Autenticita

Člověk má někdy pocit, že se věci budou vyvíjet nějakým předvídatelným způsobem a očekává i výsledek - třeba jen příjemné zaplácnutí času - ale ono to vezme úplně jiný spád a hodí nás to někam, do hloubek o kterých nevíme, že je v sobě máme, prostě to zrezonuje tak, že i po několika hodinách pocit z toho prožitku zůstává a mysl se k tomu vrací. S těmi jednoduchými očekáváními jsem se pustila do sledování tohoto filmu./// Pokusila jsem se odstup, abych mohla napsat komentář, ale výsledek: ani písmeno. Takže mi nezbývá než svézt se na vlně z toho dojmu... /// Příběh odehrávající se roku 1870 na Novém Zélandu výborně podkresluje atmosféra novozélandského klimatu, s jeho deštěm, bahnem, bouřlivým mořem… pěkně ladí i domorodé obyvatelstvo..... To, že hlavní hrdinka Ada je němá, je největším plusem filmu: divák je nenásilně dotlačen doslova procítit, co Ada prožívá – nemůžeme klasicky racionálně analyzovat její výroky ve smyslu „ona řekla, že…“ Pro mě bylo tímto „trikem“ dosaženo paradoxně toho, že vše, co se mezi Adou a jejím okolím odehrávalo, bylo pro mě srozumitelnější, než kdyby mluvila. Výrazem, očima, se herečce podařilo vyjádřit vše./// V prvních dvou třetinách příběhu dominuje určitá jemnost a nenásilnost, v dnešní době až zarážející trpělivost obou mužů v trojúhelníku: manžel, který sice touží po fyzickém sblížení s manželkou, ale nechává jí čas a neužívá nátlak. Též osadník George si dovolí se k Adě přibližovat jen velmi pozvolna… Ještě zůstanu u tohoto momentu ve vyprávění, než se dramatizace změní a jemný nenásilný přístup manžela k Adě se zlomí, jak to tak u dlouho potlačovaných potřeb bývá, ve svůj opak. Ani druhý muž, George, není, pokud jde o Adu, až takový altruista, taky má své cíle a prostředky, jak jich dosáhnout, čímž si na sebe přes tuto půvabnou "hru" zvykají, a tyto scény patří k nejpůsobivějším v celém filmu. Milostné scény jsou potom okouzlující a částečně ze mě uvolnily nastřádané napětí. V poslední třetině se příběh zdramatizuje, když manžel Ady zjistí, kdo ji přitahuje, jak jsou věci daleko, a drasticky se jí pomstí. O pár chvil později, když hrdinka odplouvá s Georgem vstříc novému životu, ji scénáristka nechala málem utopit – podle mě zbytečně navíc stupňované napětí v jinak věrohodném příběhu, který v sobě, alespoň pro mě, nesl spoustu napětí už od samého začátku. Tato úlitba divákům milujícím akci je podle mě jediným slabším místem celého díla (kazí věrohodnost), stačilo použít ze jmenovaných scén jen jednu. Hrdinka naštěstí všechny nehody přežije a příběh končí happyendem, což jsem páru moc přála./// 3 Oskary za výkon H. Hunterové v hl. roli Ady, za výkon v roli Flory a za scénář jsou po zásluze a pro mě se film zařadil mezi špičku. A proč mezi špičku? Protože takových filmů moc není, ve mě zanechají hluboký dojem i po několika hodinách.

Po všech stránkách příjemný film, u kterého se skutečně baví jak děti, tak (naštěstí) i dospělí - prostě se nedá říct, že by byl pouze pro dětského diváka. Obzvláště se mi líbili dětští herci, bohužel až na výběr pro hlavní dětskou roli. Představiteli Mikuláše se po 3/4 filmu neztrácel z tváře výraz jakéhosi útrpného údivu, který se mi brzy omrzel. Jen málokdy tento výraz změnil v odhodlání nebo uvolněný úsměv. Tváře dětí ve vedlejších rolích měnily výrazy plynule podle situací, působily autentičtěji a živěji v kontrastu s Mikulášem, takže moje malinká výhrada směřuje k výběru herce pro hl. dětskou roli. Jinak splavná, příjemná komedie. Moc se mi líbil nápad ztvárnění titulků v začátku filmu - jako leporelo.

Dobrý film o nehezkých okolnostech, o nechuti nechat se na povel ohnout... Mimo jiné sugestivně podaný nástup komunistů z jiného úhlu než je běžné a dopad na "obyčejné " lidi, kteří měli tu špatnou vlastnost, že si dřív nežili na okraji nouze, takže když se dostala banda zakomplexovaných komundírů k moci, dali jim to sežrat. *** Pozérství hlavnímu hrdinovi promíjím, myslím, že šlo o to, ho právě tak podat. *** Zvlášť druhá polovina filmu mě dostala, říkala jsem si, že jestli tohle byla někdy životní realita, tak to byla jedna nepřetržitá hrůza. *** Shodnu se s většinou hodnotících na tom, že postsynchony byly odvedené tak, že to občas tahalo za uši, hudební motiv byl jednotvárný a poněkud mi vadil (výjimka, co potvrdila pravidlo je píseň do závěrečných titulků - to se povedlo moc), a kdybych mohla, dala bych 4,5 hvězdy. Protože však považuji tento film za mnohem povedenější než Protektor, a protože mi hodnocení ostatních připadají velmi přísná, dávám plný počet.

