Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Recenze (283)

plakát

Tancuj Matyldo (2023) 

Není příliš obvyklé debutovat v kinech s celovečerním filmem téměř v 70 letech, a to takovým způsobem, který je více než důstojný. Petr Slavík překvapil a do svého snímku zachytil vše, aby z diváka vyždímal emoce na maximum. Ačkoli se ve filmu nachází několik míst s prvky černého humoru, rozhodně se primárně nejedná o komedii, nýbrž drama. Fantastická kamera dokáže zobrazit a přenést právě prožívanou emoci, střihy i způsob vyprávění jsou mnohdy značně minimalistické, což však pro pochopení bohatě postačuje, naopak divák nedostane vše předloženo jednoduše jako na talíři. Jedinou kaňkou je to, co se týká snad 95 % českých filmů současnosti, a sice obsazování Slováků, ačkoli se často jedná i o ryze český film, nikoli v česko-slovenské koprodukci. V tomto případě se sice Kanócz snaží mluvit česky, ale ten slovenský akcent prostě nezmizí a obrovsky to ruší. To máme tak málo českých herců?

plakát

On se bojí (2023) 

Film víc podle formátu Lynche než samotné filmy od Lynche. Strhující podívaná plná podivných momentů, ale to je přesně to, co chceme. Phoenix tradičně potvrzuje, že je herecká extratřída a jeho obsazení právě do takového filmu je správnou volbou. První část v bytě ve vyloučené lokalitě byla naprosto fantastickou a klidně by to mohlo dát na celovečerní film, až mně bylo poté trochu až líto, že se v ději posunulo zase dál na venkov. První hodina to nejlepší, co bylo letos natočeno, druhá hodina byla také kvalitní, ta třetí už začala trochu ztrácet dech, kdy to ovšem nakonec zachránilo to velkolepé finále. Jsem rád, že se režisér rozhodl nakonec upustit od nápadu natočit film na čtyři hodiny a nakonec vše vměstnal do "pouhých" tří, protože by to bylo už příliš na úkor kvality filmu, i tady byly nějaké scény už dlouhé či navíc. Ne vždy delší stopáž pomůže, tady to sice pořád stačí na plné hodnocení, ale třeba u soudobého Oppenheimeru to je moc, což filmu prostě ubírá. On se bojí ale většinu stopáže baví a film je pro mě překvapením roku.

plakát

Černí Češi (2022) 

Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu.

plakát

Vladimírova volba (2022) 

Na toto jsem čekal 10 let! Od vydání krátkého Interande si nikdo netroufl natočit v tuzemsku další interaktivní film, a to dokonce celovečerní. Tento druh experimentálního filmu mě neskutečně baví a jsem rád, když někdo najde odvahu se do něčeho takového pustit. V případě Vladimírovy volby se nejedná pouze o chválu formátu jako takového, film je prvotřídní se vším všudy. Příběh je atraktivní, že by mohl snadno obstát na filmovém plátně i v klasické podobě. Postavy jsou dobře zvolené, je vidět, že na dialozích si autoři velmi dali záležet a každá postava se vyznačuje svou do jisté míry typickou mluvou. Vynikající soudruh náměstek Kačer - někomu by mohlo vadit, že je na tuto roli poměrně mladý, i já jsem se v počátku zarazil... nicméně po kratším zvážení mně došlo, že to vlastně svůj smysl má, protože to má symbolizovat toho tehdejšího mladého sebevědomého kariéristu, který díky naprosté stranické oddanosti a mnohdy i pokleslé morálce šplhá co se dá. Jedná se o film ze samého konce normalizace, tak bylo zapotřebí si trochu pohrát s rekvizitami a správně vybrat exteriéry i interiéry. I tady tvůrci obstáli; pravda jest, že u interiérů to je v Česku poněkud snazší, protože řada veřejných budov vypadá již 50 let stejně, i tak ale byla vidět velká snaha, co nejlépe zachytit tehdejší svět. Samozřejmě to nebylo dokonalé, i na konci komunismu se ve filmu objevují plastová okna, novější výtahy či designové vypínače, to bych si ale nedovolil nikomu zazlívat, když se nejedná o špičkovou produkci, kterou jsme mohli nedávno vidět např. v Desadesátkách na ČT, kde prostě už to věrné zachycení reality tak nějak očekáváte. Jelikož se jedná o mladé tvůrce, je zde přinesena jistá míra inovace, která film velmi osvěžuje - ať už se jedná o lovení globusů či scénu v hospodě na jeden záběr s otočnou kamerou kolem kulatého stolu, klobouk dolů.

plakát

Devadesátky (2022) (seriál) 

