Mara97

Až na do očí bijící product placement, což ovšem není problém jen ojedinělý, poměrně solidní zábava. Opět podceněno, jak už bývá zvykem.

Od těch nejposlednějších dělníků až k samotnému Balotellimu. Skvěle načasováno vzhledem k tomu, že za rok se právě tam odehraje finále Ligy mistrů. San Siro je velmi zajímavým dokumentem ukazující velkolepost stadionu, který si téměř žije vlastním životem a kolik je potřeba pracovníků jen k samotné údržbě. Závěrečná hudba jen podtrhuje význam a úroveň fotbalu v dnešní době, nejen v Itálii. Povinnost pro každého fotbalového fanouška.

Jakýsi libanonský Bruce Willis havaruje v poušti a vůbec si nemůže vzpomenout na to, kdo vlastně je, navíc jako by i zapomněl mluvit. Až nápaditě toto drama, ať už příběhem i skvělým vizuálem, připomíná Paříž, Texas. Nebo alespoň ze začátku. Zatímco většina sálu po celý film vzdychala a nervózně se převalovala na židlích z jedné strany na druhou a dost diváků i odešlo, já jsem byl nesmírně překvapen a z plátna jsem nespustil oči. Film má sílu a záběry, ačkoli jsou delší a statické, přesto nenudí a divák se lehko vžije do děje, do místa v jakémsi údolí před Bejrútem, jako by se tam i vlastně v celém kinosále zastavil čas. Přitom z toho všeho lze vyčíst, že se blíží něco velkého. Něco, co by souviselo s novým neznámým člověkem na farmě. Ale jeho se to právě překvapivě netýkalo, nýbrž války na pozadí. Režisér ukázal, že válka se dá natočit atraktivně a zajímavě, přestože vidíme pramálo výstřelů a akce, zatímco v ostatních válečných filmech se jimi naopak nešetří. Na čistých pět to není, avšak první shledání s libanonským filmem vnímám velmi pozitivně.

A teď, ruku na srdce, šlo to natočit líp? Určitě už ne. Sedláček u velmi náročného pokračování, o které jsem se dost bál, obstál. Ono totiž točit pokračování kultovního filmu po 22 letech není jen tak. Ono to vlastně ani už pořádně nejde. Společnost během této doby se změnila snad ve všem, lidé působí jinak, zatímco Bohouš je pořád tím stejným vesnickým bohémem, až to málem vypadá, jako by se přenesl v čase. Proto dvojka už v sobě neměla tolik vtipu jako první díl, ale rozhodně bych to filmu nevytýkal. Jen mám takový pocit, že opakování starých hlášek moc nepomůže, spíš naopak. Když film celkově zhodnotím, působí vesměs oddychově, Sedláček vytáhl z druhého dílu maximum a po naprosté mizérii v podobě filmu Rodina je základ státu moc příjemně překvapil.

Síla. A navíc obrovské překvapení. Atmosféra, kterou by mohli závidět i tvůrci amerických rádoby psychologických a depresivních snímků. První část filmu není v ničem neobvyklá, ale po TOM se začne ubírat naprosto vlastní cestou a začne přibývat na atmosféře. Je škoda, že film je tak nenápadný, zasloužil by si mnohem vyšší pozornosti.

Originalita, která se už dnes jen tak běžně nevidí. Ale hlavně - Jarmusch se mění - zatímco dříve točil poměrně normální filmy, které se sice v jisté míře lišily od ostatních, ale pořád měly blíže k těm normálnějším snímkům, Hranice ovládání už znamenaly určitý přechod a právě nejnovější film se řadí mezi ty nejvíc umělecké a jen pro úzkou skupinu diváků, kteří si už na jeho styl zvykli. Film rozhodně osloví svojí ponurou až depresivní atmosférou. Potom je také velmi kvalitní hudba, která se ale ovšem před koncem filmu omrzí. Jak už to dělá režisér rád, nutí diváka přemýšlet, teď už to ale budou myšlenky více do hloubky, ne jako u Hranic ovládání. Samozřejmě se nabízí několik otázek k filmu, jako například kde berou upíři peníze, co vlastně dělali dříve po nocích, když nebyla elektřina ani žádné možnosti nebo jak vůbec vznikli. Za slabinu a důvod, proč film nehodnotit plným počtem, bych označil přepálenou stopáž, protože pro film jsou dány moc náročné podmínky - dívák je nucen sledovat dvě hodiny s minimem akce, pořád v noci, všechny scény tmavé... a to se za určitou dobu omrzí. Myslím si, že by bylo lepší stopáž zkrátit o čtvrt, nebo i půl hodiny, to by rozhodně neuškodilo.

