše uvedených jen 1*.

Pro tento film mám velmi stručný komentář: zbytečnost.

Historické pozadí dává možnost k rozehrání silného příběhu, který nebyl, možná záměrně, autory využit. Proč požívám slovo záměrně, vysvětlím v závěru. Ač Emil zůstane v okamžiku nejsilnějšího nátlaku morálně na výši, revolta jeho ženy židovského původu se omezuje na focení portrétů vlastní osoby u dveří s nápisem Zákaz vstupu. Její "oběť" v závěru filmu nevyváží Hanino dosavadní počínání, spíš to vypadá, že si tvůrci v závěru s postavou nevěděli rady a konec postavy podle pravidel řecké tragédie byl nasnadě. Film po vizuální stránce je laděn do několika odstínů šedé, což k nabuzení dobové atmosféry pomáhá včetně zvolených melodií, avšak všeho moc škodí, což se dá říct jak ve zvoleném způsobu barevnosti, tak ve věčném opakování jedné scény (herečka ujíždějící na kole), a bohužel i v jinak dobře zvolené hudbě - dá se říct, že diváka celým filmem provázejí 3 melodie, jedna píseň je vnucována tak často, že po půlce filmu je při jejích tónech už mě otravovala. Použití novinových titulků a jejich střihů se letos objevuje i v jiném filmu světové kinematografie, asi jde o módní prvek, pro mě však už hraničící (v celém kontextu) s podbízivostí. Herecky je role Emila bezchybná, Hana je taky přesvědčivá, její role však ve srovnání s Emilem pokulhává, což však není problém herečky. Nebýt scén s drogami, klidně by ho bylo možné doporučit rodinkám s dětmi na sobotní odpoledne. I proto se dá dojem z filmu shrnout tak, že autorům šlo spíš o natočení oddychovky před příběhem se silným sdělením, jehož příkladem může být na stejném pozadí třeba Vyšší princip - film, který jsem viděla jednou v životě jako dítě, a na pocity, které ve mě vyvolal, jsem nezapomněla doteď. A co na to diváci? Diváci opouštějí kino bez nějakých stop duševního hnutí, jakoby shlédli film bez chuti a zápachu, kde nebylo, co by se jich osobně dotklo. Paradoxně jdou z válečného filmu zrelaxovaní s chutí do života ("je dobře, že se to neděje nám, ale těm druhým"), čili s příjemnou úlevou a zmobilizovanou vervou užít zbytku dne a dopřát si nějakou radost. Film je proto pro promítání v nákupních centrech jako ušitý. Pokud by však měl ambice na vyšší ocenění, tak jde jen o ambice, zde však bez potenciálu.

U téhle komedie se bavím pokaždé, když ji vidím. Závěrečná hláška je legendární. Jako celek pro mě nemá chybu.

Film, který se opravdu povedl. Věrohodné typy, věrohodně ztvárněné, a situace, které pobaví i chytnou za srdce. A přitom člověk nemá pocit, že je to klišovité. Všechno mě na tom baví.