Tzv. Orlické vraždy se konečně dočkaly důstojného zfilmování. Po opravdu nezdařených a manipulativních Sametových vrazích vykreslují Devadesátky tuto dobu objektivně a věrně. Divák ví, jak to všechno s vrahy dopadne, přesto během zhlédnutí ani nedutá, jak jsou jednotlivé díly napínavé. Dějová linka s Tůmou i Kozákovou rodinou je vynikající, v čemž Devadesátky dokonce předstihují Případy 1. oddělení. Nakonec musím pochválit i poctivé dobové zpracování, ať už ohledně vystihujících krátkých sestřihů (což ostatně ČT umí po vzoru seriálu Vyprávěj), tak v podobě rekvizit. Zatímco Sametoví vrazi měli údajně problém použít rekvizity staré 10 let (de facto by stačilo jen použít starší vozový park a dát si pozor na technická zařízení), tady u stáří 30 let není sebemenší problém.

plakát

Totáln! hattrick (2021) (seriál) 

Je trochu s podivem, proč se seriál jmenuje Totální hattrick, když z ligových zápasů nebylo de facto ukázáno téměř nic. To ovšem nevadí, když má Evropská liga i MOL cup co nabídnout. O trošku horší než Totální sezona, ale pořád je zhlédnutí série velkým zážitkem, protože Slavia prožila v ročníku 20/21 opravdu vynikající sezonu, u které je jen dobře, že byla zaznamenána touto formou. Jen tedy doufám, že se někdy dočkáme toho needitovaného dílu z Glasgow. Jardo, slíbil jsi to, tak snad nás nezklameš.

plakát

Amnestie (2019) 

Trošku zvláštní pocit, dát slovenskému filmu plné hodnocení, nikdy se mi to ještě nestalo, ale tady prostě nemůžu jinak. Napínavé, poctivě zpracované, a to z hlediska postav, příběhu i zobrazení doby, ve které se odehrává. Jelikož jsem Samet nezažil a o Leopoldově jsem toho taky příliš nevěděl, byl pro mě film zajímavý také jako naučný. Málo filmů umí tak skvěle vykreslit atmosféru věznice, a to ještě tolik drsně, jak tomu bylo v tomto případě. A díky tvůrcům za ty Depešáky.

plakát

Mimořádná událost (2022) 

Někomu ty vtipy přijdou laciné, to se může stát. Na předpremiéře v brněnské Scale byla většina publika nadšená, přesto na diskuzi s tvůrci se ozval jeden hlas, který Mimořádnou událost označil jako aspiranta na nejhorší film roku. Jestli to bylo myšleno vážně, nebo to byl jen troll či oběť nějaké sázky, jsem na základě tónu hlasu nebyl schopen rozeznat. Ale možná byl v celém sále jediný. Já ovšem patřím do té většinové skupiny, která se bavila. Některé vtipy jsou jednodušší, jiné naopak pokročilejší a u dalších člověk potřebuje trošku znalost místního folkloru, aby je pochopil. Narážek je ve filmu požehnaně, ať už na dosavadního jediného teroristu v ČR, Karla Kopfrkingla či bábu pod kořenem, za což tleskám! Oproti Vlastníkům byl humor díky těmto narážkám takový propracovanější, méně prvoplánový, méně opakovaný, což činí Mimořádnou událost o něco lepší. Vzorek společnosti prostřednictvím postav se povedl; konečně se natočil český film, ve kterém nehraje ani jeden Slovák (slovenské nápisy ve vlaku prominu, protože ta záchranná brzda vlastně byla nefunční, jako všechno slovenské). Jediné, co si mohli tvůrci odpustit, byla závěrečná scéna na záchodě, která byla fakt nevhodná a ani ne vtipná, což mohlo leckomu přivodit takovou lehkou pachuť po celém povedeném počinu. Ale jinak super, snad se dočkáme od Havelky dalších takových komedií, a to nejen na divadelních prknech.

plakát

7 životů (2017) 

Ach jo, člověku z toho až mrazí - kdybych se na film podíval v čase premiéry, jen tak bych nad tím mávl rukou, jakože nějaké sci-fi, jedno z těch dalších... ale z optiky roku 2021 už to taková legrace a divácká netečnost není, vždyť to je obrovská paralela s dnešním světem. Rázem si uvědomíte, že nejen řada věcí je zde podobná jako dnes, ale aby se něco podobného vyplnilo do puntíku, není už najednou tak nereálné. Ačkoli všichni ti Orwellové a další varující nás chtěli předem na něco takového upozornit, totalita může být nastolena velmi snadno, i když se to zprvu nemusí nechat zdát - cesta do pekla je totiž dlážděna dobrými úmysly. Ale k filmu - přesně taková sci-fi mám rád, kde je stěžejní originální nápad a takový ten tah na branku. To potom člověk i nějaké ty menší nedostatky a nesrovnalosti odpustí.