Všem, co si nepřečetli Kerouacovu předlohu, doporučuji, aby si tento film ani nepouštěli. Film je příliš složitý, zmatený a chybí v něm tolik informací, že se v něm snad musí každý ztratit. Takhle to tedy bylo alespoň u mě - po prvním shlédnutí jsem film ohodnotil jednou hvězdou, ale po přečtení skvělé knížky jsem se do snímku pustil ještě jednou. Když už jsem znal pořádně všechny postavy a věděl, o co v knize šlo, už to nebyl takový problém. Film obsahuje takřka vše, co kniha, jenže v té je tolik obsahu, že aby vše dávalo smysl i pro ostatní diváky, musela by být stopáž alespoň dvojnásobná. On the Road obsahovalo vše, ale pro lepší orientaci v příběhu chyběly důležité dialogy, popisy - za nejhorší případ považuji seznámení s Terry - při prvním shlédnutí jsem vůbec nevěděl, o co jde. Naštěstí jsem film a knihu dopředu neodsoudil a užil si druhou projekci, po které nakonec zvedám na čtyři.

Tak už víme, že Schumacher vynikal v matematice, nebo alespoň ten, kdo napsal scénář. Film navzdory nízkému hodnocení vůbec nebyl špatný a určitě se i většině líbil, jenže ta většina po vzoru golfisty prostě dá jen tři. Ale zase na úplných pět to není, protože ten konec byl už opravdu moc překombinovaný, raději bych to nechal u toho, že knížku napsala jeho manželka... A samozřejmě jako správný fanoušek Fulhamu jsem si všiml, že náš nejlepší útočník Clint Dempsey, který nosí číslo 23, letos (sezona 11/12) nastřílel slušných 23 gólů...

Chápu, že nové české filmy a seriály jsou neskutečně podceněné, ale 19%... Některé povídky jsou celkem průměrné, jiné zase opravdu skvělé a s nějakými Trapasy se to nemůže rovnat. Prostě příjemná oddychovka, kterou kdyby natočili Američani a dali tam jejich slavný herce, určitě by to mělo přes 70 procent!

První dva díly vynikající, poté už kvalita upadá. Jak je u Sedláka již zvykem, námět je aktuální, zpracování velmi progresivní, skvělá kamera i soundtrack, herecké výkony slušné, nicméně děj trochu pokulhává. Postavy jsou všechny nesympatické, což nemusí být vždy nutně negativní, zejména u této tematiky, některé momenty vyloženě nechutné. Ačkoli je seriál vytvořen ve spolupráci v Českou asociací pojišťoven či PČR, nepřijde mi, že by seriál tolik odrazoval od požití drog, v některých případech se obávám, že to může dokonce lákat. Rozumím, že byla snaha vytvořit antidrogovou osvětu i pro mladé publikum, aby to plně zasáhlo cílovou skupinu, ale je stále možné, že se toto úsilí mine účinkem. Nebo snad se alespoň mýlím. Tvorba Sedláka mě baví, ve své progresivní tvorbě je opravdu na světové úrovni, ovšem by už bylo fajn opustit feťácká témata a vydat se zase jinam do neprobádaných vod. A evidentně scénář přenechat někomu jinému, protože ten bývá u jeho počinů tím nejslabším - a soustředit se jen na režii.