Nikdy jsem nepochopila, a asi ani po přečtení ostatních nadšených komentářů nepochopím, jak tohle mohl někdo točit pro děti. Jako dítě jsem trpěla třikrát, jednak pro barevnost filmu - permanentní převládající hnědá, pro hlas dabéra - a hlavně za toho malýho využívanýho méďu. Když jsem se na to musela dívat v kině, tak mě to fakt mučilo. Teď dávám jednu hvězdu za řemeslnou stránku věci, a protože si to netroufám nazvat odpadem. Ale stejně se mi to vůbec nelíbí!

Tahle pohádka se mi moc nezamlouvala ani jako dítěti. Nejvíc na ní oceňuji dabing F. Filipovského, kterému dávám dvě hvězdičky. Ale i tak to pro mě na průměr nedosáhne.

Zamýšlela jsem se, jakou chybu bych našla na téhle hře, protože ji mám od Cimrmanů nejraději a nechtěla jsem hodnocení odbýt.... Ale v tomto případě jsem prostě žádnou chybu nenašla. Geniální.

Absolventský film mladé české režisérky neměl nejlepší recenze, takže jsem na něj nešla s nějakým zvláštním očekáváním, ale hlavně ze zvědavosti, jak si filmaři bilancování třicátníků vůbec představují./// Výsledek mě příjemně překvapil. Filmu je vytýkáno, že je sledem relativně samostatných scén, aniž by se namáhal s vyprávěním příběhu, ale mě momentálně mi vyhovovalo, že se nemusím držet žádných myšlenkových pochodů. Na druhou stranu chápu, že to může být považováno za nedostatek./// Nemůžu říct, že bych film zařadila jednoznačně jako komedii - i když jsem se v některých scénách fakt bavila. Moc se mi líbila postava homosexuála Tondy - kvůli němu se na film podívám i někdy příště, až nám ho pustěj v tv... Bez něj bych nějak neměla důvod... Výborná je ve své roli i Simona Babčáková, ale v kontextu snímku na autenticitě ubírá, že na tváři S. Babčákové je vidět, že už má něco odžito, takže ve skupině s ostatními nevypadají jako spolužáci. Prostě postava i herečka dobrá, ale zasazená měla být do jiného prostředí (spíš do jiného filmu). Ostatně myslím si, že právě její postava v jejím podání s "výtečným" životním partnerem, jak ho měla v tomto scénáři, by mohla vystačit na samostatný film, s tím zde opomenutým příběhem./// Název filmu mi připadá přeceněný - až na jednoho zoufalce (spíš egoistického ješitného blba), jehož telefonát výborně doplňuje závěrečné titulky, to zas až takoví zoufalci nejsou :-). Vysvětlím: každý má jen jeden svůj větší problém (a kdo nemá?), většinou vztahový, který jim naštěstí nezasahuje do realizace.. prostě dostanou se na nějakou křižovatku, ale mohou volit, jak dál, je tam cesta ven, zoufalost by to byla, kdyby neměli variantu a sebe navzájem./// Rudolfová mě svým dílem příjemně překvapila a doufám, že udrží nasazenou laťku.

Film o ženě, která naučila ženy nosit kalhoty a oblékat se jednoduše, předtím, než vznikl legendární salon Chanel./// Ve filmu jsou 3 stěžejní postavy, a každá je nesmírně osobitá. Coco (Audrey Tautou) si mě získala od první vteřiny, kdy se objevila na plátně ve scéně v kabaretu svýma očima, které mají před hlučnými hosty pohled plachého zvířátka. Život Gabrielle Chanel byl, alespoň v době jejího dětství a dospívání, dost drsný. Poté, čím si v mládí Coco prošla, působí přirozeně její břitkost, posmutnělost, ironie a originalita. Nápadná podobnost herečky s Coco podtrhuje věrohodnost. Francouz Balsan je požitkář, milovník koní, žen, vína, zpěvu a hlavně: zábavy! Jak společensky nepřijatelná je myšlenka, že by se někdo chvilku nudil... Brit Arthur, přezdívaný Boy, jehož Coco opravdu miluje, to je zase gentleman každým coulem, takže Coco ani nesdělí, že se bude ženit, aby nezranil její city - jaká ohleduplnost! Vztah přesto pokračuje a pro Coco je zdrojem radosti, i financí do začátku, když se staví na vlastní nohy. Nečekaná smrt Boye při dopravní nehodě je emočně nejsilnějším místem filmu. Od té doby Coco soustředí svou energii už jen na práci, následují samozřejmě pracovní úspěchy (zde jen ve zkratce), a film končí (originální název zní Coco avant Chanel, tedy Coco před Chanelem)./// Šaty, které Coco ve filmu nosí, jsou jednoduché, často přešité z pánských obleků a košil. Jednoduchost, na které je styl Chanelu prakticky postaven, nádherně vyniká vedle okázalých barevných klobouků a rób s korzety, do kterých se strojí francouzská smetánka. Ve snímku nechyběly zásadní kousky, ze kterých Coco stvořila módní stálice./// Film je harmonicky vyvážený, nemám pocit, že by něčeho bylo moc, nebo něco chybělo. Z příběhu hlavní hrdinky jasně vyplyne, proč modely, které prosadila, vypadaly právě tak, jak vypadaly./// Pro mě stylové zakončení letošního FFF.

Výpravné, velmi dobře řemeslně odvedené, nechybí ani atmosféra... přesto jsem se u toho místy nudila.

Pořad je přehlídkou zbytnělého ega moderátora. Ale občas se vyskytne host, který je natolik integrovanou osobností, že obvykle štiplavý moderátor, když nemá o co by se opřel, působí jako beránek.