Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Recenze (283)

plakát

Góóól! III. (2009) 

Po neuvěřitelně naivním konci předchozího dílu jsem se rozhodl, že se na tento film nepodívám. Čekal jsem, že se Mexiko dostane do finále MS, bude prohrávat 0-5, pak nastoupí Munez a nakonec vyhrají 6-5. Ale přesto jsem se rozhodl na tento film podívat, protože na wikipedii jsem našel stránku, kde má Munez fiktivní profil. Docela mě překvapily jeho změny angažmá, protože prý měl přestoupit do Tottenhamu a za pár let do Steauy Bukurešť (až po zhlédnutí filmu jsem zjistil, že týmy dalšího angažmá jsou jen náhodné a každý si tam může dát klub, jaký vyloženě chce). To jsem nedokázal pochopit a čekal jsem, že zde bude nějaké vysvětlení. Překvapivě tady ale u Muneze ani o Mexiko vůbec nejde. V celém filmu se dočkáme jen průměrného a lehce nudného děje dvou anglických neznámých loserů, normálních záběrů z MS 2006, ve kterých se občas tito hráči objeví před plátnem. Právě tyto záběry vypadají hrozně. Přesto musím ocenit, že i zde zůstala čtvrtfinálová porážka s Portugalskem, tudíž film neměl fotbalový happyend. To ho asi zachránilo od odpadu.

plakát

Gravitace (2013) 

Je mi hrozně líto těch, kteří ve svých komentářích píšou, jaká to byla nuda. Že si nemůžou užít úžasné dílo, nejlepší, co jsem viděl za poslední dobu. Cuaron dokázal, že rozsáhlý děj není příliš podstatný. Tady jde hlavně o pocity, abychom se vcítili do role dvou hlavních hrdinů tak naplno, abychom nevnímali okolí, ztratili pojem o čase, jen si vychutnávali záběry na Zemi a přáli alespoň Ryan, aby se vrátila domů. Po tom, co se Ryan vrátila na Zemi, jsem ještě přemýšlel, co se bude dít a jak se příběh zkomplikuje, protože jsem předpokládal, že film ještě není ani v polovině. O to více jsem byl překvapený, že už byl konec - tak moc jsem ztratil pojem o čase! Zřejmě těmi dlouhými záběry, jinak si to nedokážu vysvětlit. Něco podobného se mi to ještě nestalo a očekávám, že už taky nestane.

plakát

Happy End (1967) 

Ještě mnohem lepší než Nolanovo Memento! Skvělá myšlenka, geniální repliky, že to dává smysl i právě pozpátku, humor je skvělý. Asi ještě nějakou půlhodinu po skončení "začátku" filmu jsem měl problém pobrat normální chronologické příběhy, protože jsem nejdříve čekal důsledek, až poté příčinu - což ukazuje, že si lze v narativních příbězích zvyknout opravdu na vše. Zapomenutý a poměrně neznámý film, přitom to je naprostý klenot československé filmografie.

plakát

Hauři (1987) 

Sice bolševická propaganda a kritika těch "robotů" a zvrácených kapitalistických metod, ale já to v tom jako dítě kapitalismu nevidím. Každý má přeci vlastní hlavu a když porovná pracovní morálku v JZD Podhůří (čti Slušovice) a kdekoli jinde v Československu, když si vzpomene na Vašutovu lemplovitost, rozhodně mi nevyplývá, že ta pohoda a flákání se, které jsou ve filmu popisovány jako vlastně to dobré, je něco pozitivního. Vašut mohl být naopak rád, že s ním zacházeli tolik milosrdně a nepropustili ho dřív. A trochu se i divím, proč film vznikl, když na konci režimu Čuba z JZD Slušovice už věděl, jak jít se systémem, aby mu házel co nejméně klacků pod nohy a umožnil mu co největší svobodu na projekty a export - možná asi proto, aby si zase nemyslel, že jeho možnosti jsou neomezené. Ze strany bolševiků je to zase nefér, protože takto kritizovat to jediné fungující v naprosto rozpadajícím se komunistickém systému bylo nejspíš pohřbení veškerých ekonomických vyhlídek na 90. léta, kdyby Samet neproběhl a režim mohl pokračovat dál. Evidentně ne každý ve straně byl pokrokář typu Jakeše... Nicméně film mě navzdory mnoha bizarnostem bavil, stopáž ideální, scénář jasně napsaný, díky opravdu bohaté hudební složce film ubíhal rychle a celkově působil jako téměř vzorová výpověď doby, že ani nemusí vadit, když jsem tu dobu osobně nezažil (díkybohu). A Vašutův street dance na střeše a kapotě auta je zapomenutý klenot naší kinematografie!

plakát

Havel (2020) 

Havel byl vcelku dobrý, byť v některých ohledech ne úplně morálně silný - a při pohledu na dnešní totalitu se jistě chudák otáčí v hrobě. Vyzdvihnout musím originální provedení scény rozhovoru s budoucí milenkou a následně zaseklého auta v bahně - to bylo znamenité. Finální scéna s Dubčekem byla taková divně zkratkovitá, když šlo vlastně o tolik - ale pokud to tak opravdu proběhlo, není s tím samozřejmě problém.

plakát

Hledá se prezident (2013) 

"... a to je ta vzácná země, země česká, domov můj." Po letech uplynulých od volby bylo zajímavé si vše znovu připomenout, od kampaně až po faily - u Zemana se jednalo o neznalost hymny, u Schwarzenberga o vhození neplatného hlasu bez obálky. Zajímavé bylo i spatřit změny v čase, nejen zestárnutí Kalouska, ale i naprostou změnu chování Zemana. On uměl být dokonce milej! Dobrý dokument, hlavně si drží neutralitu, což je to nejdůležitější. Ovšem po zhlédnutí si opět více přeji, aby byla přímá volba prezidenta co nejdříve zrušena.

plakát

Hora (2016) odpad!

Ono to z popisu nevypadalo tak hrozně, jenže kdo by čekal, že ten popis bude až tak přesný a ve filmu se nedočkáme ničeho dalšího? Chápu, že tvůrci chtěli opravdově vystihnout trápení hlavních postav, ale založit film jen na atmosféře a na více jak hodně dlouhé opakující se a nesmírně otravné činnosti je naprostý nesmysl. Není divu, že moment, kdy byl na skálu vržen ze zoufalosti hořící klacek, vyvolal upřímný smích statečného hloučku diváků, kteří to vydrželi až do konce. Katastrofa, dodnes si vyčítám, že jsem si nezvolil jiný film ve stejnou dobu, rozhodně bych dopadl lépe v každém případě.

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Puberta v mnoha případech s člověkem mlátí, ale až tak? Marně si vzpomínám, kdy naposledy jsem viděl film s takovým zaporákem v hlavní roli. I Mr. Smith z Matrixu je proti tomu vlastně v pohodě. A dost tomu přidá i fakt, jak se Steinfeld namyšleně chová i ve skutečnosti. Na film se sice koukalo příjemně, ale přál jsem si poněkud drsnější konec, který by si Steinfeld zasloužila.

plakát

Hounds of Love (2016) 

Vynikající počin a zároveň velké překvapení. Slow motion záběry společně s napínavou hudbou jsou zajímavým zpestřením, přidávající na tísnivé atmosféře filmu. Líbilo se mi i jednání hlavních aktérů, protože v tomto žánru se často stává, že všichni jednají naprosto nesmyslně, až to člověka před obrazovkou vytáčí. To ovšem nebyl případ Hounds of Love, kde hlavní trojice skvěle ztvárněných postav volila ta snad nejlepší a nejvíce logická řešení. Za mě to nejlepší, co jsem ve Varech letos viděl.

plakát

Hranaři (2011) 

Uložené rádiové stanice na palubním displeji v autě: Impuls Impuls Impuls Impuls Impuls Impuls... Může tohle ještě někdo myslet vážně?